101-necin | nedel-tedy | tehdy-zivou
Part
1 II(12) | encyklika Veritatis splendor, 101, Zvon, Praha 1994; Projev
2 IV(29) | svazek 14, Vatikán 1976, 1088–1089.~
3 IV(29) | svazek 14, Vatikán 1976, 1088–1089.~
4 I(11) | munus pulcherrimum: ASS 12 (1920) 209n.; Pius XI.,
5 I(11) | starostí: AAS 29 (1937) 145–167; encyklika Divini Redemptoris:
6 II(12) | 5: L’Osservatore Romano, 15. listopadu 2002.~
7 IV(28) | konstituce Lumen gentium, 16; Dekret Ad gentes, 11; Deklarace
8 IV(30) | Quanta cura: ASS 3 (1867) 162; Lev XIII., encyklika Immortale
9 I(11) | starostí: AAS 29 (1937) 145–167; encyklika Divini Redemptoris:
10 IV(30) | encyklika Quas primas: AAS 17 (1925), 604–605; Katechismus
11 IV(30) | Immortale Dei: ASS 18 (1885) 170–171; Pius XI., encyklika
12 IV(30) | Immortale Dei: ASS 18 (1885) 170–171; Pius XI., encyklika Quas
13 IV(30) | encyklika Immortale Dei: ASS 18 (1885) 170–171; Pius XI.,
14 IV(30) | encyklika Quanta cura: ASS 3 (1867) 162; Lev XIII., encyklika
15 I(11) | Diuturnum illud: ASS 14 (1881/82) 4n.; encyklika Libertas
16 IV(30) | encyklika Immortale Dei: ASS 18 (1885) 170–171; Pius XI., encyklika
17 I(11) | praestantissimum: ASS 20 (1887/88) 593n.; encyklika Rerum
18 I(11) | encyklika Rerum novarum: ASS 23 (1890/91) 643n., Zvon Praha 1996;
19 I(11) | Quadragesimo anno: AAS 23 (1931) 190n., Zvon, Praha 1996; okružní
20 I(4) | Katechismus katolické církve, 1915, Zvon, Praha 1995.~
21 I(11) | munus pulcherrimum: ASS 12 (1920) 209n.; Pius XI., encyklika
22 IV(30) | encyklika Quas primas: AAS 17 (1925), 604–605; Katechismus katolické
23 I(11) | Quadragesimo anno: AAS 23 (1931) 190n., Zvon, Praha 1996;
24 I(11) | Summi Pontificatus: AAS 31 (1939) 423n.; rozhlasová vánoční
25 I(11) | rozhlasová vánoční poselství 1941–1944; Jan XXIII., encyklika
26 I(11) | rozhlasová vánoční poselství 1941–1944; Jan XXIII., encyklika Mater
27 I(11) | Mater et magistra: AAS 53 (1961) 401–464, Zvon, Praha 1996;
28 I(11) | Pacem in terris: AAS 55 (1963) 257–304, Zvon, Praha 1996;
29 I(11) | Populorum progressio: AAS 59 (1967) 257–299, Zvon, Praha 1996;
30 I(11) | Octogesima adveniens: AAS 63 (1971) 401–441, Zvon, Praha 1996.~
31 IV(29) | Paolo VI, svazek 14, Vatikán 1976, 1088–1089.~
32 I(11) | 29 (1937) 78n., Olomouc 1993; Pius XII., encyklika Summi
33 II(12) | splendor, 101, Zvon, Praha 1994; Projev před italským parlamentem,
34 IV(27) | et ratio, 90, Zvon, Praha 1999.~
35 I(11) | pulcherrimum: ASS 12 (1920) 209n.; Pius XI., encyklika Quadragesimo
36 IV(30) | Katechismus katolické církve, 2108, Zvon, Praha 1995; Kongregace
37 I(1) | Katechismus katolické církve, 2240, Zvon, Praha 1995. ~
38 II(22) | Katechismus katolické církve, 2304, Zvon, Praha 1995.~
39 V | Kongregace pro nauku víry, dne 24. listopadu 2002, na slavnost
40 II(17) | Srov. tamtéž, 25.~
41 I(11) | progressio: AAS 59 (1967) 257–299, Zvon, Praha 1996; apoštolský
42 I(11) | terris: AAS 55 (1963) 257–304, Zvon, Praha 1996; Pavel
43 I(6) | pro službu a život kněží, 33, Česká biskupská konference,
44 III(24)| míru 1991, 4: AAS 83 (1991) 414–415.~
45 III(24)| 1991, 4: AAS 83 (1991) 414–415.~
46 I(11) | Pontificatus: AAS 31 (1939) 423n.; rozhlasová vánoční poselství
47 I(11) | adveniens: AAS 63 (1971) 401–441, Zvon, Praha 1996.~
48 II(12) | encyklika Centesimus annus, 46, Zvon, Praha 1996; encyklika
49 I(11) | magistra: AAS 53 (1961) 401–464, Zvon, Praha 1996; encyklika
50 I(11) | illud: ASS 14 (1881/82) 4n.; encyklika Libertas praestantissimum:
51 I(11) | encyklika Mater et magistra: AAS 53 (1961) 401–464, Zvon, Praha
52 I(11) | encyklika Pacem in terris: AAS 55 (1963) 257–304, Zvon, Praha
53 I(11) | praestantissimum: ASS 20 (1887/88) 593n.; encyklika Rerum novarum:
54 I(6) | II. Christifideles laici, 60, Zvon, Praha 1990. Srov.
55 IV(30) | Quas primas: AAS 17 (1925), 604–605; Katechismus katolické
56 IV(30) | primas: AAS 17 (1925), 604–605; Katechismus katolické církve,
57 I(11) | Octogesima adveniens: AAS 63 (1971) 401–441, Zvon, Praha
58 I(11) | novarum: ASS 23 (1890/91) 643n., Zvon Praha 1996; Benedikt
59 IV(28) | Iesus, 2, 8, 21: AAS (2000), 743–744, 748–749, 762–763.~
60 IV(28) | 8, 21: AAS (2000), 743–744, 748–749, 762–763.~
61 IV(28) | 21: AAS (2000), 743–744, 748–749, 762–763.~
62 IV(28) | AAS (2000), 743–744, 748–749, 762–763.~
63 IV(28) | 2000), 743–744, 748–749, 762–763.~
64 IV(30) | Iesus, 22: AAS (2000) 763–764.~
65 I(11) | Redemptoris: AAS 29 (1937) 78n., Olomouc 1993; Pius XII.,
66 I(11) | Diuturnum illud: ASS 14 (1881/82) 4n.; encyklika Libertas
