bold = Main text
Chap., n. grey = Comment text
1 Uvod,1 | formách s radostí zakouší, jak se stále naplňuje příslib: „
2 Uvod,1 | v posvátné eucharistii se však raduje z této přítomnosti
3 Uvod,1 | intenzitou, neboť chléb a víno se proměňují v tělo a krev
4 Uvod,2 | lámal ho a dával učedníkům se slovy: „Vezměte a jezte
5 Uvod,2 | je kalich mé krve, která se prolévá za vás a za všechny
6 Uvod,2 | rtů? Možná ne. Tato slova se plně vyjasnila až na konci
7 Uvod,2 | nedělního rána. V těchto dnech se uskutečňuje mysterium paschale (
8 Uvod,3 | velikonočního tajemství se rodí církev. Právě proto
9 Uvod,3 | rodí církev. Právě proto se eucharistie, jež je par
10 Uvod,3 | eucharistické oběti, oči duše se vracejí k velikonočnímu
11 Uvod,3 | velikonočnímu triduu: k tomu, co se odehrálo večer na Zelený
12 Uvod,3 | Snad byly svědky toho, co se odehrálo v jejich stínu
13 Uvod,3 | prolévána; její prolití se pak dokonalo na Golgotě
14 Uvod,3 | dokonalo na Golgotě a stalo se nástrojem našeho vykoupení: „
15 Uvod,3 | krví kozlů a telat, ale se svou vlastní krví, a tím
16 Uvod,4 | nemohli ani jednu hodinu se mnou bdít? Bděte a modlete
17 Uvod,4 | mnou bdít? Bděte a modlete se, abyste nepřišli do pokušení“ (
18 Uvod,4 | hodina vykoupení světa. Když se slaví eucharistie u Ježíšova
19 Uvod,4 | hrobu v Jeruzalémě, člověk se vrací téměř hmatatelně do
20 Uvod,4 | toto místo a do této hodiny se duchovně přenáší každý kněz,
21 Uvod,4 | církevním společenstvím, které se jí účastní.~„Byl ukřižován,
22 Uvod,4 | adoremus“. S touto výzvou se církev obrací na všechny
23 Uvod,4 | Během velikonoční doby se pak znovu vrátí ke svému
24 Uvod,5 | přichází na svět a vydává se po jeho cestách, rozhodujícím
25 Uvod,5 | Toto je moje tělo, které se za vás vydává… Toto je kalich
26 Uvod,5 | je kalich mé krve, která se prolévá za vás…“ Kněz pronáší
27 Uvod,5 | do pokolení všemi, kteří se v církvi služebně podílí
28 Uvod,6 | ho rozpoznat všude, kde se objeví, v jeho mnohotvárných
29 Uvod,6 | putujících do Emauz: „Otevřely se jim oči a poznali ho“ (Lk
30 Uvod,7 | čtvrtek 2003, aniž bych se zastavil před Kristovou „
31 Uvod,7 | žije. Tímto „živým chlebem“ se sytí. Jak necítit potřebu
32 Uvod,8 | veškeré stvoření. Boží Syn se stal člověkem, aby ve svrchovaném
33 Uvod,8 | toto tajemství víry, jež se v eucharistii uskutečňuje:
34 Uvod,8 | z rukou Boha Stvořitele, se vykoupený Kristem k němu
35 Uvod,9 | své pouti dějinami. Tím se vysvětluje starostlivá pozornost,
36 Uvod,9 | nám bližší je třeba zmínit se o třech encyklikách: Mirae
37 Uvod,9 | Dnes navazuji na onu řeč se srdcem, jež je ještě více
38 Uvod,9 | zrcadlilo slova žalmisty: „Jak se mám odvděčit Hospodinu,
39 Uvod,9 | mám odvděčit Hospodinu, že se mne tolikrát zastal? Zvednu
40 Uvod,10 | oběti. Na mnoha místech pak se velice často koná výstav
41 Uvod,10 | Nejsvětější svátosti, která se stává nevyčerpatelným zdrojem
42 Uvod,10 | naplňuje radostí toho, kdo se ho účastní. Mohly bychom
43 Uvod,10 | Existují totiž místa, kde se téměř úplně upouští od kultu
44 Uvod,10 | podivuhodné svátosti. Vynořuje se někdy značně zjednodušující
45 Uvod,10 | služebného kněžství, které se opírá o apoštolskou posloupnost,
46 1,11 | dramatických okolností, za nichž se eucharistie zrodila. Nesmazatelně
47 1,11 | tato ústřední událost spásy se reálně zpřítomňuje a „uskutečňuje
48 1,11 | zpřítomňuje a „uskutečňuje se dílo našeho vykoupení“.11
49 1,11 | Kristus ji dovršil a vrátil se k Otci teprve poté, co nám
50 1,11 | nám zanechal způsob, jak se na ní podílet, jako kdybychom
51 1,11 | připomenout a pohroužím se s vámi, moji drazí bratři
