101-necin | nedel-tedy | tehdy-zivou
Part
1001 III | nebezpečím, které hrozí tehdy, když se vzájemně zaměňuje
1002 II | příklady jmenovat velké téma míru. Irenické a ideologické
1003 III | první řadě respekt před těmi pravdami, které vycházejí
1004 II | Konečně je třeba mezi těmito příklady jmenovat velké
1005 II | mravního zákona. Důsledkem této tendence je bohužel poměrně častý
1006 III | bohoslužbách a na svátostech, ~teologická učení, vzájemná komunikace
1007 II | pluralismus, který spolu s teorií a obhajobou etického pluralismu
1008 II | nezaměňovat s odmítnutím přehnané terapeutické horlivosti, které je – i
1009 III | objasnit, a to nejen z hlediska terminologie. Svědomité rozvíjení obecného
1010 II | absolutně odmítnuto násilí a terorismus. Potřebuje pohotovost a
1011 I(11) | 1996; encyklika Pacem in terris: AAS 55 (1963) 257–304,
1012 II | nesprávnou relativistickou tezi, podle níž neexistuje žádná
1013 I(6) | Zvon, Praha 1990. Srov. též Kongregace pro kněžstvo,
1014 I | mezi nimi i svatý Tomáš (Thomas) More, který byl vyhlášen
1015 II | morální a sociální nauku. S tímto učením se musejí katoličtí
1016 I | ve světě našli během dvou tisíciletí dějin různé způsoby vyjádření
1017 III | straně život ,světský‘, tj. život v rodině, v zaměstnání,
1018 II | falešným odvoláváním na hodnotu tolerance se na značné části občanů –
1019 III | nezištně je brání, neboť v tom spatřuje službu v zájmu
1020 I | úrovni. Je mezi nimi i svatý Tomáš (Thomas) More, který byl
1021 I(2) | list k prohlášení svatého Tomáše Mora patronem představitelů
1022 V | jeho povolání.“ Věřící mají toužit „vykonávat všechny své pozemské
1023 IV | vycházející z utopické vize, která tradici biblické víry převrací v
1024 V | sice pravda, že tu nemáme trvalou vlast, ale hledáme budoucí,
1025 V | evangelia. Je sice pravda, že tu nemáme trvalou vlast, ale
1026 II | odporujícími. Jelikož víra tvoří nedělitelnou jednotu, není
1027 IV | totiž samotný základ nebude tvořit kultura, která by byla s
1028 II | ve veřejných prohlášeních tvrdí, že etický pluralismus je
1029 II | přirozeným mravním zákonem ty, které podle jejich vlastního
1030 I(6) | instrukce se samozřejmě týká politické angažovanosti
1031 I(6) | předkládat morální principy týkající se sociálního uspořádání. „
1032 II | případ občanských zákonů týkajících se potratu a eutanazie (
1033 III(26)| diplomatickému sboru akreditovanému u Svatého stolce: L’Osservatore
1034 II | nebo ve sdružení aktivně účastnit života a vedení státu“18.~ ~
1035 II | sociální nauku. S tímto učením se musejí katoličtí laici
1036 II | oslabit tak jeho zhoubný účinek s ohledem na veřejnou kulturu
1037 I | životě jako občané“1. Církev uctívá mezi svými světci také četné
1038 III | spravedlnosti, svobody, úcty k životu a další práva lidské
1039 I | Při často překotných událostech poslední doby vyšla totiž
1040 I | povážlivé postoje, takže se ukazuje jako vhodné osvětlit důležité
1041 II | Dějiny 20. století dostatečně ukazují, že pravdu mají ti občané,
1042 III | přesvědčení nebo na náboženských úkonech občanů.~Zcela jinou otázkou
1043 III | Zamýšlí však – v duchu úlohy sobě vlastní – poučit a
1044 II | jejich přirozenosti a jejich úloze jakožto základu sociálního
1045 II | vědeckého výzkumu totiž umožnily dosažení cílů, které otřásají
1046 II | zřetelné znaky naznačující úpadek a rozklad rozumu a principů
1047 III | politicky diskvalifikovat a upírat jim právo jednat v politice
1048 II | nedovoluje podporovat svým hlasem uplatnění politického programu, ve
