|
(originální text)
(překlad) 7
„J. M. J
Třetí část tajemství
zjeveného 13. července 1917 na Cova di Iria-Fatima.
Píši z poslušnosti
vůči tobě, můj Bože, který mi to
přikazuješ skrze nejdůstojnějšího pana biskupa
z Leiria a skrze tvou a mou nejsvětější Matku.
Po dvou částech, které jsem
již vyložila, jsme uviděli po levici Naší
Paní, trochu výše, anděla s ohnivým mečem v
levé ruce; jiskřil a vyšle-hovaly z něho plameny,
které, jako by měly zapálit svět; avšak
vyhasínaly jakmile se dotkly záře, která
vycházela z pravé ruky Naší Paní směrem
k němu: anděl ukázal pravou rukou na zem a silným
hlasem řekl: Pokání! Pokání!
Pokání! V oslnivém světle, kterým je
Bůh, jsme viděli „podobně, jako když se lidé
vidí v zrcadle, kolem kterého procházejí“,
bíle oblečeného biskupa „vytušili jsme, že je to
Svatý otec“. Další různí biskupové,
kněží, řeholníci a řeholnice vystupovali na
strmou horu, na jejímž vrcholku byl velký kříž
z hrubých kmenů, jako z korkového dubu s kůrou;
dříve než sem Svatý otec dospěl, procházel
velkým polorozbořeným městem, rozechvělý, s
kolísavým krokem, zkroušený bolestí a
trýzní se modlil za duše mrtvol, které na cestě
potkával; když došel na vrchol hory a padl na kolena u paty
velkého kříže, byl zabit skupinou vojáků,
kteří na něho vystřelili několik ran
z pušek, několik šípů; stejně tak
zemřeli jeden za druhým ostatní biskupové
i kněží, řeholníci, řeholnice a
různé světské osoby, muži i ženy
různých tříd a postavení. Pod dvěma
rameny kříže stáli dva andělé,
každý s křišťálovou nádobou v ruce,
zachycovali krev mučedníků a zalévali jí
duše, které se přibližovaly k Bohu.
Tuy,
3. ledna 1944“.
|