|
Na přechodu z
druhého do třetího tisíciletí se Jan Pavel II.
rozhodl zveřejnit text třetí části
,fatimského tajemství’.
Po
dramatických a krutých událostech XX. století,
jednoho z nejkri-tičtějších v lidských
dějinách, které vyvrcholilo krvavým atentátem
na ,sladkého Krista na zemi’, se tak odhaluje skutečnost,
která vytváří dějiny, a do hloubky je
vysvětluje na základě duchovní dimenze, k
níž je současná mentalita, často
prosáklá racionalismem, hluchá.
Dějiny jsou
protkány zjeveními a nadpřirozenými znameními,
která přímo vstupují do lidského života,
provázejí putování světa a
překvapují věřící i
nevěřící. Tyto úkazy, které nemohou
být v rozporu s obsahem víry, musí směřovat
k ústřednímu bodu Kristovy zvěsti: k lásce
Otce, která vede lidi k obrácení a dává jim
milost, aby se mu zcela oddali se synovskou důvěrou. Takové je
i fatimské poselství, které svou naléhavou
výzvou k obrácení a pokání ve
skutečnosti každého vede k jádru evangelia.
Mezi moderními
zjeveními je Fatima bezpochyby zjevením nejvíce
prorockým. První a druhá část
,tajemství’, (která je pro úplnost uvedena
v dokumentaci), se týká především
úděsného vidění pekla, úcty
k Nepo-skvrněnému Srdci P. Marie, druhé
světové války a pak předpovědí
nesmír-ných škod, které Rusko způsobí
lidstvu svým odpadem od křesťanské víry
a přilnutím ke komunistickému totalitarismu.
V roce 1917 by si to všechno nikdo
nedokázal představit: tři pasto-rinhos,
malí pastýři z Fatimy, vidí, poslouchají,
zapamatovávají si, a Lucie, svědkyně, která
přežila, na základě příkazu od biskupa z
Leirie a dovolení Naší Paní, vše
sepíše.
Co se týká
popisu prvních dvou částí ,tajemství’,
které už ostatně byly zveřejněny a jsou proto
známé, byl vybrán text napsaný sestrou Lucií
ve třetí vzpomínce z 31. srpna 1941; ve čtvrté
vzpomínce z 8. prosince 1941 k němu pak
přidává několik poznámek.
Třetí část
,tajemství’ byla napsána 3. ledna 1944 „na rozkaz biskupa
z Leirie a Nejsvětěšjí Matky …“
Existuje jediný
rukopis, který přinášíme ve fotostatické
reprodukci. Zapečetěnou obálku uchovával nejprve biskup
z Leirie. Pro lepší ochranu tajemství byla obálka
předána 4. dubna 1957 do tajného archívu
Svatého stolce. Biskup o tom informoval sestru Lucii.
Podle záznamů
archivu komisař Svatého stolce P. Pierre Paul Philip O. P., se
souhlasem kardinála Alfreda Ottavianiho, zanesl obálku s
třetím fatimským tajemstvím Janu XXIII. Ten pak po
značném váhání řekl:
„Počkáme. Budu se modlit. Dám vám vědět,
jak jsem rozhodl.“ 1
Ve skutečnosti Jan XXIII. rozhodl
vrátit zapečetěnou obálku Svatému stolci a
třetí část ,tajemství’ nezveřejňovat.
Pavel VI. četl obsah
obálky se substitutem kardinálem Angelem dell’Acqua
27. března 1965 a vrátil ji do archivu Svatého stolce
s rozhod-nutím nezveřejnit text.
Jan Pavel II. si
vyžádal obálku s třetí částí
,tajemství’ po atentátu 13. května 1981.
Kardinál Franjo Seper, prefekt Kongregace, předal
tehdej-šímu substitutu státního sekretariátu
Mons. Eduardu Martinez Somalovi 18. července 1981 dvě
obálky: jednu bílou s původním textem sestry Lucie,
psaným v portugalštině; druhou oranžovou s překladem
,tajemství’ do italštiny. 11. srpna pak vrátil Mons.
Martinez obě obálky do archívu Svatého stolce. 2
Jak je známo,
myslel Jan Pavel II. hned na zasvěcení světa
Nepo-skvrněnému Srdci P. Marie a pro tuto
příležitost sám připravil modlitbu, kterou
definoval ,úkon odevzdání’. Úkon proběhl v
bazilice Santa Maria Maggiore 7. června 1981 o slavnosti Letnic; tento den
byl zvolen pro vzpomínku 1600. výročí prvního
koncilu v Cařihradu a 1550. výročí koncilu v
Efezu. Svatý otec se události nemohl zúčastnit, a
proto byla jeho promluva přenášena ze záznamu.