1049 II | případ, kdy by nebylo možné úplně odvrátit či zrušit zákon
1050 I(11) | učitelský úřad se ve dvou uplynulých staletích opakovaně vyjadřoval
1051 III | ostatních občanů, hledat upřímně pravdu a legitimními prostředky
1052 IV(28) | různé náboženské tradice s upřímným respektem a dokonce uznávala,
1053 I | působením v politických úřadech i na vládní úrovni. Je mezi
1054 III | těmto pravdám zároveň učí určité náboženství, protože existuje
1055 I | politických úřadech i na vládní úrovni. Je mezi nimi i svatý Tomáš (
1056 II | naznačuje konec jednoho časového úseku a nejistotu ve vztahu k
1057 V | výdělečné, vědecké i technické úsilí s náboženskými hodnotami,
1058 IV(28) | jediné pravé náboženství je uskutečněno v katolické církvi.“ To
1059 II | spravedlivé a jež by chtěli uskutečnit legitimními prostředky,
1060 II | křesťanskou povinnost hlásat a uskutečňovat pravdu o člověku a o světě,
1061 III | zjevuje Ježíš Kristus a kde se uskutečňuje láska k Otcově slávě a ve
1062 II | rozhodování respektovat a usnášejí se na zákonech, nepřihlížejících
1063 V | Tuto instrukci, na které se usneslo řádné zasedání Kongregace
1064 I(6) | principy týkající se sociálního uspořádání. „Aktivní účast v politických
1065 II | kdyby si za základ nevzala ústřední význam lidské osoby. Je
1066 II | angažovanosti v politice ustupovat ve věci tohoto principu
1067 II | zásadám přirozené morálky a ustupujících kulturním a morálním postojům,
1068 II | svobodnému a odpovědnému úsudku jednoho každého člověka.
1069 II | každému zákonu, který je útokem na lidský život. Stejně
1070 IV | způsoby chování, vycházející z utopické vize, která tradici biblické
1071 V | své pozemské činnosti a uvádět přitom v jednu živoucí syntézu
1072 V | nejvyšším vedením se všechno uvádí do souladu k Boží slávě“31.~ ~
1073 III | problémů lze sice právem uvažovat o aplikaci rozdílných postupů,
1074 IV | tomu, že byly – dokonce uvnitř některých sdružení a organizací
1075 III | jednotlivý občan tyto pravdy uznal na základě racionálního
1076 II | jako takové získat zákonné uznání. Také svoboda rodičů ve
1077 II | nezpochybnitelným právem, které je navíc uznáno mezinárodními deklaracemi
1078 III | kterou církev akceptuje a uznává23. Jan Pavel II. varoval
1079 IV(28) | upřímným respektem a dokonce uznávala, že v nich jsou „prvky pravdy
1080 II | subsidiarity, podle nichž „mají být uznávána práva všech osob, rodin
1081 III | zájmu veřejného pořádku. Uznávání občanských a politických
1082 II | zákon14. Křesťan je povinen uznávat „oprávněnou různost názorů
1083 IV | různých zemích jisté kulturní váhy a nabyli bohatých zkušeností
1084 IV | desetiletích po druhé světové válce v různých zemích jisté kulturní
1085 I(11) | 1939) 423n.; rozhlasová vánoční poselství 1941–1944; Jan
1086 III | uznává23. Jan Pavel II. varoval několikrát před nebezpečím,
1087 I | základnímu učení Druhého vati-kánského koncilu „se laici nemohou
1088 IV(29) | di Paolo VI, svazek 14, Vatikán 1976, 1088–1089.~
1089 IV | Dignitatis humanae na Druhém vatikánském koncilu, se opírá o ontologickou
1090 IV | zkresluje křesťanské očekávání věčného života.~Zároveň církev učí,
1091 V | lidské, domácí, výdělečné, vědecké i technické úsilí s náboženskými
1092 II | minulých staletích. Výsledky vědeckého výzkumu totiž umožnily dosažení
1093 I | Tím, že věřící laici – „vedeni křesťanským svědomím“7 a
1094 II | aktivně účastnit života a vedení státu“18.~ ~4. Z předešlého
1095 V | hodnotami, pod jejichž nejvyšším vedením se všechno uvádí do souladu
1096 II | postuláty, musejí věřící vědět, že je v nebez-pečí samo
