|
Setkání sestry Lucie s
Mons. Tarcisiem Bertonem, pověřeným Svatým otcem,
sekretářem Kongregace pro nauku víry, a s Mons Serafimaem de
Sousa Ferreira e Silva proběhlo ve čtvrtek 27. dubna na Karmelu
svaté Terezie v Coimbře.
Sestra Lucie byla
klidné mysli, plná pokoje; byla velmi ráda, že
Svatý otec přijede do Fatimy, aby blahořečil
Františka a Hyacintu, což tolik oče-kávala.
Biskup z Leiria-Fatima přečetl
vlastnoruční dopis Svatého otce, který
vysvětloval důvody návštěvy. Sestra Lucie se
tím cítila poctěna, sama si jej znovu přečetla a
se zaujetím na něj hleděla ve svých rukou. Řekla,
že je ochotna upřímně odpovídat na všechny
otázky.
Mons.
Bertone tedy předložil dvě obálky: jednu vrchní a
tu, která obsahovala list s třetí částí
,fatimského tajemství’. Sestra Lucie hned řekla,
dotýkajíc se jí prsty: „to je můj papír“
a pak při čtení listu: „to je mé písmo“.
Za pomoci biskupa z
Lieria-Fatima byl přečten a vyložen originální
text, který je v portugalštině. Sestra Lucie
sdílela výklad, podle něhož spočívá
třetí část ,tajemství’ v prorockém
vidění, srovnatelném s viděními
z posvát-ných dějin. Zdůraznila své
přesvědčení, že fatimské vidění
se týká přede-vším boje ateistického
komunismu proti církvi a proti křesťanům, a popsala
nesmírné utrpení obětí víry ve 20.
století.
Na otázku: „Ta
hlavní postava ve vidění je papež?“, sestra Lucie ihned
odpovídá, že ano a vzpomíná si, že
třem malým pastýřům způsobilo papežovo utrpení
velkou bolest a Hyacinta opakovala: „Coitadinho
do Santo Padre, tenho muita pena dos pecadores“ („Chudák
Svatý otec, musím hodně trpět za
hříšníky!“). Sestra Lucie pokračuje: „Neznali jsme
jméno papeže. Paní nám neřekla jeho
jméno, nevěděli jsme, zda to byl Benedikt XV. nebo Pius XII.
nebo Pavel VI. nebo Jan Pavel II., avšak byl to papež, který
trpěl, a s ním jsme trpěli i my.“
Co se týče
úryvku, kde se hovoří o bíle oblečeném
biskupovi, totiž Svatém otci – jak hned pochopili malí
pastýři během ,vidění’ – který byl
smrtelně zasažen a padl k zemi, souhlasí plně sestra
Lucie s tvrzením papeže: „…byla to mateřská ruka,
která vedla dráhu kulky, a papež se ve smrtelném
zápase zastavil na prahu smrti“ (JAN PAVEL II. Meditace z polikliniky Gemelli pro italské biskupy, 13. 5. 1994).
Sestra Lucie napsala
při předávání zapečetěné
obálky s třetí částí ,tajemství’
tehdejšímu biskupovi z Leiria-Fatima na obálku
vnější, že ji může po roce 1960
otevřít buď lisabonský patriarcha nebo biskup
z Leiria. Mons. Bertone se jí proto zeptal: „…proč to bylo
ohraničené rokem 1960? Uvedla to datum Panna Maria?“ Sestra Lucie
odpovídá: „Nebyla to Paní. Datum 1960 jsem napsala
já, protože jsem vytušila, že před rokem 1960 by
nebylo možné to pochopit, nýbrž až poté.
Nyní lze vše chápat lépe. Napsala jsem to, co jsem
viděla, výklad není mou záležitostí,
nýbrž záležitostí papeže.“
Na závěr se
hovořilo o nezveřejněném rukopisu, který
připravila sestra Lucie jako odpověď na početné
dopisy poutníků a ctitelů P. Marie. Dílo nese
název „Os apelos da Mensagen de
Fatima“. Jsou v něm obsaženy myšlenky a úvahy,
které vyjadřují její city a její
průzračnou a prostou spiritualitu, v katechetické a
exhortativní formě. Byla dotázána, zda by byla
ráda, kdyby dílo bylo vydáno, a ona odpověděla:
„Jestliže Svatý otec bude souhlasit, pak i já budu
ráda, jinak budu poslušna tomu, co rozhodne on.“ Sestra Lucie si
přála, aby byl text předložen k církevnímu
schválení a doufá, že svým spisem
přispěje k tomu, aby vedl všechny lid dobré vůle po
cestě, která vede k Bohu, k nejvyššímu
cíli veškerého lidského
očekávání.
Rozhovor skončil
výměnou růženců: sestře Lucii byl
předán růženec od Svatého otce, ona zase
předala několik růženců, které sama zhotovila.
Požehnání
udělené jménem Svatého otce uzavřelo
setkání.
|