Předkládáme text, který se v přesném
znění vztahuje k úkon
odevzdání:
„O,
Matko lidí a národů, Ty znáš všechno lidské
utrpení a všechny lidské naděje, Ty
s mateřskou láskou pozoruješ všechny boje mezi
dobrem a zlem, světlem a tmou, které otřásají
světem. Přijmi naše volání, kterým se
v Duchu svatém obracíme přímo
k Tvému srdci, a obejmi
láskou Matky a Služebnice Páně ty, kteří
nejvíce touží po tomto objetí, a současně i ty, od nichž
projev odevzdání zvlášť
očekáváš. Přijmi pod svou mateřskou
ochranu celou lidskou rodinu, kterou Ti Matko s láskyplnou
odevzdaností svěřujeme. Ať je všem
dopřán čas míru a svobody, čas pravdy,
spravedlnosti a naděje.“
Svatý otec však, aby v plnosti
odpověděl na požadavky ,Naší Paní’,
vysvětlil během Svatého roku vykoupení tento
úkon odevzdání ze 7. června 1981 a zopakoval ho ve
Fatimě dne 13. května 1982. Dne 25. března 1984 na
Svatopetrském náměstí, během
připomínky Mariina Fiat,
které vyslovila v okamžiku zvěstování,
Svatý otec, duchovně sjednocen se všemi předem
,svolanými’ biskupy na celém světě, svěřil
Neposkvrněnému Srdci Mariinu lid a národy slovy,
která svou závažností připomínají
zarmoucená slova z roku 1981:
„A proto, o
Matko lidu a národů, Ty, která znáš
všechno lidské utrpení a všechny lidské
naděje, Ty, která s mateřskou láskou
vnímáš všechny boje mezi dobrem a zlem, světlem a
tmou, které otřásají současným
světem, přijmi naše volání, kterým se silou
Ducha sva-tého obracíme přímo k Tvému
srdci: obejmi láskou Matky a Služeb-nice Páně tento
náš lidský svět, který Ti svěřujeme a
zasvěcujeme, plni starostí o pozemský a
věčný úděl lidí a národů.
Zvlášť pak Ti svěřujeme a zasvěcujeme ten lid a ty národy, které tento projev důvěry a
zasvěcení nejvíce potřebují.“
„Pod Tvou ochranu se utíkáme,
svatá Matko Boží! Neodmítej
naše prosby, když jsme v těžkých
zkouškách!“ 3
Pak Svatý otec pokračuje
ještě naléhavěji a s konkrétností,
téměř jako by chtěl komentovat Fatimské
poselství v jeho smutném naplňování:
„Hle, stojíme před Tebou, Matko
Kristova, před Tvým Neposkvrně-ným Srdcem, a
společně s církví se toužíme
připojit k zasvěcení, které z lásky
k nám učinil Tvůj Syn svému Otci: ,A pro ně
se zasvě-cuji’ – řekl – ,aby i oni byli posvěceni
v pravdě’ (Jn 17,19). Chceme se připojit k našemu Vykupiteli
v tomto zasvěcení pro svět a pro lidi, které
má v jeho Božském srdci moc získat
odpuštění a dosáhnout smíření.
Moc
tohoto zasvěcení
přetrvává po všechen čas, zahrnuje všechny
lidi a národy, překonává každé zlo,
které je duch temnot schopen podnítit v lidském srdci
a v dějinách a které skutečně
v našem čase roznítil.
Jak hluboce pociťujeme potřebu
zasvěcení celého lidstva a celého světa,
našeho současného světa: zasvěcení,
které uskutečňujeme ve
spojení se samotným Kristem! Vždyť na
Kristově díle spásy má mít prostřednictvím
církve účast celý svět. To ukazuje
současný rok vykoupení, mimořádné
jubileum celé církve.
Buď velebena v tomto Svatém
roce nad všechny tvory Ty,
Služeb-nice Páně, která jsi v naprosté
poslušnosti následovala Boží volání! Buď
pozdravena Ty, která jsi
nejúžeji spojena s vykupitelským
zasvěcením svého Syna!
Matko církve! Dej
světlo Božímu lidu na cestách víry, naděje
a lásky!
Dej světlo zvlášť těm národům,
jejichž zasvěcení a odevzdání od nás
očekáváš. Pomoz nám, ať v pravdě
žijeme Kristovo zasvěcení pro celou lidskou rodinu
současného světa.
Matko, svěřujeme Ti svět,
všechny lidi a národy i samotné
zasvěcení světa, vkládajíce ho do
Tvého mateřského srdce.
O, Neposkvrněné Srdce! Pomoz
nám vítězit nad hrozbou zla, které se tak snadno
zakoření v srdcích dnešních lidí a
které již svými nezměrnými účinky
doléhá na současný život a zdánlivě
uzavírá cesty k budoucnosti.
Od hladu a války, vysvoboď nás!