67 III(24)| Světovému dni míru 1991, 4: AAS 83 (1991) 414–415.~
68 I(11) | praestantissimum: ASS 20 (1887/88) 593n.; encyklika Rerum
69 V | V. Závěr~ ~9. Orientační body, které
70 IV(27) | encyklika Fides et ratio, 90, Zvon, Praha 1999.~
71 I(11) | Rerum novarum: ASS 23 (1890/91) 643n., Zvon Praha 1996;
72 III | na principy, které mají absolutní hodnotu samy o sobě, protože
73 I | nezcizitelné důstojnosti svědomí“2. Ačkoliv byl vystaven různým formám
74 I(9) | koncilu, Dekret Apostolicam actuositatem, 7; Věroučná konstituce
75 IV(28) | Lumen gentium, 16; Dekret Ad gentes, 11; Deklarace Nostra
76 I(11) | apoštolský list Octogesima adveniens: AAS 63 (1971) 401–441,
77 IV(28) | gentes, 11; Deklarace Nostra aetate, 2; Jan Pavel II., encyklika
78 II | musejí být ovšem morálně akceptovatelná, závisejí všeobecně vzato
79 III | civilizace, kterou církev akceptuje a uznává23. Jan Pavel II.
80 III(26)| Projev k diplomatickému sboru akreditovanému u Svatého stolce: L’Osservatore
81 II | okolnosti, že politické aktivity směřují případ od případu
82 II | že existuje celý komplex aktuálních problémů, které nelze srovnávat
83 III | že specifické náboženské akty (vyznání víry, účast na
84 II | morálky vyvraceny návrhy alternativními nebo těmto článkům odporujícími.
85 II | bránit práva lidského embrya. Analogicky musí být zaručena také ochrana
86 III | otevřela cesta k morální anarchii, kterou nelze ztotožnit
87 IV | zkušeností s politickou angažovaností, není důvod k tomu, aby
88 I(11) | encyklika Quadragesimo anno: AAS 23 (1931) 190n., Zvon,
89 II(12) | II., encyklika Centesimus annus, 46, Zvon, Praha 1996; encyklika
90 III | lze sice právem uvažovat o aplikaci rozdílných postupů, v nichž
91 I(9) | vatikánského koncilu, Dekret Apostolicam actuositatem, 7; Věroučná
92 V | Bertone SDB~ prefekt emeritní arcibiskup z Vercelli~ sekretář~ ~
93 V | osvětlit jeden velmi důležitý aspekt křesťanského života: jednotu
94 II | prospěch jednoho izolovaného aspektu sociální nauky církve by
95 IV | IV. Poznámky k dílčím aspektům~ ~7. V poslední době docházelo
96 I | vhodné osvětlit důležité aspekty a dimenze tohoto tématu.~ ~
97 I | veřejných záležitostí v atmosféře opravdové svobody4, vyžadují
98 V | papež Jan Pavel II. při audienci dne 21. listopadu 2002 a
99 I | neutuchající věrnosti k oprávněným autoritám a institucím“, kterou se
100 III | vnímání a různé kultury, avšak žádnému věřícímu není dovoleno
101 II | Potřebuje pohotovost a bdě-lost těch, kdo v politice nesou
102 I | působení ve světě našli během dvou tisíciletí dějin různé
103 I(11) | 643n., Zvon Praha 1996; Benedikt XV., encyklika Pacem Dei
104 II | základních hodnot, na něž se bere zřetel. Daná mnohotvárnost
105 V | kard. Ratzinger + Tarcisio Bertone SDB~ prefekt emeritní arcibiskup
106 III | kdo je chrání, se nemusí bezpodmínečně hlásit ke křesťanské víře,
107 IV | utopické vize, která tradici biblické víry převrací v jakýsi prorocký
108 IV | navzájem, nebo společně bídně zanikají,“27 napsal Jan
109 IV(28) | dosáhnout v Kristu spásy a blaženosti. Věříme, že toto jediné
110 IV | evangelia novým způsobem vyloží bohatství hodnot a náplně katolické
111 IV | jisté kulturní váhy a nabyli bohatých zkušeností s politickou
112 III | vyznání víry, účast na bohoslužbách a na svátostech, ~teologická
113 I | muže a ženy, kteří sloužili Bohu velkorysým působením v politických
114 II | Důsledkem této tendence je bohužel poměrně častý jev, kdy se
115 V | všechno uvádí do souladu k Boží slávě“31.~ ~Tuto instrukci,
116 III | života laiků jsou zahrnuty do Božího plánu. Bůh chce, aby se
117 III | všude zasazuje a nezištně je brání, neboť v tom spatřuje službu
118 II | života, aniž by přitom byly brány v úvahu důsledky pro život
119 III | popírat, že politika musí brát zřetel také na principy,
120 III | Otcově slávě a ve službě bratřím a sestrám. Veškerá činnost,
121 IV | Pravda a svoboda jsou totiž buď spojovány navzájem, nebo
122 IV | ospravedlnit je a nést dále, budou změny spočívat stále jen
123 V | trvalou vlast, ale hledáme budoucí, jsou však na omylu ti,
124 III | by nadto nejen neprospěla budoucímu konceptu společnosti a svornosti
125 II | úvahu důsledky pro život a budoucnost národů při utváření kultury
126 II | přirozenosti samého lidského bytí a jíž by bylo podřízeno
127 II | koherentní odpovědnosti za časné záležitosti.~Církev si je
128 I | sobě vlastní úkol vnášet do časného řádu věcí křesťanskou náplň.
129 IV | říci, že některé katolické časopisy v jistých zemích orientovaly