1097 III | věřící jsou si velmi dobře vědomi toho, že specifické náboženské
1098 II | straně však nelze zamlčovat velká nebezpečí, k nimž by některé
1099 I | bez aktivní, odpovědné a velkorysé účasti všech, „i když co
1100 I | ženy, kteří sloužili Bohu velkorysým působením v politických
1101 V | prefekt emeritní arcibiskup z Vercelli~ sekretář~ ~
1102 III | odůvodněných požadavků v zájmu veřejného pořádku. Uznávání občanských
1103 II | zhoubný účinek s ohledem na veřejnou kulturu či morálku“20.~V
1104 I | takových statků, jako je veřejný pořádek a mír, svoboda a
1105 III | církevními hodnostáři a věřícími atd.) zůstávají mimo pravomoci
1106 III | různé kultury, avšak žádnému věřícímu není dovoleno odvolávat
1107 IV(28) | Kristu spásy a blaženosti. Věříme, že toto jediné pravé náboženství
1108 II(12) | Zvon, Praha 1996; encyklika Veritatis splendor, 101, Zvon, Praha
1109 I | by se zřekl „neutuchající věrnosti k oprávněným autoritám a
1110 II | patrné a je rovněž spjato s větší odpovědností v případech,
1111 III | službě bratřím a sestrám. Veškerá činnost, každá situace,
1112 I | nárok na to, aby předložila veškeré učení církve k tomuto tématu,
1113 III | konfesionalismu. Spíše tak vhodně přispívají k tomu, aby prostřednictvím
1114 I | postoje, takže se ukazuje jako vhodné osvětlit důležité aspekty
1115 III | Ratolest, která je spojena s vin-ným kmenem – Kristem –, přináší
1116 III | bezpodmínečně hlásit ke křesťanské víře, i když učení církve se
1117 IV | vycházející z utopické vize, která tradici biblické
1118 III | důsledkem tohoto postoje by byla vláda silnějšího nad slabým. Marginalizace
1119 I | politických úřadech i na vládní úrovni. Je mezi nimi i svatý
1120 V | pravda, že tu nemáme trvalou vlast, ale hledáme budoucí, jsou
1121 II | časných skutečností nemá vliv na živnou půdu, ze které
1122 III | církve nepředstavuje žádné vměšování do vlády jednotlivých zemí.
1123 III | který se do nich nesmí vměšovat, ani je nemůže předpisovat,
1124 I | vykonávají také sobě vlastní úkol vnášet do časného řádu věcí křesťanskou
1125 IV | vyžaduje, aby nebyla vystavena vnějšímu nátlaku, který hrozí, že
1126 III | v nichž se odráží různé vnímání a různé kultury, avšak žádnému
1127 II | němž se projevuje rostoucí vnímavost pro obecné blaho, je vzrůstající
1128 II | víry ve světě a samotné vnitřní jednoty a koherence věřících.
1129 IV | orientovaly při politických volbách čtenáře dvojznačným a nepřiměřeným
1130 IV | Víra nikdy neusilovala o vtěsnání sociálně politických obsahů
1131 II | škodlivý pro demokratický život vůbec. Ten potřebuje pravdivé
1132 II | vymoženosti, které jsou zjevné, vybízejí k přemýšlení o cestě, kterou
1133 II | žádná mravní norma, která by vycházela z přirozenosti samého lidského
1134 II | na živnou půdu, ze které vychází působení katolíků v politice,
1135 II | formou prostituce). V tomto výčtu nesmí chybět právo na náboženskou
1136 V | syntézu lidské, domácí, výdělečné, vědecké i technické úsilí
1137 IV | náboženskou svobodu, které vyhlásila deklarace Dignitatis humanae
1138 I | Thomas) More, který byl vyhlášen za patrona představitelů
1139 I(6) | politických stranách je však vyhrazena laikům.“ Posynodní apoštolský
1140 I | koncilu „se laici nemohou vyhýbat účasti na ,politice‘, to
1141 I | tisíciletí dějin různé způsoby vyjádření a různé cesty. Jednou z
1142 IV | dneška je představit pomocí vyjadřovacích prostředků moderní kultury
1143 I(11) | uplynulých staletích opakovaně vyjadřoval k zásadním otázkám politického
