22. Druhý princip je doplněním
prvního: dobro člověka nelze realizovat nezávisle na
obecném dobru společenství, k němuž daní
lidé náleží. Toto obecné dobro by mělo
být chápáno výhradně jako celkový
součet společných hodnotných cílů, o
jejichž dosažení usilují všichni
členové společenství. Ve službě prosazování
těchto cílů spočívá základ existence
samotného společenství.
Z tohoto důvodu by sdělovací
prostředky, přestože oprávněně hledí na
požadavky a zájmy jednotlivých skupin, je neměly
stavět proti sobě například ve jménu
třídního boje, přehnaného nacionalismu,
rasové nadřazenosti, etnické čistoty a podobně.
Ctnost solidarity, "pevné a vytrvalé úsilí o
obecné dobro" (Sollicitudo rei socialis, 38), by mělo
vládnout ve všech oblastech sociálního,
ekonomického, politického, kulturního a
náboženského života společnosti.
Pracovníci ve sdělovacích
prostředcích a ti, kdo rozhodují o jejich politice,
musí na všech úrovních sloužit
reálným potřebám a zájmům jedinců i
skupin. Existuje naléhavý požadavek rovnosti na
mezinárodní úrovni tam, kde je nespravedlivá distribuce
hmotných statků mezi Severem a Jihem jitřena špatnou
distribucí komunikačních zdrojů a
informační technologie, na nichž závisí
produktivita a prosperita. Podobné problémy existují i v
bohatých zemích, "kde nepřetržitá
změna výrobních způsobů a spotřebního
chování znehodnocuje již získané poznatky a
dlouholeté profesionální zkušenosti", takže
"ti, kterým se nepodaří udržet krok s dobou, jsou
snadno vytlačeni na okraj" (Centesimus annus, 33, Zvon, Praha
1991). Samozřejmě je třeba široce se účastnit rozhodovacího
procesu nejen v souvislosti se sdělením a procesy ve
sdělovacích prostředcích, ale také v souvislosti
s otázkami systému a přerozdělování
finančních prostředků. Lidé, kteří v
této oblasti rozhodují, mají závažnou
morální povinnost uznávat potřeby a zájmy
těch, kdo jsou zvláště zranitelní: chudých,
starých lidí, nenarozených dětí,
dětí a mládeže, lidí utlačovaných a
odsunutých na okraj společnosti, žen a menšin,
nemocných a postižených, stejně jako rodin a
náboženských skupin. Zejména dnes by mezinárodní
společenství a mezinárodní zájmy
sdělovacích prostředků měly velkomyslně a bez
výjimek přistoupit k národům a oblastem, v nichž
to, co média konají nebo zanedbávají, je
činí spoluúčastnými na hanbě
způsobené přetrváváním zla, jakým
je chudoba, negramotnost, politický útlak a
porušování lidských práv, konflikty mezi
náboženstvími a společnostmi a
potlačování původních kultur.
|