130 II | naznačuje konec jednoho časového úseku a nejistotu ve vztahu
131 II | různým způsobem a že značná část politických otázek má komplexnější
132 II | hodnotu tolerance se na značné části občanů – a to i katolíků –
133 II | tendence je bohužel poměrně častý jev, kdy se ve veřejných
134 II | respektující koherentním a celistvým způsobem etické principy.
135 II | morálního řádu, které se dotýká celkového blaha lidské osoby. To je
136 II | předešlého vyplývá, že existuje celý komplex aktuálních problémů,
137 II(12) | Jan Pavel II., encyklika Centesimus annus, 46, Zvon, Praha 1996;
138 II | vybízejí k přemýšlení o cestě, kterou lidstvo ve svém
139 IV(28) | sám Bůh dal lidstvu poznat cestu, po níž lidé, kteří mu slouží,
140 I | způsoby vyjádření a různé cesty. Jednou z nich je aktivní
141 I | uctívá mezi svými světci také četné muže a ženy, kteří sloužili
142 IV | mínění není vždy správně chápána a formulována. Právo na
143 II | sociálních otázkách mají nahodilý charakter, že k uskutečnění nebo zaručení
144 III | mravnímu zákonu. Ten, kdo je chrání, se nemusí bezpodmínečně
145 II | hlasování o návrzích, které chtějí zmírnit škody, takovým zákonem
146 III | a zkoumají. Ten, kdo by chtěl ve jménu respektu před osobním
147 II | pravdivé a spravedlivé a jež by chtěli uskutečnit legitimními prostředky,
148 II | některé duchovní proudy chtěly nasměrovat zákonodárství,
149 I | společnosti, ve kterých mají chvályhodně všichni podíl na utváření
150 II | prostituce). V tomto výčtu nesmí chybět právo na náboženskou svobodu
151 IV | nepřiměřeným způsobem, šířily chybná pojetí smyslu a autonomie
152 II | totiž umožnily dosažení cílů, které otřásají svědomím
153 V | vykonávat všechny své pozemské činnosti a uvádět přitom v jednu
154 III | sféry vůči náboženské a církevní – ale nikoli vůči morální
155 III | vzájemná komunikace mezi církevními hodnostáři a věřícími atd.)
156 IV(28) | uskutečněno v katolické církvi.“ To nebrání tomu, aby se
157 I(5) | vatikánského koncilu, op. cit., 75.~
158 III | jsou působení v politice cizí, a nepraktikují ani žádnou
159 II | vyjmout ani jediný z těchto článků, aniž by se přitom nenarušilo
160 II | alternativními nebo těmto článkům odporujícími. Jelikož víra
161 II | ve kterém jsou základní články víry a morálky vyvraceny
162 II | řád dává k dispozici všem členům politické společnosti bez
163 I | velkorysé účasti všech, „i když co do formy, stupně, funkcí
164 IV | při politických volbách čtenáře dvojznačným a nepřiměřeným
165 II | třeba připomenout povinnost ctít a bránit práva lidského
166 IV(30) | Pius IX., encyklika Quanta cura: ASS 3 (1867) 162; Lev XIII.,
167 IV(28) | sněm vyznává, že sám Bůh dal lidstvu poznat cestu, po
168 IV | ospravedlnit je a nést dále, budou změny spočívat stále
169 III | svobody, úcty k životu a další práva lidské osoby. Skutečnost,
170 II | na něž se bere zřetel. Daná mnohotvárnost časných skutečností
171 II | demokratický právní řád dává k dispozici všem členům
172 III | pluralismu a autonomie laiků, a dávat tak přednost řešením, která
173 II | osobě a obecnému blahu a dbá sociální spravedlnosti a
174 II | současné kulturní ~a politické debaty~ ~2. Společnost se dnes
175 IV | intelektuálního a morálního dědictví katolicismu. Tento úkol
176 I | našli během dvou tisíciletí dějin různé způsoby vyjádření
177 III | aby se tyto oblasti staly ,dějinným místem‘, kde se zjevuje
178 II | navíc uznáno mezinárodními deklaracemi o lidských právech. Stejně
179 III | politická sféra. „Velmi delikátní jsou situace, ve kterých
180 IV | které nejnovější vývoj demaskoval jako slabé a naprosto zcestné.
181 I | obecnému blahu5. Život v demokra-tickém systému by se nemohl dobře
182 II | jednoty a koherence věřících. Demokratická struktura, na které spočívá
183 I | odloučit od morálky“3. ~Nynější demokratické společnosti, ve kterých
184 II | lidské osobě, která umožňuje demokratickou účast. Druhý vatikánský
185 IV | katolíci dosáhli zejména v desetiletích po druhé světové válce v
186 IV(29) | kardinálů: Insegnamenti di Paolo VI, svazek 14, Vatikán
187 IV | zabránilo nebezpečí kulturní diaspory katolíků. Vzhledem k tomu,
188 IV | IV. Poznámky k dílčím aspektům~ ~7. V poslední
189 I | osvětlit důležité aspekty a dimenze tohoto tématu.~ ~
190 I(1) | List Diognetovi 5,5; srov. Katechismus katolické
191 III(26)| Jan Pavel II., Projev k diplomatickému sboru akreditovanému u Svatého
192 I(6) | Kongregace pro kněžstvo, Direktář pro službu a život kněží,
193 III | tomu, že je lze politicky diskvalifikovat a upírat jim právo jednat
