ÚVOD

            Na přechodu z druhého do třetího tisíciletí se Jan Pavel II. rozhodl zveřejnit text třetí části ,fatimského tajemství’.

 Po dramatických a krutých událostech XX. století, jednoho z nejkri-tičtějších v lidských dějinách, které vyvrcholilo krvavým atentátem na ,sladkého Krista na zemi’, se tak odhaluje skutečnost, která vytváří dějiny, a do hloubky je vysvětluje na základě duchovní dimenze, k níž je současná mentalita, často prosáklá racionalismem, hluchá.

            Dějiny jsou protkány zjeveními a nadpřirozenými znameními, která přímo vstupují do lidského života, provázejí putování světa a překvapují věřící i nevěřící. Tyto úkazy, které nemohou být v rozporu s obsahem víry, musí směřovat k ústřednímu bodu Kristovy zvěsti: k lásce Otce, která vede lidi k obrácení a dává jim milost, aby se mu zcela oddali se synovskou důvěrou. Takové je i fatimské poselství, které svou naléhavou výzvou k obrácení a pokání ve skutečnosti každého vede k jádru evangelia.

            Mezi moderními zjeveními je Fatima bezpochyby zjevením nejvíce prorockým. První a druhá část ,tajemství’, (která je pro úplnost uvedena v dokumentaci), se týká především úděsného vidění pekla, úcty k Nepo-skvrněnému Srdci P. Marie, druhé světové války a pak předpovědí nesmír-ných škod, které Rusko způsobí lidstvu svým odpadem od křesťanské víry a přilnutím ke komunistickému totalitarismu.

V roce 1917 by si to všechno nikdo nedokázal představit: tři pasto-rinhos, malí pastýři z Fatimy, vidí, poslouchají, zapamatovávají si, a Lucie, svědkyně, která přežila, na základě příkazu od biskupa z Leirie a dovolení Naší Paní, vše sepíše.

            Co se týká popisu prvních dvou částí ,tajemství’, které už ostatně byly zveřejněny a jsou proto známé, byl vybrán text napsaný sestrou Lucií ve třetí vzpomínce z 31. srpna 1941; ve čtvrté vzpomínce z 8. prosince 1941 k němu pak přidává několik poznámek.

Třetí část ,tajemství’ byla napsána 3. ledna 1944 „na rozkaz biskupa z Leirie a Nejsvětěšjí Matky …“

            Existuje jediný rukopis, který přinášíme ve fotostatické reprodukci. Zapečetěnou obálku uchovával nejprve biskup z Leirie. Pro lepší ochranu tajemství byla obálka předána 4. dubna 1957 do tajného archívu Svatého stolce. Biskup o tom informoval sestru Lucii.

            Podle záznamů archivu komisař Svatého stolce P. Pierre Paul Philip O. P., se souhlasem kardinála Alfreda Ottavianiho, zanesl obálku s třetím fatimským tajemstvím Janu XXIII. Ten pak po značném váhání řekl: „Počkáme. Budu se modlit. Dám vám vědět, jak jsem rozhodl.“ ¹

Ve skutečnosti Jan XXIII. rozhodl vrátit zapečetěnou obálku Svatému stolci a třetí část ,tajemství’ nezveřejňovat.

                Pavel VI. četl obsah obálky se substitutem kardinálem Angelem dell’Acqua 27. března 1965 a vrátil ji do archivu Svatého stolce s rozhod-nutím nezveřejnit text.

                Jan Pavel II. si vyžádal obálku s třetí částí ,tajemství’ po atentátu 13. května 1981. Kardinál Franjo Seper, prefekt Kongregace, předal tehdej-šímu substitutu státního sekretariátu Mons. Eduardu Martinez Somalovi 18. července 1981 dvě obálky: jednu bílou s původním textem sestry Lucie, psaným v portugalštině; druhou oranžovou s překladem ,tajemství’ do italštiny. 11. srpna pak vrátil Mons. Martinez obě obálky do archívu Svatého stolce. ²

            Jak je známo, myslel Jan Pavel II. hned na zasvěcení světa Nepo-skvrněnému Srdci P. Marie a pro tuto příležitost sám připravil modlitbu, kterou definoval ,úkon odevzdání’. Úkon proběhl v bazilice Santa Maria Maggiore 7. června 1981 o slavnosti Letnic; tento den byl zvolen pro vzpomínku 1600. výročí prvního koncilu v Cařihradu a 1550. výročí koncilu v Efezu. Svatý otec se události nemohl zúčastnit, a proto byla jeho promluva přenášena ze záznamu. Předkládáme text, který se v přesném znění vztahuje k úkon odevzdání:

