Kniha Genesis 34

O poškvrnení Díny i zkažení za tou prícinou mesta.

yšla pak Dína, dcera Líe, kterouž porodila Jákobovi, aby se dívala na dcery té zeme.

2 Kteroužto uzrev Sichem, syn Emora Hevejského, knížete v krajine té, vzal ji, i ležel s ní, a ponížil jí.

3 I pripojila se duše jeho k Díne, dceri Jákobove; a zamilovav devecku, mluvil k srdci jejímu.

4 Mluvil potom Sichem k Emorovi, otci svému, temito slovy: Vezmi mi devecku tuto za manželku.

5 Uslyšev pak Jákob, že poškvrnil Díny dcery jeho, (a synové jeho byli s stádem na poli), mlcel, až oni prišli.

6 Tedy vyšel Emor, otec Sichemuv, k Jákobovi, aby mluvil s ním o to.

7 A v tom synové Jákobovi prišli s pole; a uslyšavše o tom, bolestí naplneni jsou muži ti, a rozhnevali se velmi, proto že hanebnou vec ucinil v Izraeli, ležav se dcerou Jákobovou, cehož ciniti nenáleželo.

8 I mluvil Emor s nimi na tento zpusob: Sichem, syn muj, horí milostí k vaší dceri; prosím, dejte mu ji za manželku.

9 A spríznete se s námi: Dcery své dávejte nám, a naše dcery pojímejte sobe.

10 A bydlete s námi, nebo všecka zeme bude pred vámi; osadte se a obchod vedte v ní, a vládnete jí.

11 Mluvil i Sichem otci jejímu, a bratrím jejím: Necht naleznu milost pred ocima vašima, dám, co mi koli díte.

12 Jmenujte mi veno i dary jak chcete veliké, dám, jak mi koli reknete; jen mi tu devecku dejte za manželku.

13 Odpovídajíce pak synové Jákobovi Sichemovi a Emorovi, otci jeho, lstive mluvili, proto že poškvrnil Díny sestry jich.

14 A rekli jim: Nemužeme uciniti toho, abychom dali sestru svou za muže neobrezaného; nebo to ohavnost jest u nás.

15 Než na tento zpusob vám povolíme: Jestliže se chcete srovnati s námi, aby obrezán byl každý z vás pohlaví mužského:

16 Tedy budeme dávati dcery své vám, a dcery vaše bráti sobe; a budeme bydliti s vámi, a budeme lid jeden.

17 Pakli neuposlechnete nás, abyste se obrezali, vezmeme zase dceru svou a odejdeme.

18 Tedy líbila se rec jejich Emorovi i Sichemovi, synu Emorovu.

19 A nemeškal mládenec uciniti toho; nebo se mu zalíbila dcera Jákobova. A on byl nejvzácnejší ze všech v dome otce svého.

20 I prišel Emor a Sichem, syn jeho, k bráne mesta svého; a mluvili mužum mesta svého, rkouce:

21 Muži tito pokojne se mají k nám, necht tedy bydlí v zemi této, a obchod vedou v ní, (nebo zeme jest dosti široká a prostranná pred nimi;) dcery jejich budeme sobe bráti za manželky, a dcery své budeme dávati jim.

22 Než na tento zpusob privolí nám ti muži k tomu, aby bydlili s námi, a abychom byli jeden lid: Jestliže obrezán bude každý pohlaví mužského mezi námi, tak jako oni jsou obrezáni.

23 Dobytek jejich a statek jejich, i všecka hovada jejich, zdaliž nebudou naše? Toliko v tom jim povolme, a budou bydliti s námi.

24 I uposlechli Emora a Sichema, syna jeho, všickni vycházející branou mesta jeho; a obrezali se všickni pohlaví mužského, což jich koli vycházelo z brány mesta jeho.

25 A tot dne tretího, když oni nejvetší bolest meli, dva synové Jákobovi, Simeon a Léví, bratrí Díny, vzav každý z nich mec svuj, vpadli do mesta smele, a pomordovali všecky pohlaví mužského.

26 Emora také a Sichema, syna jeho, zamordovali mecem, a vzavše Dínu z domu Sichemova, odešli.

27 Potom synové Jákobovi prišedše na zbité, vzebrali mesto, proto že poškvrnili sestry jejich.

28 Stáda jejich, a voly i osly jejich, a což bylo v meste i po poli, pobrali.

29 K tomu i všecko jmení jejich, a všecky malé dítky jejich, a ženy jejich zajali, a vybrali, co kde v domích bylo.

30 Rekl pak Jákob Simeonovi a Léví: Zkormoutili jste mne, a zošklivili jste mne u obyvatelu krajiny této, u Kananejských a Ferezejských, a já jsem s malým poctem lidí. Seberou-li se na mne, zbijí mne, a tak vyhlazen budu já i dum muj.

31 A oni odpovedeli: A což meli jako nevestky zle užívati sestry naší?