194 II | demokratický právní řád dává k dispozici všem členům politické společnosti
195 II | je vyzýván k tomu, aby se distancoval od pojetí pluralismu ve
196 I(11) | Srov. Lev XIII., encyklika Diuturnum illud: ASS 14 (1881/82)
197 IV(28) | nebrání tomu, aby se církev dívala na různé náboženské tradice
198 I(11) | 1937) 145–167; encyklika Divini Redemptoris: AAS 29 (1937)
199 IV | Nezbytným a naléhavým úkolem dneška je představit pomocí vyjadřovacích
200 II | nastupujících pokolení.~V dnešní společnosti lze konstatovat
201 III(24)| Poselství ke Světovému dni míru 1991, 4: AAS 83 (1991)
202 IV | aspektům~ ~7. V poslední době docházelo občas k tomu,
203 IV(28) | nich jsou „prvky pravdy a dobra“. Srov. Dokumenty II. vatikánského
204 IV | 8. V této souvislosti je dobré připomenout jistou pravdu,
205 I | překotných událostech poslední doby vyšla totiž najevo dvojznačná
206 IV | aspektům~ ~7. V poslední době docházelo občas k tomu, že byly –
207 II | podmínkou demokracie12. Tak dochází k tomu, že občané požadují
208 II | této souvislosti je třeba dodat, že dobře zformované křesťanské
209 I | vlád a politiků a který dokázal svědčit až k mučednické
210 V | živoucí syntézu lidské, domácí, výdělečné, vědecké i technické
211 I | odpovědnosti různým, navzájem se doplňujícím způsobem“6.~Tím, že věřící
212 IV | Vzhledem k tomu, že katolíci dosáhli zejména v desetiletích po
213 IV(28) | kteří mu slouží, mohou dosáhnout v Kristu spásy a blaženosti.
214 II | rozdílu. Dějiny 20. století dostatečně ukazují, že pravdu mají
215 II | případech se považuje za dostatečný shrnující etický soud, přičemž
216 III | veřejných služeb se nesmí dostávat do závislosti na náboženském
217 II | morálního řádu, které se dotýká celkového blaha lidské osoby.
218 II | forem otroctví (například drog nebo zneužívání formou prostituce).
219 I | tomuto základnímu učení Druhého vati-kánského koncilu „se
220 IV | deklarace Dignitatis humanae na Druhém vatikánském koncilu, se
221 II | nebo kompromisy jakéhokoliv druhu. Jedná-li se o tyto základní,
222 IV | prostředků moderní kultury plody duchovního, intelektuálního a morálního
223 I | ukazuje jako vhodné osvětlit důležité aspekty a dimenze tohoto
224 V | úkol osvětlit jeden velmi důležitý aspekt křesťanského života:
225 II | podmínek prošlo. Jistě velmi důležitým znamením, na němž se projevuje
226 II | přitom byly brány v úvahu důsledky pro život a budoucnost národů
227 IV | se opírá o ontologickou důstojnost lidské osoby a nikoli o
228 IV | politickou angažovaností, není důvod k tomu, aby měli komplexy
229 III | Nemohou vést paralelně dvojí život: na jedné straně takzvaný ,
230 I | doby vyšla totiž najevo dvojznačná pojetí a povážlivé postoje,
231 IV | politických volbách čtenáře dvojznačným a nepřiměřeným způsobem,
232 II | historických, geografických, ekonomických, technologických a kulturních
233 II | a bránit práva lidského embrya. Analogicky musí být zaručena
234 V | Tarcisio Bertone SDB~ prefekt emeritní arcibiskup z Vercelli~ sekretář~ ~
235 II | jak učí Jan Pavel II. v encyklice Evangelium vitae pro případ,
236 II | nejistotu ve vztahu k nové epoše stojící na horizontu. Velké
237 II | spolu s teorií a obhajobou etického pluralismu v sobě nese zřetelné
238 III | nýbrž také možnost přirozené etiky. Tak by se otevřela cesta
239 II | týkajících se potratu a eutanazie (nezaměňovat s odmítnutím
240 V | mezi vírou a životem, mezi evangeliem a kulturou, které připomněl
241 II | stejnou hodnotu. Zároveň s falešným odvoláváním na hodnotu tolerance
242 IV(27) | Jan Pavel II., encyklika Fides et ratio, 90, Zvon, Praha
243 II | osvobození obětí moderních forem otroctví (například drog
244 IV | je odstraněna i jakákoliv forma pravého svobodného konání
245 I | Ačkoliv byl vystaven různým formám psychologického nátlaku,
246 III | nepraktikují ani žádnou formu konfesionalismu. Spíše tak
247 IV | není vždy správně chápána a formulována. Právo na svobodu svědomí
248 I | když co do formy, stupně, funkcí a odpovědnosti různým, navzájem
249 IV(28) | Lumen gentium, 16; Dekret Ad gentes, 11; Deklarace Nostra aetate,
250 II | popsaných historických, geografických, ekonomických, technologických
251 II | a to v přesně popsaných historických, geografických, ekonomických,
252 III | sociální a politická služba, hlásání pravdy v oblasti kultury –
253 II | že křesťanskou povinnost hlásat a uskutečňovat pravdu o
254 III | se nemusí bezpodmínečně hlásit ke křesťanské víře, i když
255 V | nemáme trvalou vlast, ale hledáme budoucí, jsou však na omylu
