4. Postoj církve ke sdělovacím
prostředkům je ve své podstatě pozitivní a
povzbudivý. Církev není jen v postoji soudu a
odsuzování; považuje tyto nástroje nejen za
výdobytky lidského génia, ale také za velké
Boží dary a autentické znamení doby (srv. Inter
mirifica, 1; Evangelii nuntiandi, 45; Redemptoris missio,
37). Chce podporovat ty, kdo ve sdělovacích
prostředcích pracují, stanoví pozitivní
zásady, aby jim pomáhala při práci, podporuje dialog,
jehož se mohou účastnit všechny zainteresované
strany neboli velká část současného lidstva.
Zmíněné cíle jsou základem tohoto dokumentu.
Opakujeme: sdělovací prostředky samy
o sobě nic nepůsobí; jsou to nástroje, prostředky
používané takovým způsobem, jakým se je
lidé rozhodli použít. Uvažujeme-li o
sdělovacích prostředcích, musíme se
upřímně postavit čelem k
"nejzákladnější" otázce
technologického pokroku: "Stává se člověk
jako člověk tímto pokrokem opravdu lepším,
stává se duchovně zralejším, uvědomuje si
plněji důstojnost svého lidství, je
zodpovědnější a otevřenější
vůči druhým, především vůči
těm nejpotřebnějším a nejslabším, je
ochotnější poskytovat pomoc všem ostatním?"
(Jan Pavel II., Redemptor hominis, 15, Zvon, Praha 1996).
Považujeme za samozřejmé, že
velká většina lidí působících ve
sdělovacích prostředcích, s jakoukoli úlohou,
jsou svědomití jedinci, kteří usilují o
správnou věc. Veřejní činitelé, politici,
vedoucí podniků se snaží respektovat a podporovat
veřejný zájem tak, jak jej chápou.
Čtenáři, posluchači, diváci chtějí
dobře využít svůj čas k osobnímu růstu a
rozvoji s cílem vést šťastnější a
plodnější život. Rodiče si přejí, aby
to, co do jejich domovů proniká prostřednictvím
médií, bylo ve prospěch jejich dětí.
Většina profesionálních pracovníků ve
sdělovacích prostředcích usiluje o to, aby svým
talentem sloužila lidské rodině, a obává se
sílících ekonomických a ideologických
tlaků, které snižují etickou úroveň v mnoha
oblastech sdělovacích prostředků.
Obsah nesčetných rozhodnutí,
která ohledně sdělovacích prostředků
každý z těchto lidí učinil, jsou
odlišné od skupiny ke skupině, od jedince k jedinci, každé
z nich má ale svou etickou váhu a je předmětem
etického hodnocení. Abychom si mohli správně vybrat,
musíme znát "normy morálního
řádu" a "správně" je aplikovat (Inter
mirifica, 4).
|