12. Ve všech těchto oblastech: ekonomické, politické, kulturní, vzdělávací, náboženské i v dalších mohou být sdělovací prostředky využívány k budování a podpoře lidského společenství. Veškerá mezilidská komunikace má být totiž otevřena vzájemnému sdílení.

 "Abychom se mohli stát bratry a sestrami, musíme se znát. Proto je důležité komunikovat šířeji a hlouběji" (Kongregace pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života, Vita fraterna in comunita`, 29). Komunikace vedená ve službě autentickému společenství zdaleka přesahuje "projev toho, co cítí srdce. Plná komunikace přináší darování sebe sama, k němuž je vedena láskou" (Communio et progressio, 11).

Taková mezilidská komunikace usiluje o blaho a realizaci jednotlivých členů společenství a respektuje dobro všech. Abychom mohli rozlišit, co je společné dobro, musíme poznávat názor ostatních a vést s nimi dialog. Zásadní podmínkou je, aby pracovníci ve sdělovacích prostředcích usilovali o dialog tohoto typu a aby přijímali pravdu o tom, co je dobro. Média pak mohou plnit svou povinnost "podávat svědectví pravdy o životě, lidské důstojnosti, o autentickém významu naší svobody a naší vzájemné závislosti" (Jan Pavel II., Poselství k XXXIII. světovému dni sdělovacích prostředků, ČBK 1999).