Chap., n.

 1  1,11|      Není to pouze připomínka, nýbrž svátostné zpřítomnění. Je
 2  1,11|        mnoha, byť velmi cenný, nýbrž jako dar par excellence,
 3  1,12|      pít, je jeho tělo a krev, nýbrž vyjádřil také obětní hodnotu,
 4  1,12|    skrze vzpomínku plnou víry, nýbrž také v konkrétním styku,
 5  1,12|       jednoho a zítra druhého, nýbrž stále téhož. Proto je oběť
 6  1,14|   Spasitelova utrpení a smrti, nýbrž i jeho vzkříšení, v němž
 7  1,20|       Zj 21,1), neoslabuje to, nýbrž spíše podněcuje náš smysl
 8  2,22| smlouvy neuzavírá sám do sebe, nýbrž stává se „svátostí“ pro
 9  2,23|     tělem; ne však mnoha těly, nýbrž jedním tělem. Vždyť jako
10  3,27|      nesahala k samému Kristu, nýbrž proto, že ji Ježíš svěřil
11  4,36|  tisíckrát dotkli Pánova těla, nýbrž odsouzením, trýzní a hromaděním
12  4,39|       jako by bylo soběstačné, nýbrž že musí zůstávat v souladu
13  4,39|     nejen s vlastním biskupem, nýbrž i s papežem, s biskupským
14  4,40|    tajemství ve svůj prospěch, nýbrž jako důkaz proti sobě“.85~          ~
15  5,49|   vnitřním postojem zbožnosti, nýbrž i skrze řadu vnějších projevů
16  5,49|     řídily se nejen inspirací, nýbrž i předpisy konkrétního chápání
17  5,50|       výraz vlastní geniality, nýbrž také jako skutečnou službu
18  5,51|      pokrm nejen jednotlivcům, nýbrž celým národům, a utváří
19  5,52|       slavnosti přímo účastní, nýbrž také univerzální církvi,