256 III | všech ostatních občanů, hledat upřímně pravdu a legitimními
257 III | třeba objasnit, a to nejen z hlediska terminologie. Svědomité
258 II | Irenické a ideologické hledisko má někdy sklon sekularizovat
259 IV | podporující politické síly a hnutí, které se v základních etických
260 III | komunikace mezi církevními hodnostáři a věřícími atd.) zůstávají
261 III | nikoli vůči morální sféře –, hodnotou patřící k vymoženostem civilizace,
262 II | k nové epoše stojící na horizontu. Velké vymoženosti, které
263 II | odmítnutím přehnané terapeutické horlivosti, které je – i morálně –
264 I | rozličných iniciativách v rovině hospo-dářské, sociální, zákonodárné,
265 II | a na vytvoření takového hospodářského řádu, který slouží lidské
266 III | a politické společnosti. Identifikace náboženského zákona s občanským
267 II | velké téma míru. Irenické a ideologické hledisko má někdy sklon
268 III | III. Principy katolického učení
269 I(11) | XIII., encyklika Diuturnum illud: ASS 14 (1881/82) 4n.; encyklika
270 IV(30) | 162; Lev XIII., encyklika Immortale Dei: ASS 18 (1885) 170–171;
271 I(11) | Praha 1996; encyklika Pacem in terris: AAS 55 (1963) 257–
272 IV | proto neodporuje odsouzení indiferentismu a náboženského relativismu
273 IV | otevřena cesta k libertinismu a individualismu, který škodí blahu člověka
274 I | mnohostranných rozličných iniciativách v rovině hospo-dářské, sociální,
275 IV(29) | před kolegiem kardinálů: Insegnamenti di Paolo VI, svazek 14,
276 I | křesťanskému svědomí, které jsou inspirací pro sociální a politickou
277 III | sobě vlastní – poučit a inspirovat svědomí věřících, a sice
278 I | k oprávněným autoritám a institucím“, kterou se vyznačoval,
279 IV | prorocký systém bez Boha, instrumentalizuje náboženské poselství a svědomí
280 IV | kultury plody duchovního, intelektuálního a morálního dědictví katolicismu.
281 II | základní politické principy lze interpretovat různým způsobem a že značná
282 III | konfesionalismem“ nebo náboženskou intolerancí. Pro katolickou morální
283 III | přesvědčení, zabředl by do intolerantního laicismu. Tento postoj popírá
284 II | jmenovat velké téma míru. Irenické a ideologické hledisko má
285 II(12) | Praha 1994; Projev před italským parlamentem, 5: L’Osservatore
286 IV | IV. Poznámky k dílčím aspektům~ ~
287 IV(30) | Srov. Pius IX., encyklika Quanta cura:
288 II | angažovanost ve prospěch jednoho izolovaného aspektu sociální nauky církve
289 II | že je v nebez-pečí samo jádro morálního řádu, které se
290 II | To neznamená, že by – jak učí Jan Pavel II. v encyklice
291 IV | dosažení, je odstraněna i jakákoliv forma pravého svobodného
292 II | výjimky nebo kompromisy jakéhokoliv druhu. Jedná-li se o tyto
293 II | přirozenosti a jejich úloze jakožto základu sociálního života „
294 IV | biblické víry převrací v jakýsi prorocký systém bez Boha,
295 II | společnosti ve své zemi16. Toto jasné konstatování nesmí být ovšem
296 II | zákonodárných shromážděních, mají „jasnou povinnost“ postavit se proti
297 II | jejichž odpor vůči potratu je jasný a všeobecně známý, podporovat
298 II | konkrétní řešení – či dokonce jediná možná řešení – časných otázek,
299 IV(28) | blaženosti. Věříme, že toto jediné pravé náboženství je uskutečněno
300 III | která je vlastní jejich jedinému a nedělitelnému svědomí. „
301 II | není možné vyjmout ani jediný z těchto článků, aniž by
302 III | protože existuje pouze jedna pravda. Bylo by omylem zaměňovat
303 II | kompromisy jakéhokoliv druhu. Jedná-li se o tyto základní, nezpochybnitelné
304 III | křesťané politicky žijí a jednají ve shodě s vlastním svědomím,
305 III | politického života, aby jejich jednání vždy sloužilo komplexnímu
306 III | diskvalifikovat a upírat jim právo jednat v politice ve věci obecného
307 II | aby se občané mohli jako jednotlivci nebo ve sdružení aktivně
308 III | sice bez ohledu na to, zda jednotlivý občan tyto pravdy uznal
309 III | žádné vměšování do vlády jednotlivých zemí. Pro věřící laiky však
310 II | světě a samotné vnitřní jednoty a koherence věřících. Demokratická
311 I | vyjádření a různé cesty. Jednou z nich je aktivní účast
312 V | činnosti a uvádět přitom v jednu živoucí syntézu lidské,
313 II | jen do té míry, pokud je jejím základem správné pochopení
314 II | osobami odlišného pohlaví a jejíž jednotu a stabilitu je třeba
315 II | těmto článkům odporujícími. Jelikož víra tvoří nedělitelnou
316 I | účasti na ,politice‘, to jest na mnohostranných rozličných
317 II | je bohužel poměrně častý jev, kdy se ve veřejných prohlášeních