„O, Matko lidí a národů, Ty znáš všechno lidské utrpení a všechny lidské naděje, Ty s mateřskou láskou pozoruješ všechny boje mezi dobrem a zlem, světlem a tmou, které otřásají světem. Přijmi naše volání, kterým se v Duchu svatém obracíme přímo k Tvému srdci, a obejmi láskou Matky a Služebnice Páně ty, kteří nejvíce touží po tomto objetí, a současně i ty, od nichž projev odevzdání zvlášť očekáváš. Přijmi pod svou mateřskou ochranu celou lidskou rodinu, kterou Ti Matko s láskyplnou odevzdaností svěřujeme. Ať je všem dopřán čas míru a svobody, čas pravdy, spravedlnosti a naděje.“

Svatý otec však, aby v plnosti odpověděl na požadavky ,Naší Paní’, vysvětlil během Svatého roku vykoupení tento úkon odevzdání ze 7. června 1981 a zopakoval ho ve Fatimě dne 13. května 1982. Dne 25. března 1984 na Svatopetrském náměstí, během připomínky Mariina Fiat, které vyslovila v okamžiku zvěstování, Svatý otec, duchovně sjednocen se všemi předem ,svolanými’ biskupy na celém světě, svěřil Neposkvrněnému Srdci Mariinu lid a národy slovy, která svou závažností připomínají zarmoucená slova z roku 1981:

„A proto, o Matko lidu a národů, Ty, která znáš všechno lidské utrpení a všechny lidské naděje, Ty, která s mateřskou láskou vnímáš všechny boje mezi dobrem a zlem, světlem a tmou, které otřásají současným světem, přijmi naše volání, kterým se silou Ducha sva-tého obracíme přímo k Tvému srdci: obejmi láskou Matky a Služeb-nice Páně tento náš lidský svět, který Ti svěřujeme a zasvěcujeme, plni starostí o pozemský a věčný úděl lidí a národů. Zvlášť pak Ti svěřujeme a zasvěcujeme ten lid a ty národy, které tento projev důvěry a zasvěcení nejvíce potřebují.“

„Pod Tvou ochranu se utíkáme, svatá Matko Boží! Neodmítej naše prosby, když jsme v těžkých zkouškách!“ ³

Pak Svatý otec pokračuje ještě naléhavěji a s konkrétností, téměř jako by chtěl komentovat Fatimské poselství v jeho smutném naplňování:

„Hle, stojíme před Tebou, Matko Kristova, před Tvým Neposkvrně-ným Srdcem, a společně s církví se toužíme připojit k zasvěcení, které z lásky k nám učinil Tvůj Syn svému Otci: ,A pro ně se zasvě-cuji’ – řekl – ,aby i oni byli posvěceni v pravdě’ (Jn 17,19). Chceme se připojit k našemu Vykupiteli v tomto zasvěcení pro svět a pro lidi, které má v jeho Božském srdci moc získat odpuštění a dosáhnout smíření.

Moc tohoto zasvěcení přetrvává po všechen čas, zahrnuje všechny lidi a národy, překonává každé zlo, které je duch temnot schopen podnítit v lidském srdci a v dějinách a které skutečně v našem čase roznítil.

Jak hluboce pociťujeme potřebu zasvěcení celého lidstva a celého světa, našeho současného světa: zasvěcení, které uskutečňujeme ve

spojení se samotným Kristem! Vždyť na Kristově díle spásy má mít prostřednictvím církve účast celý svět. To ukazuje současný rok vykoupení, mimořádné jubileum celé církve.

Buď velebena v tomto Svatém roce nad všechny tvory Ty, Služeb-nice Páně, která jsi v naprosté poslušnosti následovala Boží volání! Buď pozdravena Ty, která jsi nejúžeji spojena s vykupitelským zasvěcením svého Syna!

Matko církve! Dej světlo Božímu lidu na cestách víry, naděje a lásky! Dej světlo zvlášť těm národům, jejichž zasvěcení a odevzdání od nás očekáváš. Pomoz nám, ať v pravdě žijeme Kristovo zasvěcení pro celou lidskou rodinu současného světa.

Matko, svěřujeme Ti svět, všechny lidi a národy i samotné zasvěcení světa, vkládajíce ho do Tvého mateřského srdce.

O, Neposkvrněné Srdce! Pomoz nám vítězit nad hrozbou zla, které se tak snadno zakoření v srdcích dnešních lidí a které již svými nezměrnými účinky doléhá na současný život a zdánlivě uzavírá cesty k budoucnosti.

Od hladu a války, vysvoboď nás!

