Epištola S. Pavla k Židum 4

Verícím práve v Krista jaké pripraveno jest odpocinutí, k nemužto jakož oni první pospíchali, 11. tak i my ovšem znamenajíce cesty nebezpecnost, 13. ocí Božích jasnost, 15. i kneze nejvyššího milostivost, se vší snažností chvátati máme.

ojmež se tedy, aby snad opuste zaslíbení o vjití do odpocinutí jeho, neopozdil se nekdo z vás.

2 Nebo i nám zvestováno jest, jako i onemno, ale neprospela jim rec slyšená, nepripojená k víre, když slyšeli.

3 Nebot vcházíme v odpocinutí my, kteríž jsme uverili, jakož rekl: *Protož jsem prisáhl v hneve svém, žet nevejdou v odpocinutí mé, ackoli dávno odpocinul Buh, hned po vykonání skutku od ustanovení sveta.

*3,18; [Ž 95,11]

4 Nebo povedel na jednom míste o sedmém dni takto: *I odpocinul Buh dne sedmého ode všech skutku svých.

*Gn 2,2; Ex 20,11; [31,17]

5 A tuto zase: <> Že nevejdou v odpocinutí mé.

[ Nu 14,30]

6 A ponevadž vždy na tom jest, že nekterí mají vjíti do neho, a ti, kterýmž prvé zvestováno jest, nevešli pro svou neveru,

7 Opet ukládá den jakýsi, *Dnes, prave skrze Davida, po takovém casu, jakož receno jest, Dnes uslyšíte-li hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých.

*3,7.[ 15]; Ž 95,7.[ 8]

8 Nebo byt byl Jozue v <> odpocinutí je uvedl, nebylt by potom mluvil o jiném dni.

[ Dt 31,7]

9 A protož zustávát svátek lidu Božímu.

10 Neb kdožkoli všel v odpocinutí jeho, takét i on odpocinul od skutku svých, jako i Buh od svých.

11 Snažmež se tedy vjíti do toho odpocinutí, aby nekdo neupadl v týž príklad nedovery.

12 Živát jest zajisté rec <> Boží a mocná, a pronikavejší nad všeliký *mec ~na obe strane ostrý, a dosahujet až do rozdelení i duše i ducha i kloubu i mozku v kostech, a rozeznává myšlení i mínení srdce.

Iz 49,2; [ Jr 23,29; 1K 14,24; ~Zj 1,16]

13 A nenít žádného stvorení, kteréž by nebylo zjevné pred oblicejem jeho, nýbrž všecky veci jsou <> nahé a odkryté ocima toho, o kterémž jest rec naše.

[ Ž 33,13. 14; 34,16]

14 Protož majíce *nejvyššího kneze velikého, kterýžto pronikl nebesa, Ježíše Syna Božího, držmež vyznání naše.

*3,1

15 Nebo nemáme <> nejvyššího kneže, kterýž by nemohl citedlen býti mdlob našich, ale ~zkušeného ve všem nám podobne, krome %hríchu.

[ 2,17; ~Mt 4,1n; %Iz 53,9]

16 Pristupmež <> tedy smele s ~doufáním k trunu %milosti, abychom dosáhli milosrdenství, a milost nalezli ku pomoci v cas príhodný.

[ Ef 2,18; ~Ef 3,12; Žd 10,19; %R 3,25]