52 1,12 | krev“, ale dodal, „které se za vás vydává… která se
53 1,12 | se za vás vydává… která se za vás prolévá“ (Lk 22,19-
54 1,12 | neoddělitelně památka oběti, v níž se zpřítomňuje oběť na kříži
55 1,12 | konkrétním styku, protože se tato oběť zpřítomňuje a
56 1,12 | tehdy byla přinesena a která se nikdy nestráví“.15~Mše zpřítomňuje
57 1,12 | oběť kříže; nepřipojuje se k ní, ani ji nerozmnožuje.16
58 1,12 | ji nerozmnožuje.16 To, co se opakuje, je slavení její
59 1,12(16)| kapitola 2: DS 1743: „Jedná se totiž o jedinou a tutéž
60 1,12 | demonstratio),17 a proto se jediná a definitivní výkupná
61 1,13 | nejen všeobecně, jako by se jednalo o prosté obětování
62 1,13 | jednalo o prosté obětování se Krista věřícím jakožto duchovní
63 1,13 | sebeodevzdání svého Syna, který se ponížil a byl «poslušným
64 1,13 | sebe samu. Tomu nás učí, co se týče všech věřících, II.
65 1,14 | své vyvrcholení. Kristus se může stát „chlebem života“ (
66 1,14 | že Pán zemřel a vrátil se k životu pro nás a k našemu
67 1,15 | použili slov Pavla VI. – „se nazývá «reálná» (skutečná)
68 1,15 | nebyly «reálné», ale protože se týká podstaty, díky níž
69 1,15 | týká podstaty, díky níž se Kristus, Bůh a člověk, zcela
70 1,15 | Proměněním chleba a vína se způsobí změna celé podstaty
71 1,15 | budeme i nadále zpívat se svatým Tomášem Akvinským.
72 1,15 | teologické vysvětlení, které se snaží nějak proniknout do
73 1,15 | existovat, neboť od té chvíle se před námi nachází pod svátostnými
74 1,16 | 16. Spásná účinnost oběti se plně uskutečňuje, když člověk
75 1,16 | přijímání: přijímáme toho, který se za nás obětoval, jeho tělo,
76 1,16 | analogii s trinitárním životem, se opravdu uskutečňuje. Eucharistie
77 1,16 | skutečná hostina, v níž se Kristus dává za pokrm. Když
78 1,17 | dary, (…) aby pro ty, kteří se na nich budou podílet, byly
79 1,18 | důvěryplné očekávání, že „se splní blažená naděje a přijde
80 1,18 | Ježíš Kristus“.31 Ten, kdo se živí Kristem v eucharistii,
81 1,19 | církví. Není to náhodou, že se ve východních anaforách
82 1,19 | Beránkovu oběť, připojujeme se k nebeské liturgii a k onomu
83 1,19 | opravdu kousek nebe, které se otevírá nad zemí. Je to
84 1,20 | počátku nového tisíciletí, aby se křesťané cítili více než
85 1,20 | slabší, menší a chudší, jak se zdá, nemají mnoho naděje?
86 1,20 | umývání nohou“, v němž se Ježíš stává učitelem společenství
87 1,20 | křesťanskou komunitu, aby se účastnila Večeře Páně, když
88 1,20 | účastnila Večeře Páně, když se koná v kontextu rozdělení
89 1,20 | znamená pro ty, kteří se účastní eucharistie, úkol
90 1,20 | přeměnit život tak, aby se stal jistým způsobem „eucharistickým“.
91 1,20(34)| tělo? Nezanedbávej je, kdy se nachází nahé. Nevzdávej
92 2,21 | roste? – dodává: „Kdykoliv se slaví na oltáři oběť kříže, «
93 2,21 | 1 Kor 5,7), uskutečňuje se dílo našeho vykoupení. Zároveň
94 2,21 | Evangelisté upřesňují, že se při Poslední večeři shromáždilo
95 2,21 | tajemně do oběti, která se udála několik hodin poté
96 2,21 | chvíle až do konce věků se církev buduje prostřednictvím
97 2,22 | uskutečněné skrze křest, se neustále obnovuje a upevňuje
98 2,22 | V přijímání eucharistie se uskutečňuje vznešeným způsobem „
99 2,22 | Svým spojením s Kristem se lid nové smlouvy neuzavírá
100 2,22 | sám do sebe, nýbrž stává se „svátostí“ pro lidstvo,
101 2,22 | splnění svého poslání. Tak se eucharistie stává pramenem
102 2,23 | Eucharistickým přijímáním se církev také upevňuje ve
103 2,23 | Je to Kristovo tělo. Čím se stávají ti, kteří je přijímají?
