18. Náboženský sektor. Ve
vztahu mezi sdělovacími prostředky a
náboženstvím jsou zjevná pokušení na obou
stranách.
Na straně sdělovacích
prostředků k nim patří opomíjení nebo
odsouvání náboženských idejí a
zkušeností na okraj; povrchní, snad i pohrdavý postoj
k náboženství, jako k předmětu zvědavosti,
který si nezasluhuje vážnou pozornost; podpora toho, co je v
náboženství módní na úkor
tradiční víry; nepřátelský postoj k
náboženským skupinám; posuzování
náboženství a náboženské zkušenosti
podle světských kritérií a upřednostňování
náboženských proudů, které na rozdíl od
jiných vyhovují světskému vkusu; a konečně
snaha uvěznit transcendentno do hranic racionalismu a skepticismu. V
současných sdělovacích prostředcích se
často odráží postmoderní stav lidského
ducha, který se uzavírá do "hranic své imanence
bez jakéhokoli vztahu k transcendenci" (Fides et Ratio, 81,
Zvon, Praha, 1999).
Pokušení ze strany náboženství
se mohou projevit v utváření výlučně
negativního a odsuzujícího pohledu na
sdělovací prostředky. Náboženství
nemůže pochopit, že rozumná kritéria
mediální praxe, jako je objektivita a nestrannost, mohou
také vylučovat mimořádný přístup k
náboženským institucionálním
zájmům. Dalším pokušením je prezentace
náboženských poselství emocionálním a
manipulačním stylem, jako by byla konkurenčním
výrobkem na přeplněném trhu;
užívání sdělovacích prostředků
k řízení a ovládání;
zbytečné tajnůstkářství nebo popírání
pravdy; zlehčování evangelního požadavku
obrácení, pokání a nápravy života,
přičemž na jejich místo staví bezbarvé náboženství,
které na lidi neklade velké nároky;
rozdmýchávání fundamentalismu, fanatismu a
náboženského exklusivismu, které živí
pohrdání ostatními a nepřátelství
vůči nim.
|