24. Dalším významným a
již zmíněným principem je účast
veřejnosti na rozhodovacím procesu týkajícím
se politiky sdělovacích prostředků. Tato
účast by měla být na všech úrovních
organizovaná, systematická a skutečně
reprezentativní, neměla by zvýhodňovat
některé skupiny na úkor ostatních. Tento princip
platí snad zvláště tam, kde jsou sdělovací
prostředky v soukromém vlastnictví a slouží
ziskové činnosti.
Pracovníci v hromadných
sdělovacích prostředcích musí v zájmu
široké účasti veřejnosti "usilovat o
komunikaci s lidmi, nejen k nim mluvit. Z toho vyplývá
také znalost potřeb lidí, vědomí jejich
problémů, užívání všech forem
komunikace s citem, jenž vyžaduje lidská důstojnost"
(Jan Pavel II., Discorso agli operatori dei mass-media, Los Angeles, 15.
září 1987).
Počet prodaných výtisků,
sledovanost, příjmy spolu s průzkumy trhu bývají
nejlepšími ukazateli nálady veřejnosti, jsou
také jedinými, které zákon trhu ke své
činnosti potřebuje. Takto můžeme nepochybně
slyšet hlas trhu. Avšak rozhodnutí o obsahu a orientaci
médií by neměla být svěřena jen do rukou
trhu a ekonomických faktorů, neboli zisku, protože na jejich
základě nelze ani chránit veřejný zájem
jako takový ani oprávněné zájmy menšin.
Do určité míry lze na tuto
námitku odpovědět pojmem "selektované
publikum", podle něhož se některá periodika,
programy, rozhlasové stanice a vysílače obracejí k užším
skupinám veřejnosti. Tento přístup je však
oprávněný jen zčásti. Diverzifikace a
specializace, neboli zaměření sdělovacích
prostředků na uspokojování
očekávání publika
roztříštěného do stále menších
jednotek, spočívajících na ekonomických
faktorech a konzumních modelech, by neměly překročit
určitou mez. Sdělovací prostředky musí zůstat
"areopágem" (Redemptoris missio, 37), fórem pro
výměnu idejí a informací, které sjednocuje
jedince a skupiny a podporuje solidaritu a mír. Zejména internet
vyvolává určité obavy pro své "radikálně
nové důsledky: ztráta vlastní hodnoty
informačních nástrojů, nerozlišená
uniformita sdělení, která jsou tak omezována na
pouhou informaci, nedostatek zodpovědné zpětné vazby a
určité oslabení mezilidských vztahů" (Verso
un approccio pastorale alla cultura, 9).
|