104 2,23 | ta, i když nejsou vidět, se v něm přesto nacházejí,
105 2,23 | jejího zřízení i trvání, se nachází v eucharistii. Toho
106 2,24 | stále hlouběji toho, že se stává „v Kristu jakoby svátostí
107 2,24 | v lidstvu kvůli hříchu, se staví plodná síla jednoty
108 2,25 | Taková úcta je úzce spojena se slavením eucharistické oběti.
109 2,25 | posvátnými způsobami, které se uchovávají po mši – přítomnost
110 2,25 | svátosti a k uctivému zastavení se před Kristem přítomným pod
111 2,25 | srov. Jan 13,25) a nechat se jemně pronikat nekonečnou
112 2,25 | láskou jeho srdce. Má-li se křesťanství v naší době
113 2,25 | svědčí četní svatí. Zvláště se tím vyznačoval sv. Alfons
114 2,25 | pobožnostmi je tato, totiž klanět se svátostnému Ježíši, hned
115 2,25 | nevýslovný poklad; nejen když se slaví, ale i když se před
116 2,25 | když se slaví, ale i když se před ní člověk zastaví mimo
117 2,25 | eucharistické úcty, v němž se prodlužují a rozmnožují
118 3,28 | pouze kněz, zatímco lid se k ní připojuje vírou a v
119 3,29 | specifickém svátostném ztotožnění se s věčným Veleknězem, který
120 3,29 | nenahraditelná k tomu, aby se platně spojilo eucharistické
121 3,29 | večeře.~Společenství, které se shromažďuje ke slavení eucharistie,
122 3,29 | který mu předsedá, aby se jednalo opravdu o eucharistické
123 3,30 | Nejsvětější Trojici, že se v tom ohledu dosáhlo významných
124 3,30 | Západě od 16. století a která se oddělila od katolické církve: „
125 3,30 | vyplývající ze křtu a ačkoliv se domníváme, že neuchovaly
126 3,30 | slavný příchod.“62~Proto se katoličtí věřící, i když
127 3,30 | těla, kterým je církev, se tento dar vylévá na všechny.~ ~
128 3,31 | nebezpečí hrozí kněžím, totiž že se ztratí ve velkém počtu rozmanitých
129 3,31 | pastoračním úkolům. Jeho dny se tak stanou opravdu eucharistickými.~
130 3,32 | Nemá-li komunita kněze, právem se hledá způsob, jak by pokračovaly
131 3,32 | také podněcovat k tomu, aby se do příslušné pastorace zaměřené
132 3,32 | další tvořivé prvky, aniž by se přitom podlehlo pokušení
133 4,34 | náhoda, že výraz „communio“ se stal jedním ze specifických
134 4,34 | přijímání).~Eucharistie se tedy jeví jako vrchol všech
135 4,34 | Bohem Otcem skrze ztotožnění se s jednorozeným Synem působením
136 4,34 | vrchol všech dober: zde se nachází poslední cíl každé
137 4,34 | zde dosahujeme Boha a Bůh se s námi spojuje tím nejdokonalejším
138 4,34 | přijímání a neúčastníte se mše svaté, můžete přijímat
139 4,34 | můžete přijímat duchovně… tak se do vás silně vtiskuje láska
140 4,36 | stav milosti, díky níž jsme se stali „účastnými na božské
141 4,36 | Pavel, „mít víru, která se projevuje láskou“ (Gal 5,
142 4,36 | povinností křesťana, který se chce plně podílet na eucharistii
143 4,36 | prosím, naléhám a zapřísahám se, abychom nepřistupovali
144 4,36 | svědomím. Takové přistupování se totiž nikdy nebude moci
145 4,36 | přijímáním, i kdybychom se tisíckrát dotkli Pánova
146 4,36 | ustanovuje: „Kdo si je vědom, že se dopustil těžkého hříchu,
147 4,37 | osobní odpovědi na vybídnutí, se kterým se svatý Pavel obracel
148 4,37 | na vybídnutí, se kterým se svatý Pavel obracel na křesťany
149 4,37 | jménem vyzýváme: Smiřte se s Bohem!“ (2 Kor 5,20).