1144 III | moc, ani omezovat svobodné vyjadřování názoru katolíků k různým
1145 III | předpisovat, nebo jim bránit, s výjim-kou odůvodněných požadavků v
1146 II | nepřipouštějí žádné odchylky, výjimky nebo kompromisy jakéhokoliv
1147 II | nedělitelnou jednotu, není možné vyjmout ani jediný z těchto článků,
1148 II | rodin i skupin a také jejich výkon“21. Konečně je třeba mezi
1149 I | všeobecné politické povinnosti, vykonávají také sobě vlastní úkol vnášet
1150 II | parlamentu – spolupracovat při vykonávání svého práva a své povinnosti
1151 IV | evangelia novým způsobem vyloží bohatství hodnot a náplně
1152 III | sféře –, hodnotou patřící k vymoženostem civilizace, kterou církev
1153 II | stojící na horizontu. Velké vymoženosti, které jsou zjevné, vybízejí
1154 II | právem a povinností církve vynášet morální soudy o časných
1155 II | státu“18.~ ~4. Z předešlého vyplývá, že existuje celý komplex
1156 II | kladenými v minulých staletích. Výsledky vědeckého výzkumu totiž
1157 I | důstojnosti svědomí“2. Ačkoliv byl vystaven různým formám psychologického
1158 IV | která vyžaduje, aby nebyla vystavena vnějšímu nátlaku, který
1159 III | vlastním svědomím, nejsou vystaveni postojům, které jsou působení
1160 II | komplexnější povahu. To vysvětluje, proč existuje v zásadě
1161 I | jinými způsoby napomoci k vytváření politických postojů a zákonných
1162 II | náboženskou svobodu a na vytvoření takového hospodářského řádu,
1163 IV | názorům, které nejnovější vývoj demaskoval jako slabé a
1164 II | kterou lidstvo ve svém vývoji a při osvojování lidských
1165 II | základní články víry a morálky vyvraceny návrhy alternativními nebo
1166 II | staletích. Výsledky vědeckého výzkumu totiž umožnily dosažení
1167 I | a institucím“, kterou se vyznačoval, stvrdil svým ~životem a
1168 III | specifické náboženské akty (vyznání víry, účast na bohoslužbách
1169 IV(28) | Nejprve tedy posvátný sněm vyznává, že sám Bůh dal lidstvu
1170 V | Druhý vatikánský koncil. Vyzývá věřící, „aby se snažili
1171 II | záležitostí“15. Zároveň je vyzýván k tomu, aby se distancoval
1172 IV | politice a nebraly v úvahu výše zmíněné principy.~Víra v
1173 I | událostech poslední doby vyšla totiž najevo dvojznačná
1174 III | svátostech, ~teologická učení, vzájemná komunikace mezi církevními
1175 III | které hrozí tehdy, když se vzájemně zaměňuje náboženská a politická
1176 II | akceptovatelná, závisejí všeobecně vzato na konkrétním uskutečnění
1177 II | katolíků – požaduje, aby se vzdali účasti na sociálním a politickém
1178 III | prostřednictvím politiky vznikl sociální řád, který je spravedlivější
1179 II | vnímavost pro obecné blaho, je vzrůstající odpovědnost vůči rozvojovým
1180 II | časového úseku a nejistotu ve vztahu k nové epoše stojící na
1181 II | katolíků v politice, a ta se vztahuje přímo na křesťanskou morální
1182 III | zaměstnání, v sociálních vztazích, v politické angažovanosti
1183 I | se s ním shodují – plní všeobecné politické povinnosti, vykonávají
1184 III | o tyto požadavky vždy a všude zasazuje a nezištně je brání,
1185 I(11) | 78n., Olomouc 1993; Pius XII., encyklika Summi Pontificatus:
1186 I(11) | Zvon Praha 1996; Benedikt XV., encyklika Pacem Dei munus
1187 I(11) | poselství 1941–1944; Jan XXIII., encyklika Mater et magistra:
1188 IV | mimo jiné i proto, aby se zabránilo nebezpečí kulturní diaspory
1189 III | svého vlastního přesvědčení, zabředl by do intolerantního laicismu.
1190 II | musejí katoličtí laici stále zabývat, aby měli jistotu, že jejich
1191 III | oblasti života laiků jsou zahrnuty do Božího plánu. Bůh chce,