Od atomové války, od nevypočitatelného sebezničení, od jakého-koliv druhu války, vysvoboď nás!

Od hříchů proti lidskému životu od jeho počátku, vysvoboď nás!

Od nenávisti a od pohrdání důstojností Božích dětí, vysvoboď nás!

Od každého druhu nespravedlnosti ve společenském, národním a mezinárodním životě, vysvoboď nás!

Od lehkovážného přestupování Božích přikázání, vysvoboď nás!

Od pokusů zatemnit v lidských srdcích pravdu o Bohu, vysvoboď nás!

Od ztráty povědomí o dobru a zlu, vysvoboď nás!

Od hříchů proti Duchu svatému, vysvoboď nás! Vysvoboď nás!

Přijmi, o Matko Kristova, toto volání plné utrpení všech lidí! Plné utrpení národů!

Pomoz nám mocí Ducha svatého překonat každý hřích, hřích člověka a ,hřích světa’, hřích v jakémkoliv jeho projevu.

Ať se v historii světa znovu projeví nekonečná spásná moc Vykoupení, moc milosrdné Lásky! Nechť ona zastaví zlo, změní smýšlení lidí! Ať se v Tvém Neposkvrněném Srdci ukáže všem světlo naděje!“ ⁴

Sestra Lucie osobně potvrdila, že takovýto slavnostní a univerzální úkon zasvěcení odpovídal tomu, co chtěla Naše Paní („Sim, está feita, tal como Nossa Senhora a pediu, desde o dia 25 de Março de 1984“:„Ano, bylo to vykonáno tak, jak žádala Naše Paní 25. března 1984“: dopis z 8. listopadu 1989). Proto jakákoliv diskuse a každá další žádost postrádají opodstatnění.

            V dokumentaci, která je k dispozici, se k rukopisům sestry Lucie připojují další čtyři rukopisy: 1) dopis Svatého otce sestře Lucii datovaný 19. dubna 2000; 2) popis rozhovoru se sestrou Lucií ze dne 27. dubna 2000; 3) sdělení, které z pověření Svatého otce přečetl 13. května t. r. ve Fatimě státní sekretář, kardinál Angelo Sodano; 4) teologický komentář kardinála Josefa Ratzingera, prefekta Kongregace pro nauku víry.

            Sestra Lucie předložila Svatému otci v dopise z 12. května 1982 ukazatele pro vysvětlení třetí část ,tajemství’. Říká v něm:

„Třetí část tajemství se vztahuje ke slovům Naší Paní: Jestliže ne, (Rusko) rozšíří své bludy do světa a podnítí války a pronásledování církve. Dobří lidé budou mučeni a Svatý otec bude muset mnoho trpět, mnohé národy budou zničeny (13. 7. 1917).

Třetí částí tajemství je symbolické zjevení, které se vztahuje na tuto část poselství a je podmíněné tím, zda přijmeme nebo odmítneme to, co poselství žádá: ,Přijmou-li moje požadavky, Rusko se obrátí a bude mír; nepřijmou-li, rozšíří své bludy do světa, atd.

Od chvíle, kdy jsme nepřikládali váhu této výzvě, zjišťujeme, že se naplnila; Rusko zaplavilo svět svými bludy. A konstatujeme-li, že se toto proroctví ještě zcela nenaplnilo, vidíme, že k němu postupně rychlými kroky směřujeme, pokud neopustíme cestu hříchu, nená-visti, pomsty, nespravedlnosti vznikající porušováním lidských práv, cestu nemravnosti, násilí atd.

Neříkejme ale, že je to Bůh, kdo nás takto trestá; jsou to naopak sami lidé, kteří si připravují trest. Bůh nás s naléhavostí varuje a volá na dobrou cestu za plného respektování svobody, kterou nám dal; odpovědnost proto nesou lidé sami.“

Rozhodnutí Svatého otce Jana Pavla II. zveřejnit třetí část fatimského svědectví uzavírá dějinnou etapu poznamenanou lidskými touhami tragicky svázanými s mocí a nepravostí, proniknutou však milosrdnou láskou Boží a starostlivou bdělostí Ježíšovy Matky a Matky církve.

Působení Boha, Pána dějin, a spoluodpovědnost člověka v jeho drama-tické a plodné svobodě, to jsou dva stěžejní body, na nichž se budují dějiny lidstva.          

            Panna Maria, jež se zjevila ve Fatimě, obrací naši pozornost na tyto zapomenuté hodnoty, na budoucnost člověka v Bohu, ve které hraje člověk aktivní a zodpovědnou roli.

+ Tarcisio Bertone

emeritní arcibisku Vercellský

sekretář Kongregace pro nauku víry