150 4,37 | břemeno těžkého hříchu, stává se cesta pokání ve svátosti
151 4,37 | dotyčného člověka, neboť se jedná o hodnocení svědomí.
152 4,37 | odporuje mravní normě, nemůže se církev necítit ve své pastorační
153 4,37 | zřejmé mravní indispozice se týká norma Kodexu kanonického
154 4,38 | také viditelné a vyjadřuje se svazky, které vypočítává
155 4,38 | jejím viditelném organismu se spojují s Kristem – který
156 4,39 | eucharistická oběť, i když se vždy slaví v jedné konkrétní
157 4,39 | přijímá celý dar spásy, a tak se ukazuje, i když ve své stálé
158 4,39 | církve“.79 Vyplývá z toho, že se eucharistické společenství
159 4,39 | musí zůstávat v souladu se všemi dalšími katolickými
160 4,39 | z Antiochie napsal: „Ať se považuje za jistou ta eucharistie,
161 4,39 | jistou ta eucharistie, která se uskutečňuje pod biskupem
162 4,39 | Každá eucharistická slavnost se vykonává ve spojení nejen
163 4,39 | papežem, s biskupským sborem, se vším klérem a lidem. Každé
164 4,40 | jejich rozdělení, které se projevuje při eucharistických
165 4,40 | aby je tak přiměl vrátit se k duchu bratrského společenství (
166 4,41 | závažná překážka. Pastýřům se proto ukládá tomu odpovídající
167 4,41 | přednostním místem, kde se zvěstuje a rozvíjí společenství.
168 4,41 | prostřednictvím slavení eucharistie se den Páně stává zároveň dnem
169 4,42 | Konkrétněji a s větší odpovědností se tento úkol týká pastýřů
170 4,42 | církev předpisy snažící se podpořit časté a plodné
171 4,42 | objektivní podmínky, za kterých se má udělení přijímání odmítnout.
172 4,42 | jejich věrné zachovávání se stává výrazem skutečné lásky
173 4,43 | je tu jeden aspekt, který se nesmí pro svou důležitost
174 4,43 | plnost Ducha Svatého, aby se tak v Kristu stali jedním
175 4,43(91)| Učiň, abychom my, kteří se podílíme na jediném chlebě
176 4,44 | platným prostředkem a mohlo by se ukázat, že je spíše překážkou
177 4,44 | víry. Cesta k plné jednotě se může vykonat pouze v pravdě.
178 4,44 | eucharistii Páně, a tato touha se již stává společnou chválou,
179 4,44 | toutéž prosbou. Společně se obracíme k Otci a stále
180 4,45 | je totiž cílem postarat se v těžké duchovní nouzi o
181 4,45 | koncil, když určil, jak se zachovat vůči východním
182 4,46 | který umožňuje postarat se pomocí vhodného rozlišování
183 4,46 | svátosti chová. Na druhé straně se mohou v určitých případech
184 4,46 | které nelze obejít, i když se jedná o zvláštní případy,
185 5,47 | lásky k potřebným, jimž se budou muset učedníci vždycky
186 5,47 | tradice a připraveného znovu se zformovat do křesťanského
187 5,48 | v Betánii, tak i církev se nebála „mrhat“ a vydala
188 5,48 | velkou místnost“, cítila se církev v průběhu staletí
189 5,48 | tajemství. Křesťanská liturgie se zrodila v návaznosti na
190 5,48 | mohlo vůbec stačit, aby se přiměřeným způsobem vyjádřilo
191 5,48 | vyjádřilo přijetí daru, v němž se božský Ženich stále dává
192 5,48 | přinesl na kříži, a stává se pokrmem všem věřícím? Jestliže
193 5,48 | tuto „důvěrnou známost“ se svým Ženichem a nezapomněla,
194 5,49 | tajemství pochopíme, jak se víra církve v eucharistické
195 5,49 | tradice. Na tomto základě se také rozvinulo bohaté umělecké
196 5,49 | sochařství, malířství i hudba se nechaly vést křesťanským
197 5,49 | Formy oltářů a svatostánků se vyvíjely v prostorách liturgických
198 5,49 | liturgických míst a řídily se nejen inspirací, nýbrž i
199 5,49 | daného tajemství. Totéž se dá říci o duchovní hudbě,
200 5,49 | velkých skladatelů, kteří se překonávali ve zpracovávání
201 5,50 | technickou obratnost a uměli se ochotně otevírat vanutí
