Kniha Genesis 32

Jákob vstríc Ezau posly i dary poslal, 24. a silne zápasiv s andelem, obdržel jméno Izrael.

ákob pak odšel cestou svou, a potkali se s ním andelé Boží.

2 I rekl Jákob, když je videl: Vojsko Boží jest toto. A nazval jméno místa toho Mahanaim.

3 Poslal pak Jákob posly pred sebou k bratru svému Ezau, do zeme Seir, do kraje Idumejského.

4 A prikázal jim, rka: Takto povezte pánu mému Ezau: Totot vzkazuje služebník tvuj Jákob: U Lábana jsem byl pohostinu, a zustával až do tohoto casu.

5 A mám voly a osly, ovce, a služebníky i devky; a poslal jsem, abych se ohlásil pánu svému, a našel milost pred ocima tvýma.

6 I navrátili se poslové k Jákobovi, rkouce: Prišli jsme k bratru tvému Ezau, kterýž také jde proti tobe, a ctyri sta mužu s ním.

7 Jákob pak bál se velmi, a rmoutil se náramne. Tedy rozdelil lid, kterýž s sebou mel, ovce také a voly, a velbloudy na dva houfy.

8 Nebo rekl: Jestliže by prišel Ezau k houfu jednomu, a pobil by jej, bude aspon zadní houf zachován.

9 I rekl Jákob: Bože otce mého Abrahama, a Bože otce mého Izáka, Hospodine, kterýž jsi mi rekl: Navrat se do zeme své, a k príbuznosti své, a dobre uciním tobe,

10 Menší jsem všech milosrdenství a vší pravdy, kterouž jsi ucinil s služebníkem svým; nebo s holí svou prešel jsem Jordán tento, nyní pak dva houfy mám.

11 Vytrhni mne, prosím, z ruky bratra mého, z ruky Ezau; nebt se ho bojím, aby prijda, nepohubil mne i matky s detmi.

12 Však jsi ty rekl: Dobre uciním tobe, a rozmnožím síme tvé jako písek morský, kterýžto pro množství secten býti nemuže.

13 I zustal tu noci té; a vzal z toho, což bylo pred rukama, poctu bratru svému Ezau:

14 Totiž dve ste koz, a kozlu dvadceti, ovec dve ste, a beranu dvadceti,

15 Velbloudu s mladými jich tridceti, krav ctyridceti, volu deset, oslic dvadceti, a oslátek deset.

16 A porucil je služebníkum svým, každé stádo obzvláštne, a rekl služebníkum svým: Jdete prede mnou, a stádo od stáda at jde opodál.

17 I porucil prednímu, rka: Když se potká s tebou Ezau bratr muj, a optá se tebe, rka Cí jsi? a kam jdeš? a cí jest to stádo pred tebou?

18 Rekneš: Jsem služebníka tvého Jákoba, a dar tento jest poslán pánu mému Ezau; a ted i sám jde za námi.

19 Porucil také druhému i tretímu, a všechnem jdoucím za temi stády, rka: V táž slova mluvte k Ezau, když byste nan trefili.

20 A díte také: Aj, služebník tvuj Jákob za námi; nebo rekl: Ukrotím tvár jeho darem, kterýž jde prede mnou, a potom uzrím tvár jeho; snad prijme tvár mou.

21 A tak predšel dar pred ním; on pak zustal tu noc pri houfu.

22 A vstav ješte v noci, vzal obe ženy své, a dve devky své, a jedenácte synu svých, a prešel pres brod Jabok.

23 Vzav tedy je, prepravil je pres tu reku; prepravil také i vše, což mel.

24 A zustal Jákob sám; a tu zápasil s ním muž až do svitání.

25 A vida, že ho nepremuže, obrazil jej v príhbí vrchní stehna jeho; i vyvinulo se príhbí stehna Jákobova, když zápasil s ním.

26 A rekl: Pust mne, nebt zasvitává. I rekl: Nepustím te, lec mi požehnáš.

27 I rekl jemu: Jaké jest jméno tvé? Odpovedel: Jákob.

28 I dí: Nebude více nazýváno jméno tvé toliko Jákob, ale také Izrael; nebo jsi statecne zacházel s Bohem i lidmi, a premohls.

29 I otázal se Jákob, rka: Oznam, prosím, jméno své. Kterýžto odpovedel: Proc se ptáš na jméno mé? I dal mu tu požehnání.

30 Tedy nazval Jákob jméno místa toho Fanuel; nebo jsem prý videl Boha tvárí v tvár, a zachována jest duše má.

31 I vzešlo mu slunce, když pominul místa toho Fanuel, a kulhal na nohu svou.

32 Protož nejedí synové Izraelští až do tohoto dne té žily krátké, kteráž jest v vrchním príhbí stehna, proto že obrazil príhbí stehna Jákobova na žile krátké.