III. Principy katolického učení o laicitě a pluralismu

5. Při pohledu na tento okruh problémů lze sice právem uvažovat o aplikaci rozdílných postupů, v nichž se odráží různé vnímání a různé kultury, avšak žádnému věřícímu není dovoleno odvolávat se v politice na princip pluralismu a autonomie laiků, a dávat tak přednost řešením, která kompromitují nebo oslabují ochranu základních etických postulátů sloužících obecnému blahu společnosti. Nejedná se přitom o „konfesní hodnoty“, neboť tyto etické požadavky vycházejí z lidské podstaty a patří k přirozenému mravnímu zákonu. Ten, kdo je chrání, se nemusí bezpodmínečně hlásit ke křesťanské víře, i když učení církve se o tyto požadavky vždy a všude zasazuje a nezištně je brání, neboť v tom spatřuje službu v zájmu pravdy o člověku a o obecném blahu. Na druhé straně nelze popírat, že politika musí brát zřetel také na principy, které mají absolutní hodnotu samy o sobě, protože slouží důstojnosti lidské osoby a skutečnému lidskému pokroku.

6. Často se odkazuje na „laicitu“, která by měla řídit politickou angažovanost katolíků. To je třeba objasnit, a to nejen z hlediska terminologie. Svědomité rozvíjení obecného blaha politické společnosti nemá nic společného s „konfesionalismem“ nebo náboženskou intolerancí. Pro katolickou morální nauku je laicita, pod kterou se rozumí autonomie občanské a politické sféry vůči náboženské a církevní – ale nikoli vůči morální sféře –, hodnotou patřící k vymoženostem civilizace, kterou církev akceptuje a uznává²³. Jan Pavel II. varoval několikrát před nebezpečím, které hrozí tehdy, když se vzájemně zaměňuje náboženská a politická sféra. „Velmi delikátní jsou situace, ve kterých se specifická náboženská norma stává zákonem, nebo se jím má stát, aniž se přitom náležitě rozlišuje mezi kompetencemi náboženství a politické společnosti. Identifikace náboženského zákona s občanským zákonem může ve skutečnosti potlačit náboženskou svobodu a omezit či odstranit také jiná nezadatelná lidská práva.“²⁴ Všichni věřící jsou si velmi dobře vědomi toho, že specifické náboženské akty (vyznání víry, účast na bohoslužbách a na svátostech,
teologická učení, vzájemná komunikace mezi církevními hodnostáři a věřícími atd.) zůstávají mimo pravomoci státu, který se do nich nesmí vměšovat, ani je nemůže předpisovat, nebo jim bránit, s výjim-kou odůvodněných požadavků v zájmu veřejného pořádku. Uznávání občanských a politických práv a zajišťování veřejných služeb se nesmí dostávat do závislosti na náboženském přesvědčení nebo na náboženských úkonech občanů.

Zcela jinou otázkou je právo a povinnost katolíků, stejně jako všech ostatních občanů, hledat upřímně pravdu a legitimními prostředky podporovat a bránit morální pravdy společenského života, spravedlnosti, svobody, úcty k životu a další práva lidské osoby. Skutečnost, že některým z těchto pravd učí také církev, neoslabuje občanskou oprávněnost a „laicitu“ působení těch, kteří se s nimi ztotožňují, a sice bez ohledu na to, zda jednotlivý občan tyto pravdy uznal na základě racionálního hledání, či je přijal na základě víry. „Laicita“ znamená totiž v první řadě respekt před těmi pravdami, které vycházejí z přirozeného poznání člověka žijícího ve společnosti, i když těmto pravdám zároveň učí určité náboženství, protože existuje pouze jedna pravda. Bylo by omylem zaměňovat správnou autonomii, kterou si katolíci v politice musejí osvojit, s prosazová-ním principu, který nepřihlíží k morální a sociální nauce církve.

Učitelský úřad církve nechce pomocí prohlášení v této oblasti ani vykonávat politickou moc, ani omezovat svobodné vyjadřování názoru katolíků k různým otázkám. Zamýšlí však – v duchu úlohy sobě vlastní – poučit a inspirovat svědomí věřících, a sice především těch, kdo se zapojují do politického života, aby jejich jednání vždy sloužilo komplexnímu rozvíjení lidské osoby a obecného blaha. Sociální nauka církve nepředstavuje žádné vměšování do vlády jednotlivých zemí. Pro věřící laiky však jistě obsahuje morální povinnost koherentního života, která je vlastní jejich jedinému a nedělitelnému svědomí. „Nemohou vést paralelně dvojí život: na jedné straně takzvaný ,duchovní‘ život s jeho hodnotami a požadavky a na druhé straně život ,světský‘, tj. život v rodině, v zaměstnání, v sociálních vztazích, v politické angažovanosti a v kultuře. Ratolest, která je spojena s vin-ným kmenem – Kristem –, přináší plody ve všech oblastech svého působení a života. Všechny oblasti života laiků jsou zahrnuty do Božího plánu. Bůh chce, aby se tyto oblasti staly ,dějinným místem‘, kde se zjevuje Ježíš Kristus a kde se uskutečňuje láska k Otcově slávě a ve službě bratřím a sestrám. Veškerá činnost, každá situace, každá konkrétní povinnost – jako například kompetence a solidarita v práci, láska a oddanost v rodině a při výchově dětí, sociální a politická služba, hlásání pravdy v oblasti kultury – to všechno jsou příležitosti pro stálé osvědčování víry, naděje a lásky.“²⁵ Pokud křesťané politicky žijí a jednají ve shodě s vlastním svědomím, nejsou vystaveni postojům, které jsou působení v politice cizí, a nepraktikují ani žádnou formu konfesionalismu. Spíše tak vhodně přispívají k tomu, aby prostřednictvím politiky vznikl sociální řád, který je spravedlivější a více odpovídá důstojnosti člověka.

V demokratických společnostech se všechny návrhy svobodně probírají a zkoumají. Ten, kdo by chtěl ve jménu respektu před osobním svědomím spatřovat v morální povinnosti křesťanů být v souladu s vlastním svědomím pobídku k tomu, že je lze politicky diskvalifikovat a upírat jim právo jednat v politice ve věci obecného blaha podle svého vlastního přesvědčení, zabředl by do intolerantního laicismu. Tento postoj popírá nejen jakýkoliv politický a kulturní význam křesťanského náboženství, nýbrž také možnost přirozené etiky. Tak by se otevřela cesta k morální anarchii, kterou nelze ztotožnit s žádnou formou legitimního pluralismu. Zřejmým důsledkem tohoto postoje by byla vláda silnějšího nad slabým. Marginalizace křesťanství by nadto nejen neprospěla budoucímu konceptu společnosti a svornosti mezi národy, nýbrž ohrozila by duchovní a kulturní základy samotné civilizace²⁶.