202 5,50 | Avšak posvátné umění se musí vyznačovat svou schopností
203 5,51 | dlouhou křesťanskou tradicí, se rozvíjí také na světadílech,
204 5,51 | různých kultur. Tím, že se eucharistie přizpůsobuje
205 5,51 | přizpůsobovací práce byla vykonávána se stálým vědomím nevýslovného
206 5,51 | každá generace povolána se konfrontovat. Tento „poklad“
207 5,51 | takové, že vyžaduje, aby se ověřování provádělo v úzké
208 5,52 | nejen společenství, které se slavnosti přímo účastní,
209 5,52 | naléhavě vyzvat k tomu, aby se při slavení eucharistie
210 5,52 | ani společenství, v níž se tajemství slaví. Apoštol
211 5,52 | tajemství slaví. Apoštol Pavel se musel na komunitu v Korintu
212 5,52 | jedné, všeobecné církve, jež se zpřítomňuje v každém slavení
213 5,52 | předpisů, a společenství, které se podle nich řídí, ukazují
214 5,52 | církvi. Právě kvůli tomu, aby se posílil tento hluboký smysl
215 6,53 | večer na Zelený čtvrtek, se o Marii nemluví. Naopak
216 6,53 | o Marii nemluví. Naopak se ví, že byla přítomna mezi
217 6,54 | přesahuje náš rozum, že se musíme zcela svěřit Božímu
218 6,54 | památku na svou Paschu a stát se «chlebem života»“.~ ~
219 6,55 | předjímala tak v sobě to, co se v jisté míře svátostně uskutečňuje
220 6,55 | přijímá tělo Páně. Od Marie se vyžadovalo, aby věřila,
221 6,55 | souvislosti s vírou Panny se po nás v eucharistickém
222 6,55 | Syn Boží a Syn Mariin, se zpřítomňuje s celým svým
223 6,55 | navštívení nese v lůně Slovo, jež se stalo tělem, stává se jakoby „
224 6,55 | jež se stalo tělem, stává se jakoby „svatostánkem“ –
225 6,55 | očím ještě neviditelný, se nechává zdravit Alžbětou,
226 6,55 | nevyrovnatelný vzor lásky, jímž se má inspirovat každé naše
227 6,56 | bude „znamením, kterému se bude odporovat“ a že „meč“
228 6,56 | Panny u paty kříže. Tím, že se Maria den po dni připravovala
229 6,56 | předjímané eucharistie“, dalo by se říci „duchovní přijímání“
230 6,56 | přijímání“ touhy a odevzdání se, které dojde svého naplnění
231 6,56 | svého naplnění ve spojení se Synem v utrpení a vyjádří
232 6,56 | Synem v utrpení a vyjádří se pak v povelikonoční době
233 6,56 | Toto je moje tělo, které se za vás vydává“ (Lk 22,19)?
234 6,57 | zároveň závazek připodobnit se Kristu, vstoupit do školy
235 6,57 | do školy Matky a nechat se jí doprovázet. Maria je
236 6,58 | 58. V eucharistii se církev plně spojuje s Kristem
237 6,58 | eucharistie. Pokaždé, když se nám Boží Syn představuje
238 Zav,59 | Petrově stolci. Činím to se srdcem plným vděčnosti.
239 Zav,59 | hostii a na kalich, v němž se čas a prostor jakýmsi způsobem „
240 Zav,59 | setkaly“ a drama Golgoty se představilo živé, a odhalilo
241 Zav,59 | božského Poutníka, který se jednoho dne připojil ke
242 Zav,59 | in cruce pro homine!“ Zde se nachází poklad církve, srdce
243 Zav,60 | eucharistického tajemství a k němu se musí zaměřovat jako k svému
244 Zav,61 | adoraci mimo mši svatou. Tehdy se církev pevně buduje a vyjadřuje
245 Zav,61 | společenství.~Cesta, kterou se církev ubírá v těchto prvních
246 Zav,61 | spočívajícího v plném společenství se všemi bratry, s nimiž nás
247 Zav,61 | pokladu“. Pobízená láskou se církev stará, aby předala
248 Zav,61 | úlomek. Není nebezpečí, že by se při péči o toto tajemství
249 Zav,62 | nejsvětější Panně Marii, v níž se eucharistické tajemství
250 Zav,62 | nebes“ a „nové země“, které se otevřou našim očím při druhém
251 Zav,62 | Svatého dobře tuší, jak se zachovat, a noří se do adorace
252 Zav,62 | jak se zachovat, a noří se do adorace a do bezmezné
253 Zav,62 | eucharistického Krista, a dovolme, aby se i náš duch otevřel v naději
254 Zav,62 | Ježíši, smiluj se nad námi: ~
|