318 V | k jejich plnění zavazuje ještě více, a to každého podle
319 II | pravdivé a spravedlivé a jež by chtěli uskutečnit legitimními
320 III | místem‘, kde se zjevuje Ježíš Kristus a kde se uskutečňuje
321 III | norma stává zákonem, nebo se jím má stát, aniž se přitom
322 III | omezit či odstranit také jiná nezadatelná lidská práva.“24
323 III | náboženských úkonech občanů.~Zcela jinou otázkou je právo a povinnost
324 II | hodnotu míru, zatímco v jiných případech se považuje za
325 I | zákonodárců a vlády a také jinými způsoby napomoci k vytváření
326 IV | světové válce v různých zemích jisté kulturní váhy a nabyli bohatých
327 II | stále zabývat, aby měli jistotu, že jejich vlastní účast
328 IV | souvislosti je dobré připomenout jistou pravdu, která dnes ve veřejném
329 II | společnosti lze konstatovat jistý kulturní pluralismus, který
330 IV | některé katolické časopisy v jistých zemích orientovaly při politických
331 II | přirozenosti samého lidského bytí a jíž by bylo podřízeno každé
332 II | třeba mezi těmito příklady jmenovat velké téma míru. Irenické
333 III | zkoumají. Ten, kdo by chtěl ve jménu respektu před osobním svědomím
334 V | slavnost Krista Krále.~ ~ ~ ~+ Joseph kard. Ratzinger + Tarcisio
335 II | se zúčastňovali názorové kampaně na podporu takových zákonů,
336 V | Krista Krále.~ ~ ~ ~+ Joseph kard. Ratzinger + Tarcisio Bertone
337 IV(29) | VI., projev před kolegiem kardinálů: Insegnamenti di Paolo VI,
338 I | podstatných rysech shrnuto v Katechismu katolické církve. Chce pouze
339 IV | intelektuálního a morálního dědictví katolicismu. Tento úkol nelze odsouvat,
340 III | náboženskou intolerancí. Pro katolickou morální nauku je laicita,
341 II | společného s opráv-něnou svobodou katolických občanů zvolit si z politických
342 II | S tímto učením se musejí katoličtí laici stále zabývat, aby
343 II | odpovědnosti za obecné blaho. Katolík si rovněž nesmí myslet,
344 II | Stejně jako všem ostatním katolíkům jim není dovoleno, aby se
345 II | a jíž by bylo podřízeno každé pojetí člověka, obecného
346 II | povinnost“ postavit se proti každému zákonu, který je útokem
347 II | stát, by byla příliš slabá, kdyby si za základ nevzala ústřední
348 II | nelze srovnávat s otázkami kladenými v minulých staletích. Výsledky
349 V | této instrukci obsaženy, si kladou za úkol osvětlit jeden velmi
350 II | II. Některé klíčové body současné kulturní ~
351 III | která je spojena s vin-ným kmenem – Kristem –, přináší plody
352 I(6) | Direktář pro službu a život kněží, 33, Česká biskupská konference,
353 I(6) | Srov. též Kongregace pro kněžstvo, Direktář pro službu a život
354 II | samotné vnitřní jednoty a koherence věřících. Demokratická struktura,
355 II | politickém životě se zakládá na koherentní odpovědnosti za časné záležitosti.~
356 III | obsahuje morální povinnost koherentního života, která je vlastní
357 II | vyžadují řešení, respektující koherentním a celistvým způsobem etické
358 IV(29) | Pavel VI., projev před kolegiem kardinálů: Insegnamenti
359 III | povinnost – jako například kompetence a solidarita v práci, láska
360 III | náležitě rozlišuje mezi kompetencemi náboženství a politické
361 I | podle svých specifických kompetencí a v souladu s vlastní odpovědností9.
362 II | vyplývá, že existuje celý komplex aktuálních problémů, které
363 II | část politických otázek má komplexnější povahu. To vysvětluje, proč
364 II | Společnost se dnes nachází v komplexním kulturním procesu, který
365 III | jejich jednání vždy sloužilo komplexnímu rozvíjení lidské osoby a
366 II | přičemž se zapomíná na komplexnost možných příčin. Mír je vždy „
367 IV | není důvod k tomu, aby měli komplexy méněcennosti vůči jiným
368 I | nátlaku, odmítl jakýkoliv kompromis. Aniž by se zřekl „neutuchající
369 II | tohoto principu žádnému kompromisu, neboť tím by se zříkali
370 II | žádné odchylky, výjimky nebo kompromisy jakéhokoliv druhu. Jedná-li
371 III | přednost řešením, která kompromitují nebo oslabují ochranu základních
372 III | teologická učení, vzájemná komunikace mezi církevními hodnostáři
373 IV | forma pravého svobodného konání a otevřena cesta k libertinismu
374 III | nejen neprospěla budoucímu konceptu společnosti a svornosti
375 II | a také jejich výkon“21. Konečně je třeba mezi těmito příklady
376 III | společnosti nemá nic společného s „konfesionalismem“ nebo náboženskou intolerancí.
377 III | nepraktikují ani žádnou formu konfesionalismu. Spíše tak vhodně přispívají