1192 III | občanských a politických práv a zajišťování veřejných služeb se nesmí
1193 IV | spočívat stále jen na slabých základech.~Víra nikdy neusilovala
1194 II | té míry, pokud je jejím základem správné pochopení lidské
1195 IV | způsoby chování odporují základním principům křesťanského svědomí
1196 I | odpovědností9. Vzhledem k tomuto základnímu učení Druhého vati-kánského
1197 II | přirozenosti a jejich úloze jakožto základu sociálního života „nelze
1198 II | respektovat a usnášejí se na zákonech, nepřihlížejících k zásadám
1199 II | nemohou jako takové získat zákonné uznání. Také svoboda rodičů
1200 I | vytváření politických postojů a zákonných rozhodnutí, která podle
1201 II | morálního rozhodování a zákonodárci se pak domnívají, že musejí
1202 I | přispět svým hlasem k volbě zákonodárců a vlády a také jinými způsoby
1203 I | hospo-dářské, sociální, zákonodárné, správní a kulturní, které
1204 II | že ti, kdo působí přímo v zákonodárných shromážděních, mají „jasnou
1205 II | před moderními rozvodovými zákony. Jiné formy soužití nemohou
1206 II | morální soudy o časných záležitostech, pokud to vyžaduje víra
1207 II | koherentní odpovědnosti za časné záležitosti.~Církev si je vědoma toho,
1208 II | konstatování nesmí být ovšem zaměňováno s pluralismem, který nerozlišuje
1209 III | jedna pravda. Bylo by omylem zaměňovat správnou autonomii, kterou
1210 III | tehdy, když se vzájemně zaměňuje náboženská a politická sféra. „
1211 III | tj. život v rodině, v zaměstnání, v sociálních vztazích,
1212 II | druhé straně však nelze zamlčovat velká nebezpečí, k nimž
1213 III | katolíků k různým otázkám. Zamýšlí však – v duchu úlohy sobě
1214 V | domnívají, že proto mohou zanedbávat své pozemské povinnosti,
1215 IV | navzájem, nebo společně bídně zanikají,“27 napsal Jan Pavel II.
1216 III | sice především těch, kdo se zapojují do politického života, aby
1217 II | etický soud, přičemž se zapomíná na komplexnost možných příčin.
1218 II | embrya. Analogicky musí být zaručena také ochrana a podpora rodiny,
1219 II | charakter, že k uskutečnění nebo zaručení stejné základní hodnoty
1220 II | zákonech, nepřihlížejících k zásadám přirozené morálky a ustupujících
1221 II | vysvětluje, proč existuje v zásadě více stran, ve kterých mohou
1222 I(11) | staletích opakovaně vyjadřoval k zásadním otázkám politického a společenského
1223 I | pouze připomenout některé zásady vlastní křesťanskému svědomí,
1224 II | katolíci právo a povinnost zasáhnout, aby připomněli nejhlubší
1225 IV | křesťanech, aby se stále více zasazovali o budování kultury, která
1226 III | tyto požadavky vždy a všude zasazuje a nezištně je brání, neboť
1227 V | na které se usneslo řádné zasedání Kongregace pro nauku víry,
1228 IV | organizací katolického ražení – zastávány postoje podporující politické
1229 II | zejména prostřednictvím zastoupení v parlamentu – spolupracovat
1230 II | sekularizovat hodnotu míru, zatímco v jiných případech se považuje
1231 IV | změny, je nedostačující a zavádějící. Pokud totiž samotný základ
1232 V | víra je k jejich plnění zavazuje ještě více, a to každého
1233 V | V. Závěr~ ~9. Orientační body, které
1234 II | morálně akceptovatelná, závisejí všeobecně vzato na konkrétním
1235 III | služeb se nesmí dostávat do závislosti na náboženském přesvědčení
1236 IV | demaskoval jako slabé a naprosto zcestné. Názor, že sociální angažovanost
1237 III | a sice bez ohledu na to, zda jednotlivý občan tyto pravdy
1238 II | kontinuálního učení církve mnohokrát zdůraznil, že ti, kdo působí přímo
