bold = Main text
Chap., n. grey = Comment text
1 Uvod,2 | poslušnosti k jeho příkazu „To konejte na mou památku" (
2 Uvod,2 | na konci svatého tridua, to je v údobí od čtvrtečního
3 Uvod,3 | ohniskem života církve. Je to vidět z prvních obrazů církve,
4 Uvod,4 | osamocení a opuštěnost: „To jste nemohli ani jednu hodinu
5 Uvod,5 | velikonoční triduum, ale to je jakoby shrnuto, předjímáno
6 Uvod,6 | Kristovu tvář spolu s Marií, to je „program“, který jsem
7 Uvod,7 | nepoukázal církvi novou silou na to, že jejím středem je eucharistie.
8 Uvod,7 | potřebu vybízet všechny, aby to znovu a znovu zakoušeli?~ ~
9 Uvod,7(4)| Je to název, který jsem dal svému
10 Uvod,8 | Nejsvětější Trojice. Je to opravdu toto tajemství víry,
11 Uvod,9 | jejich duchovní pokrm, je to nejcennější, co může církev
12 Uvod,10 | eucharistického tajemství. To bývá zbaveno své obětní
13 1,11 | utrpení a smrti Pána. Není to pouze připomínka, nýbrž
14 1,11 | svátostné zpřítomnění. Je to oběť kříže, která stále
15 1,11 | lidství a též své dílo spásy. To pak nezůstává odsunuto do
16 1,12 | 22). Netvrdil pouze, že to, co jim dává jíst a pít,
17 1,12 | vyjádřil také obětní hodnotu, a to tak, že svátostným způsobem
18 1,12 | jedna jediná oběť“.14 Jasně to říkal již sv. Jan Zlatoústý: „
19 1,12 | ani ji nerozmnožuje.16 To, co se opakuje, je slavení
20 1,14 | jeho vzkříšení. Připomíná to odpověď lidu po proměňování: „
21 1,14 | a vzkříšený. Sv. Ambrož to připomínal nově pokřtěným
22 1,15 | Pán výslovně řekl, že je to jeho tělo a krev: ubezpečuje
23 1,15 | pokusům o její pochopení.~Je to chvályhodná námaha, o to
24 1,15 | to chvályhodná námaha, o to užitečnější a pronikavější,
25 1,17 | Ducha Svatého. Vždyť je to skutečně mé tělo a ten,
26 1,19 | s nebeskou církví. Není to náhodou, že se ve východních
27 1,19 | mučedníci a všichni svatí. Je to aspekt eucharistie, který
28 1,19 | se otevírá nad zemí. Je to paprsek slávy nebeského
29 1,20 | srov. Zj 21,1), neoslabuje to, nýbrž spíše podněcuje náš
30 1,20 | odpovědnosti za současnou zemi.33 To chci silně zdůraznit na
31 1,20(34)| nejmenších bratří, mně jste to učinili». (…) K čemu to
32 1,20(34)| to učinili». (…) K čemu to prospěje, je-li eucharistický
33 1,20(34)| který je hladový, a pak to, co zůstane, může také ozdobit
34 2,21 | Mk 14,17; Lk 22,14). Je to velmi významná podrobnost,
35 2,21 | Synem obětovaným za nás: „To konejte na mou památku…
36 2,21 | z něho budete pít, čiňte to na mou památku“ (1 Kor 11,
37 2,22 | především plnou účastí na ní, to je svátostným přijímáním.
38 2,23 | Chléb, který lámeme – není to účast na Kristově těle?
39 2,23 | Kristově těle? Protože je to jeden chléb, tvoříme jedno
40 2,23 | Čím je totiž chléb? Je to Kristovo tělo. Čím se stávají
41 2,23 | společně s Kristem“.42 Je to pádná argumentace: naše
42 2,25 | zastaví mimo mši, umožňuje to čerpat ze samého pramene
43 2,25 | Kristovu tvář, jak jsem to doporučil v apoštolských
44 3,26 | mezi nimi je velmi úzká. Je to tak pravdivé, že nám to
45 3,26 | to tak pravdivé, že nám to umožňuje aplikovat na eucharistické
46 3,26 | eucharistické tajemství to, co říkáme o církvi, když
47 3,28 | eucharistie“,55 avšak je to kněz vykonávající svou službu,
48 3,29 | zastoupení» Krista. In persona, to je ve specifickém svátostném
49 3,29 | druhé straně není komunita s to dát si posvěceného služebníka
50 3,29 | sahající až k apoštolům. Je to biskup, kdo prostřednictvím
51 3,30 | vzkříšení, vyznávají, že je to znamení života ve společenství
52 3,30 | svědectví pravdě. Jinak by to jen zpožďovalo cestu k plné
53 3,31 | eucharistii, „protože je to úkon Krista a církve i tenkrát,
54 3,31 | věřící“.65 Takto je kněz s to překonat každé rušivé napětí
55 3,32 | slavením eucharistické oběti. To však vyžaduje přítomnost
56 4,34 | vyjadřuje sebe samu. Není to náhoda, že výraz „communio“
57 4,37 | výkupnou oběť kříže, znamená to, že z ní vyplývá trvalý
58 4,40 | v Korintu, poukazoval na to, jak je jejich rozdělení,
59 4,40 | jeho údy, leží na stole to, co je vaše tajemství; ano,
60 4,40 | tajemství; ano, vy přijímáte to, co je vaše tajemství“.84
61 4,43 | rozpoznává Boží dar.89 Byla to účinná milost, která uvedla
62 5,47 | nesnesitelným“ mrháním. Avšak Ježíš to hodnotí docela jinak. Aniž
63 5,48 | nebála „mrhat“ a vydala to nejlepší ze svých zdrojů,
64 5,49 | vnějších projevů zaměřených na to, aby vyvolávaly a zdůrazňovaly
65 5,49 | velikost slavené události. To postupně vedlo k tomu, že
66 5,49 | architektury, která, jakmile to historický kontext dovolil,
67 5,50 | společenství ve víře a ve slavení. To předpokládá a vyžaduje,
68 5,50 | dokazují dějiny a jak jsem to já sám zdůraznil v Listu
69 5,50 | vydaných příslušnou autoritou. To platí jak pro figurativní
70 5,51 | 51. To, k čemu v oblasti posvátného
71 5,52 | církevní povahy eucharistie, to je jejich nejhlubším smyslem.
72 6,54 | abychom splnili jeho příkaz: „To čiňte na mou památku!“,
73 6,54 | slovu mého Syna. On byl s to proměnit vodu ve víno, a
74 6,55 | a předjímala tak v sobě to, co se v jisté míře svátostně
75 6,55 | tiskne ve své náruči, není to snad nevyrovnatelný vzor
76 6,56 | životem vedle Krista, a to nejen na Kalvárii. Když
77 6,57 | 57. „To čiňte na mou památku“ (Lk
78 6,57 | své smrti. Proto nechybí to, co Kristus vykonal také
79 6,57 | přijímat tento dar. Znamená to vzít k sobě podle Janova
80 6,57 | dávána jako Matka. Znamená to přijmout zároveň závazek
81 6,58 | osvojuje si Mariina ducha. Je to pravda, kterou můžeme prohloubit,
82 Zav,59 | na Petrově stolci. Činím to se srdcem plným vděčnosti.
83 Zav,61 | pevně buduje a vyjadřuje to, čím je: jedna, svatá, všeobecná
84 Zav,61 | unum sint“ (Jan 17,11). Je to dlouhá cesta posetá překážkami,
|