378 III | společnosti. Nejedná se přitom o „konfesní hodnoty“, neboť tyto etické
379 II | kdy je politická činnost konfrontována s morálními principy, které
380 II | nelze smlouvat“. ~V rovině konkrétního politického střetávání je
381 II | závisejí všeobecně vzato na konkrétním uskutečnění a na různých
382 II | případ od případu ke zcela konkrétnímu uskutečnění lidského a sociálního
383 II | ve své zemi16. Toto jasné konstatování nesmí být ovšem zaměňováno
384 II | V dnešní společnosti lze konstatovat jistý kulturní pluralismus,
385 II | nesou. Jan Pavel II. v duchu kontinuálního učení církve mnohokrát zdůraznil,
386 V | 2002, na slavnost Krista Krále.~ ~ ~ ~+ Joseph kard. Ratzinger +
387 II | vyžaduje víra a mravní zákon14. Křesťan je povinen uznávat „oprávněnou
388 IV | Jan 14,6), vyžaduje na křesťanech, aby se stále více zasazovali
389 I | připomenout některé zásady vlastní křesťanskému svědomí, které jsou inspirací
390 I | v politice. Již jeden z křesťanských spisovatelů prvních staletí
391 I | že věřící laici – „vedeni křesťanským svědomím“7 a v sou-ladu
392 III | nad slabým. Marginalizace křesťanství by nadto nejen neprospěla
393 III | spojena s vin-ným kmenem – Kristem –, přináší plody ve všech
394 IV(28) | slouží, mohou dosáhnout v Kristu spásy a blaženosti. Věříme,
395 III | místem‘, kde se zjevuje Ježíš Kristus a kde se uskutečňuje láska
396 II | politického programu, ve kterém jsou základní články víry
397 IV | samotný základ nebude tvořit kultura, která by byla s to pojmout
398 III | politické angažovanosti a v kultuře. Ratolest, která je spojena
399 V | životem, mezi evangeliem a kulturou, které připomněl Druhý vatikánský
400 II | účinek s ohledem na veřejnou kulturu či morálku“20.~V této souvislosti
401 III | zabředl by do intolerantního laicismu. Tento postoj popírá nejen
402 III | Principy katolického učení o laicitě a pluralismu~ ~5. Při pohledu
403 I(6) | stranách je však vyhrazena laikům.“ Posynodní apoštolský list
404 III | jednotlivých zemí. Pro věřící laiky však jistě obsahuje morální
405 III(26)| Osservatore Romano, 11. ledna 2002.~
406 III | ztotožnit s žádnou formou legitimního pluralismu. Zřejmým důsledkem
407 II | podle jejich vlastního soudu lépe odpovídají požadavkům obecného
408 I(11) | 1881/82) 4n.; encyklika Libertas praestantissimum: ASS 20 (
409 IV | konání a otevřena cesta k libertinismu a individualismu, který
410 IV(28) | lidstvu poznat cestu, po níž lidé, kteří mu slouží, mohou
411 III | odstranit také jiná nezadatelná lidská práva.“24 Všichni věřící
412 II | blaha, které považují za lidsky pravdivé a spravedlivé a
413 II | zákonu, který je útokem na lidský život. Stejně jako všem
414 II | přemýšlení o cestě, kterou lidstvo ve svém vývoji a při osvojování
415 IV(28) | vyznává, že sám Bůh dal lidstvu poznat cestu, po níž lidé,
416 I(11) | XXIII., encyklika Mater et magistra: AAS 53 (1961) 401–464,
417 II | se zakládá na monogamním manželství mezi osobami odlišného pohlaví
418 III | vláda silnějšího nad slabým. Marginalizace křesťanství by nadto nejen
419 I(11) | 1944; Jan XXIII., encyklika Mater et magistra: AAS 53 (1961)
420 IV | tomu, aby měli komplexy méněcennosti vůči jiným názorům, které
421 II | právem, které je navíc uznáno mezinárodními deklaracemi o lidských právech.
422 IV | která dnes ve veřejném mínění není vždy správně chápána
423 II | srovnávat s otázkami kladenými v minulých staletích. Výsledky vědeckého
424 II | druhé straně možná jen do té míry, pokud je jejím základem
425 IV(28) | encyklika Redemptoris missio; Kongregace pro nauku víry,
426 III | oblasti staly ,dějinným místem‘, kde se zjevuje Ježíš Kristus
427 II | politického střetávání je třeba mít na zřeteli, že některá rozhodnutí
428 II | kontinuálního učení církve mnohokrát zdůraznil, že ti, kdo působí
429 I | na ,politice‘, to jest na mnohostranných rozličných iniciativách
430 II | něž se bere zřetel. Daná mnohotvárnost časných skutečností nemá
431 III | ani vykonávat politickou moc, ani omezovat svobodné vyjadřování
432 II | které jsou více či méně v módě13, jako by všechna možná
433 II | nezletilých a na osvobození obětí moderních forem otroctví (například
434 II | stabilitu je třeba chránit před moderními rozvodovými zákony. Jiné
435 II | podmínkou, aby se občané mohli jako jednotlivci nebo ve
436 II | rodiny, která se zakládá na monogamním manželství mezi osobami
437 I(2) | prohlášení svatého Tomáše Mora patronem představitelů vlád
438 II | ohledem na veřejnou kulturu či morálku“20.~V této souvislosti je
