Epištola S. Pavla k Židum 12

Napomíná apoštol k udatnému ryterování u víre, 2. a k ochotnému snášení protivenství i bíd, ode Pána dopuštených, 10. nejslavnejší veci nebeské, jakožto pravý, k nemuž bežíme, cíl, pred oci predkládaje.

rotož i my, takový oblak svedku vukol majíce, *odvrhouce všeliké bríme, i snadne obklicující nás hrích, skrze trpelivost konejme beh uloženého nám boje,

*Ef 4,22. 25; Ko 3,8; 1Pt 2,1; [R 6,4. 13]

2 Patríce na vudce a dokonavatele víry Ježíše, kterýžto místo predložené sobe radosti strpel *kríž, opováživ se hanby, i ~posadil se na pravici trunu Božího.

*Fp 2,8; [L 24,26. 46]; [Sk 3,15; ~Žd 1,13]

3 A považte, kteraký jest ten, jenž snášel od hríšníku taková proti sobe odmlouvání, abyste neustávali, v myslech vašich hynouce.

4 Ješte jste se až do krve <> nezprotivili, proti hríchu bojujíce.

[ 1K 10,13]

5 A což jste zapomenuli na napomenutí, kteréž k vám jako k synum mluví:Synu *muj, nepohrdej kázní Páne, aniž sobe stýskej, když od neho trestán býváš?

*Jb 5,17; Pr 3,11.[ 12]

6 Nebo *kohož miluje Pán, tohot tresce, a švihá každého, kteréhož za syna prijímá.

*Zj 3,19

7 Jestliže kázen snášíte, Buh se vám podává jakožto synum. Nebo který jest syn, jehož by netrestal otec?

8 Pakli jste bez kázne, kteréžto všickni synové úcastni jsou, tedy jste cizoložnata, a ne synové.

9 Ano telesné otce naše meli jsme, kteríž nás trestali, a meli jsme je u vážnosti; i zdaliž nemáme mnohem více poddáni býti <> Otci duchu, abychom živi byli?

[ Nu 16,22; 27,16]; [Iz 57,16; Za 12,1]

10 A onino zajisté po nemnohé dny, jakž se jim videlo, trestali, ale tento v vecech preužitecných, totiž k tomu, abychom došli úcastnosti svatosti jeho.

11 Každé pak trestání, když prítomné jest, nezdá se býti potešené, ale smutné, než potomt rozkošné ovoce spravedlnosti prináší tem, kteríž by v nem pocviceni byli.

12 Protož opuštených rukou a zemdlených kolen <> posilnte,

[ Iz 35,3]

13 A <> prímé kroky cinte nohama svýma, aby, což zkulhavelo, do konce se nevyvinulo, ale radeji uzdraveno bylo.

[ Ž 73,2]

14 Pokoje *následujte se všechnemi a svatosti, bez ~níž žádný neuzrí Pána,

R 12,[*12]. 18; 2K 13,11; [2Tm 2,22; ~Mt 5,8. 20]

15 Prohlédajíce k tomu bedlive, <> aby nekdo ~neodpadl od milosti Boží, a aby nejaký koren horkosti nepodrostl, a %neucinil prekážky, skrze nejž by poškvrneni byli mnozí;

[ 3,11; ~2K 6,1; %Dt 29,18; Ga 5,12]

16 Aby nekdo nebyl <> smilník, aneb ohyzdný, jako *Ezau, kterýžto za jednu krmi prodal prvorozenství své.

*Gn 25,33; [ Ef 5,3; Ko 3,5]

17 Víte zajisté, že potom, *chteje dedicne dosáhnouti požehnání, pohrdnut jest. Nebo nenalezl místa ku pokání, ac ho koli s plácem hledal.

*Gn 27,30n.[ 38n]

18 Nebo *nepristoupili jste k hmotné hore a k horícímu ohni, a k vichru, a k mrákote, a k bouri,

*Ex 19,. 16

19 A zvuku trouby a k hlasu slov, kterýžto hlas kdož slyšeli, *prosili, aby k nim nebylo více mluveno.

*Ex 20,19

20 (Nebo nemohli snésti toho, což bylo praveno: *A kdyby se i hovado dotklo hory, budet ukamenováno, aneb šípem postreleno.

*Ex 19,12.[ 13]

21 A tak hrozné bylo to, což videli, že i Mojžíš rekl: Lekl jsem se, až se tresu.)

22 Ale <> pristoupili jste k hore Sionu, a k mestu Boha živého, *Jeruzalému nebeskému, a k nescíslnému zástupu andelu,

*Zj 21,2; [Ga 4,26; <> Iz 2,2]

23 K verejnému shromáždení a k církvi prvorozených, kteríž <> zapsáni jsou v nebesích, a ~k Bohu soudci všech, a k duchum spravedlivých dokonalých,

[ L 10,20; ~Gn 18,25]

24 A k <> prostredníku ~Nového Zákona Ježíšovi, a ku %pokropení krví, lépe mluvící *nežli Abelova.

*Gn 4,10; [Ga 4,26; <> 1Tm 2,5]; [~Ex 24,8; %1Pt 1,2]

25 Viztež, abyste neodpírali mluvícím. *Nebo ponevadž onino neušli pomsty, kteríž odpírali tomu, jenž na zemi na míste Božím mluvil, cím více my, jestliže tím, kterýž s nebe mluví k nám, pohrdneme?

*2,2. 3; [10,29]

26 Jehožto hlas tehdáž byl zemí pohnul, nyní pak propovedel, rka: *Ještet já jednou pohnu netoliko zemí, ale i nebem.

*Ag 2,7

27 A to, že dí: Ješte jednou, svetle ukazuje pohnutelných vecí prenesení, jakožto rukama ucinených, aby zustávaly ty, jenž jsou nepohnutelné.

28 Protož království prijímajíce nepohnutelné, mejmež <> milost, skrze kteroužto služme libe Bohu, s ~vážností a uctivostí.

[ 1Pt 5,5; ~Fp 2,12]

29 Nebot <> Buh náš jest ohen spalující.

[ ]Dt 4,24; [Ž 18,9]