Od atomové války, od
nevypočitatelného sebezničení, od jakého-koliv
druhu války, vysvoboď
nás!
Od hříchů proti
lidskému životu od jeho počátku, vysvoboď nás!
Od nenávisti a od
pohrdání důstojností Božích
dětí, vysvoboď
nás!
Od každého druhu nespravedlnosti
ve společenském, národním
a mezinárodním životě, vysvoboď nás!
Od lehkovážného přestupování
Božích přikázání, vysvoboď nás!
Od pokusů zatemnit
v lidských srdcích pravdu o Bohu, vysvoboď nás!
Od ztráty povědomí o dobru
a zlu, vysvoboď nás!
Od hříchů proti Duchu
svatému, vysvoboď nás!
Vysvoboď nás!
Přijmi, o Matko Kristova, toto
volání plné
utrpení všech lidí! Plné
utrpení národů!
Pomoz nám mocí Ducha
svatého překonat každý hřích,
hřích člověka a ,hřích světa’,
hřích v jakémkoliv jeho projevu.
Ať se v historii světa znovu
projeví nekonečná spásná moc Vykoupení,
moc milosrdné Lásky! Nechť ona
zastaví zlo, změní smýšlení
lidí! Ať se v Tvém Neposkvrněném Srdci
ukáže všem světlo
naděje!“ 4
Sestra Lucie osobně potvrdila, že
takovýto slavnostní a univerzální úkon
zasvěcení odpovídal tomu, co chtěla Naše
Paní („Sim, está feita, tal
como Nossa Senhora a pediu, desde o dia 25 de Março de 1984“:„Ano, bylo
to vykonáno tak, jak žádala Naše Paní 25.
března 1984“: dopis z 8. listopadu 1989). Proto jakákoliv
diskuse a každá další žádost
postrádají opodstatnění.
V dokumentaci,
která je k dispozici, se k rukopisům sestry Lucie
připojují další čtyři rukopisy: 1) dopis
Svatého otce sestře Lucii datovaný 19. dubna 2000; 2) popis
rozhovoru se sestrou Lucií ze dne 27. dubna 2000; 3)
sdělení, které z pověření
Svatého otce přečetl 13. května t. r. ve Fatimě
státní sekretář, kardinál Angelo Sodano; 4)
teologický komentář kardinála Josefa Ratzingera,
prefekta Kongregace pro nauku víry.
Sestra Lucie
předložila Svatému otci v dopise z 12. května 1982
ukazatele pro vysvětlení třetí část
,tajemství’. Říká v něm:
„Třetí
část tajemství se vztahuje ke slovům Naší
Paní: Jestliže ne, (Rusko) rozšíří
své bludy do světa a podnítí války a
pronásledování církve. Dobří
lidé budou mučeni a Svatý otec bude muset mnoho trpět,
mnohé národy budou zničeny (13. 7. 1917).
Třetí
částí tajemství je symbolické zjevení,
které se vztahuje na tuto část poselství a je
podmíněné tím, zda přijmeme nebo
odmítneme to, co poselství žádá:
,Přijmou-li moje požadavky, Rusko se obrátí a bude
mír; nepřijmou-li, rozšíří své bludy
do světa, atd.
Od
chvíle, kdy jsme nepřikládali váhu této
výzvě, zjišťujeme, že se naplnila; Rusko zaplavilo
svět svými bludy. A konstatujeme-li, že se toto
proroctví ještě zcela nenaplnilo, vidíme, že
k němu postupně rychlými kroky směřujeme, pokud
neopustíme cestu hříchu, nená-visti, pomsty,
nespravedlnosti vznikající porušováním
lidských práv, cestu nemravnosti, násilí atd.
Neříkejme ale, že je to Bůh, kdo
nás takto trestá; jsou to naopak sami lidé,
kteří si připravují trest. Bůh nás s
naléhavostí varuje a volá na dobrou cestu za
plného respektování svobody, kterou nám dal;
odpovědnost proto nesou lidé sami.“
Rozhodnutí Svatého otce Jana Pavla
II. zveřejnit třetí část fatimského
svědectví uzavírá dějinnou etapu poznamenanou
lidskými touhami tragicky svázanými s mocí
a nepravostí, proniknutou však milosrdnou láskou
Boží a starostlivou bdělostí
Ježíšovy Matky a Matky církve.
Působení Boha,
Pána dějin, a spoluodpovědnost člověka v jeho
drama-tické a plodné svobodě, to jsou dva stěžejní
body, na nichž se budují dějiny lidstva.
Panna Maria, jež se
zjevila ve Fatimě, obrací naši pozornost na tyto
zapomenuté hodnoty, na budoucnost člověka v Bohu, ve
které hraje člověk aktivní a zodpovědnou
roli.
emeritní
arcibisku Vercellský
sekretář Kongregace pro nauku
víry
|