439 II | který nerozlišuje při volbě morálních principů a základních hodnot,
440 II | ustupujících kulturním a morálním postojům, které jsou více
441 II | činnost konfrontována s morálními principy, které nepřipouštějí
442 I | nimi i svatý Tomáš (Thomas) More, který byl vyhlášen za patrona
443 III | náboženství, nýbrž také možnost přirozené etiky. Tak by
444 II | zapomíná na komplexnost možných příčin. Mír je vždy „plodem
445 II | rozumu a principů přirozeného mravního zákona. Důsledkem této tendence
446 II | slučitelných s vírou a přirozeným mravním zákonem ty, které podle
447 III | podstaty a patří k přirozenému mravnímu zákonu. Ten, kdo je chrání,
448 I | který dokázal svědčit až k mučednické smrti „o nezcizitelné důstojnosti
449 I(11) | XV., encyklika Pacem Dei munus pulcherrimum: ASS 12 (1920)
450 IV | náboženství a všechna učení, i ta mylná, měla více nebo méně stejnou
451 II | nezakládá na relativistické myšlence, podle níž mají všechna
452 III | dostávat do závislosti na náboženském přesvědčení nebo na náboženských
453 III | náboženském přesvědčení nebo na náboženských úkonech občanů.~Zcela jinou
454 V | vědecké i technické úsilí s náboženskými hodnotami, pod jejichž nejvyšším
455 IV | zemích jisté kulturní váhy a nabyli bohatých zkušeností s politickou
456 II | 2. Společnost se dnes nachází v komplexním kulturním procesu,
457 III | by byla vláda silnějšího nad slabým. Marginalizace křesťanství
458 III | stálé osvědčování víry, naděje a lásky.“25 Pokud křesťané
459 IV | přizpůsobuje pouhé pozemské naději, která ruší nebo zkresluje
460 III | Marginalizace křesťanství by nadto nejen neprospěla budoucímu
461 II | sociálních otázkách mají nahodilý charakter, že k uskutečnění
462 I | poslední doby vyšla totiž najevo dvojznačná pojetí a povážlivé
463 IV | katolické tradice. Nezbytným a naléhavým úkolem dneška je představit
464 III | má stát, aniž se přitom náležitě rozlišuje mezi kompetencemi
465 I | časného řádu věcí křesťanskou náplň. Přitom musejí respektovat
466 IV | vyloží bohatství hodnot a náplně katolické tradice. Nezbytným
467 I | vlády a také jinými způsoby napomoci k vytváření politických
468 IV | demaskoval jako slabé a naprosto zcestné. Názor, že sociální
469 II | tomu, že občané požadují naprostou autonomii svého vlastního
470 V | dne 21. listopadu 2002 a nařídil její zveřejnění.~ ~Řím,
471 II | důsledky pro život a budoucnost národů při utváření kultury a způsobů
472 III | společnosti a svornosti mezi národy, nýbrž ohrozila by duchovní
473 I | Tato instrukce si nečiní nárok na to, aby předložila veškeré
474 IV | která by byla s to pojmout nároky vycházející z víry a z morálky,
475 II | případě postaveny právně naroveň rodině a nemohou jako takové
476 II | zákonodárství se objevují pokusy o narušení principu nedotknutelnosti
477 II | bylo absolutně odmítnuto násilí a terorismus. Potřebuje
478 II | některé duchovní proudy chtěly nasměrovat zákonodárství, a tím také
479 II | zákonodárství, a tím také chování nastupujících pokolení.~V dnešní společnosti
480 III | nepřihlíží k morální a sociální nauce církve.~Učitelský úřad církve
481 III | obecného blaha. Sociální nauka církve nepředstavuje žádné
482 II | nezpochybnitelným právem, které je navíc uznáno mezinárodními deklaracemi
483 II | podporovat hlasování o návrzích, které chtějí zmírnit škody,
484 II | kulturním procesu, který naznačuje konec jednoho časového úseku
485 II | sobě nese zřetelné znaky naznačující úpadek a rozklad rozumu
486 IV | slabé a naprosto zcestné. Názor, že sociální angažovanost
487 II | dovoleno, aby se zúčastňovali názorové kampaně na podporu takových
488 IV | méněcennosti vůči jiným názorům, které nejnovější vývoj
489 IV | a organizacím, které se nazývají katolické. Obdobně je třeba
490 IV | Ježíše Krista, který se sám nazýval „cesta, pravda a život“ (
491 I | pro své působení ve světě našli během dvou tisíciletí dějin
492 II | musejí věřící vědět, že je v nebez-pečí samo jádro morálního řádu,
493 III | varoval několikrát před nebezpečím, které hrozí tehdy, když
494 IV | autonomie katolíků v politice a nebraly v úvahu výše zmíněné principy.~
495 IV(28) | v katolické církvi.“ To nebrání tomu, aby se církev dívala
496 IV | Pokud totiž samotný základ nebude tvořit kultura, která by
497 IV | osoby, která vyžaduje, aby nebyla vystavena vnějšímu nátlaku,
498 II | vitae pro případ, kdy by nebylo možné úplně odvrátit či
499 III | církve.~Učitelský úřad církve nechce pomocí prohlášení v této
500 I | solidarita atd.~Tato instrukce si nečiní nárok na to, aby předložila
|