1239 II | budování společnosti ve své zemi16. Toto jasné konstatování
1240 II | odpovědnost vůči rozvojovým zemím. Na druhé straně však nelze
1241 II | je třeba dodat, že dobře zformované křesťanské svědomí nikomu
1242 II | působené, a oslabit tak jeho zhoubný účinek s ohledem na veřejnou
1243 II | rodině a nemohou jako takové získat zákonné uznání. Také svoboda
1244 II | vymoženosti, které jsou zjevné, vybízejí k přemýšlení o
1245 III | dějinným místem‘, kde se zjevuje Ježíš Kristus a kde se uskutečňuje
1246 III | návrhy svobodně probírají a zkoumají. Ten, kdo by chtěl ve jménu
1247 IV | naději, která ruší nebo zkresluje křesťanské očekávání věčného
1248 IV | kulturní váhy a nabyli bohatých zkušeností s politickou angažovaností,
1249 IV | politice a nebraly v úvahu výše zmíněné principy.~Víra v Ježíše
1250 II | o návrzích, které chtějí zmírnit škody, takovým zákonem působené,
1251 II | interpretovat různým způsobem a že značná část politických otázek
1252 II | hodnotu tolerance se na značné části občanů – a to i katolíků –
1253 II | pluralismu v sobě nese zřetelné znaky naznačující úpadek a rozklad
1254 II | prošlo. Jistě velmi důležitým znamením, na němž se projevuje rostoucí
1255 II | potratu je jasný a všeobecně známý, podporovat hlasování o
1256 II | otroctví (například drog nebo zneužívání formou prostituce). V tomto
1257 II | národů při utváření kultury a způsobů sociálního chování. V této
1258 III | legitimního pluralismu. Zřejmým důsledkem tohoto postoje
1259 I | jakýkoliv kompromis. Aniž by se zřekl „neutuchající věrnosti k
1260 II | střetávání je třeba mít na zřeteli, že některá rozhodnutí v
1261 II | etického pluralismu v sobě nese zřetelné znaky naznačující úpadek
1262 II | jiným.~Působení katolíků je zřetelněji patrné a je rovněž spjato
1263 II | kompromisu, neboť tím by se zříkali svědectví křesťanské víry
1264 II | možné úplně odvrátit či zrušit zákon o potratu již platný
1265 III | morální anarchii, kterou nelze ztotožnit s žádnou formou legitimního
1266 III | působení těch, kteří se s nimi ztotožňují, a sice bez ohledu na to,
1267 II | jim není dovoleno, aby se zúčastňovali názorové kampaně na podporu
1268 III | hodnostáři a věřícími atd.) zůstávají mimo pravomoci státu, který
1269 V | listopadu 2002 a nařídil její zveřejnění.~ ~Řím, v sídle Kongregace
1270 II | svobodou katolických občanů zvolit si z politických názorů
1271 IV | a nepřiměřeným způsobem, šířily chybná pojetí smyslu a autonomie
1272 I | svobody4, vyžadují nové a širší formy účasti občanů – křesťanů
1273 IV | a individualismu, který škodí blahu člověka a celé společnosti.~ ~
1274 II | morálního relativismu, který je škodlivý pro demokratický život vůbec.
1275 II | návrzích, které chtějí zmírnit škody, takovým zákonem působené,
1276 II | formy soužití nemohou být v žád-ném případě postaveny právně
1277 II | tezi, podle níž neexistuje žádná mravní norma, která by vycházela
1278 IV | na náboženskou svobodu v žádném případě na skutečnosti,
1279 I | světci také četné muže a ženy, kteří sloužili Bohu velkorysým
1280 IV | dějiny, ve kterých člověk žije, s sebou přinášejí nedokonalé
1281 III | Pokud křesťané politicky žijí a jednají ve shodě s vlastním
1282 III | přirozeného poznání člověka žijícího ve společnosti, i když těmto
1283 II | skutečností nemá vliv na živnou půdu, ze které vychází působení
1284 II | při osvojování lidských životních podmínek prošlo. Jistě velmi
1285 I | úcta k lidskému životu a k životnímu prostředí, spravedlnost,
1286 V | a uvádět přitom v jednu živoucí syntézu lidské, domácí,
|