16. Kulturní sektor. Kritiky často odsuzují povrchnost a nevkus médií, od nichž se nežádá zasmušilost ani mdlost, ale neměly by být ani vulgární a degradující. Tvrdit, že sdělovací prostředky odrážejí většinový vkus, jistě není ospravedlněním; mají právě na tento vkus velký vliv a je jejich povinností jej zušlechťovat, nikoli snižovat.

Tento problém má nejrůznější podoby. Je to například opomíjení nebo nadměrné zjednodušování složitých otázek namísto toho, aby byly bedlivě a pravdivě vysvětleny. Média přinášejí zavádějící a odlidšťující zábavné programy, které využívají témata spjatá se sexem a násilím. Je velmi nezodpovědné ignorovat či zanedbávat fakt, že "pornografie a sadistické násilí ponižuje sexualitu, kazí mezilidské vztahy, zotročuje lidi, zejména ženy a děti, rozvrací manželství a rodinný život, inspiruje k asociálnímu chování a kalí morální ovzduší společnosti" (Papežská rada pro sdělovací prostředky, Pornografia e violenza nei mezzi di comunicazione sociale: una risposta pastorale, 10).

Závažným a rychle se prohlubujícím problémem na mezinárodní úrovni je také kulturní hegemonie, kterou sdělovací prostředky vnucují. V některých místech je tradičním projevům kultury doslova upírán přístup k populárním sdělovacím prostředkům, takže postupně mizí; hodnoty sekularizovaných a hojností oplývajících společností zatím ve stále větší míře nahrazují tradiční hodnoty společností, které jsou chudší a slabší. V této souvislosti by bylo zapotřebí věnovat mimořádnou pozornost dětem a mládeži a nabízet jim pořady, které by je uvedly do přímého kontaktu s jejich kulturním dědictvím.

Komunikace přesahující kulturní hranice je prospěšná. Každá společnost se může a má učit od druhé. Komunikace mezi kulturami by však neměla probíhat na úkor slabších. Dnes "již nejsou ani méně rozšířené kultury izolované. Využívají častější kontakt, zároveň však také trpí tlakem silné tendence k uniformitě" (Verso un approccio pastorale alla cultura, 33). Skutečnost, že v současnosti velká část komunikace probíhá jednostranně, totiž od industrializovaných zemí k zemím rozvojovým a chudým, přináší vážné etické otázky. Nemají se snad bohatí od chudých čemu učit? Jsou mocní hluší k hlasu slabých?