Table of Contents | Words: Alphabetical - Frequency - Inverse - Length - Statistics | Help | IntraText Library
Kongregace pro nauku víry
Instrukce k chování katolíku v politickém živote

IntraText CT - Text

  • I. Nemenné ucení
Previous - Next

Click here to show the links to concordance

I. Neměnné učení

 

1.  Křesťané si pro své působení ve světě našli během dvou tisíciletí dějin různé způsoby vyjádření a různé cesty. Jednou z nich je aktivní účast v politice. Již jeden z křesťanských spisovatelů prvních staletí napsal, že křesťané „se podílejí na veřejném životě jako občané“1. Církev uctívá mezi svými světci také četné muže a ženy, kteří sloužili Bohu velkorysým působením v politických úřadech i na vládní úrovni. Je mezi nimi i svatý Tomáš (Thomas) More, který byl vyhlášen za patrona představitelů vlád a politiků a který dokázal svědčit až k mučednické smrti „o nezcizitelné důstojnosti svědomí“2. Ačkoliv byl vystaven různým formám psychologického nátlaku, odmítl jakýkoliv kompromis. Aniž by se zřekl „neutuchající věrnosti k oprávněným autoritám a institucím“, kterou se vyznačoval, stvrdil svým
životem a svou smrtí, že „člověk se nesmí odloučit od Boha a politika se nesmí odloučit od morálky“3.

Nynější demokratické společnosti, ve kterých mají chvályhodně všichni podíl na utváření veřejných záležitostí v atmosféře opravdové svobody4, vyžadují nové a širší formy účasti občanů – křesťanů i nekřesťanů – na veřejném životě. Skutečně všichni mohou přispět svým hlasem k volbě zákonodárců a vlády a také jinými způsoby napomoci k vytváření politických postojů a zákonných rozhodnutí, která podle jejich názoru nejlépe poslouží obecnému blahu5. Život v demokra-tickém systému by se nemohl dobře rozvíjet bez aktivní, odpovědné a velkorysé účasti všech, „i když co do formy, stupně, funkcí a odpovědnosti různým, navzájem se doplňujícím způsobem“6.

Tím, že věřící laici – „vedeni křesťanským svědomím“7 a v sou-ladu s hodnotami, které se s ním shodují – plní všeobecné politické povinnosti, vykonávají také sobě vlastní úkol vnášet do časného řádu věcí křesťanskou náplň. Přitom musejí respektovat podstatu a oprávněnou autonomii řádu časných věcí8 a spolupracovat s ostatními občany podle svých specifických kompetencí a v souladu s vlastní odpovědností9. Vzhledem k tomuto základnímu učení Druhého vati-kánského koncilu „se laici nemohou vyhýbat účasti na ,politice‘, to jest na mnohostranných rozličných iniciativách v rovině hospo-dářské, sociální, zákonodárné, správní a kulturní, které slouží organické a systematické podpoře obecného blaha“10. Patří k ní podpora a ochrana takových statků, jako je veřejný pořádek a mír, svoboda a rovnost, úcta k lidskému životu a k životnímu prostředí, spravedlnost, solidarita atd.

Tato instrukce si nečiní nárok na to, aby předložila veškeré učení církve k tomuto tématu, které je v podstatných rysech shrnuto v Katechismu katolické církve. Chce pouze připomenout některé zásady vlastní křesťanskému svědomí, které jsou inspirací pro sociální a politickou angažovanost katolíků v demokratických společnostech11. Při často překotných událostech poslední doby vyšla totiž najevo dvojznačná pojetí a povážlivé postoje, takže se ukazuje jako vhodné osvětlit důležité aspekty a dimenze tohoto tématu.

 




1 List Diognetovi 5,5; srov. Katechismus katolické církve, 2240, Zvon, Praha 1995.



2 Jan Pavel II., Apoštolský list k prohlášení svatého Tomáše Mora patronem představitelů vlád a politiků, 1, Česká biskupská konference, Praha 2000.



3 Tamtéž, 4.



4 Srov. Dokumenty II. vatikánského koncilu, Pastorální konstituce Gaudium et spes, 31, Zvon, Praha 1995; Katechismus katolické církve, 1915, Zvon, Praha 1995.



5 Srov. Dokumenty II. vatikánského koncilu, op. cit., 75.



6 Posynodní apoštolský list Jana Pavla II. Christifideles laici, 42, Zvon, Praha 1990. Tato instrukce se samozřejmě týká politické angažovanosti věřících laiků. Pastýři mají právo a povinnost předkládat morální principy týkající se sociálního uspořádání. „Aktivní účast v politických stranách je však vyhrazena laikům.“ Posynodní apoštolský list Jana Pavla II. Christifideles laici, 60, Zvon, Praha 1990. Srov. též Kongregace pro kněžstvo, Direktář pro službu a život kněží, 33, Česká biskupská konference, 1995. 



7 Srov. Dokumenty II. vatikánského koncilu, Pastorální konstituce Gaudium et spes, 76, Zvon, Praha 1995.



8 Srov. tamtéž, 36.



9 Srov. Dokumenty II. vatikánského koncilu, Dekret Apostolicam actuositatem, 7; Věroučná konstituce Lumen gentium, 36; Pastorální konstituce Gaudium et spes, 31, 43, Zvon, Praha 1995.



10 Posynodní apoštolský list Jana Pavla II. Christifideles laici, 42, Zvon, Praha 1995.



11 Papežský učitelský úřad se ve dvou uplynulých staletích opakovaně vyjadřoval k zásadním otázkám politického a společenského řádu. Srov. Lev XIII., encyklika Diuturnum illud: ASS 14 (1881/82) 4n.; encyklika Libertas praestantissimum: ASS 20 (1887/88) 593n.; encyklika Rerum novarum: ASS 23 (1890/91) 643n., Zvon Praha 1996; Benedikt XV., encyklika Pacem Dei munus pulcherrimum: ASS 12 (1920) 209n.; Pius XI., encyklika Quadragesimo anno: AAS 23 (1931) 190n., Zvon, Praha 1996; okružní list S palčivou starostí: AAS 29 (1937) 145–167; encyklika Divini Redemptoris: AAS 29 (1937) 78n., Olomouc 1993; Pius XII., encyklika Summi Pontificatus: AAS 31 (1939) 423n.; rozhlasová vánoční poselství 1941–1944; Jan XXIII., encyklika Mater et magistra: AAS 53 (1961) 401–464, Zvon, Praha 1996; encyklika Pacem in terris: AAS 55 (1963) 257–304, Zvon, Praha 1996; Pavel VI., encyklika Populorum progressio: AAS 59 (1967) 257–299, Zvon, Praha 1996; apoštolský list Octogesima adveniens: AAS 63 (1971) 401–441, Zvon, Praha 1996.






Previous - Next

Table of Contents | Words: Alphabetical - Frequency - Inverse - Length - Statistics | Help | IntraText Library

Best viewed with any browser at 800x600 or 768x1024 on Tablet PC
IntraText® (V89) - Some rights reserved by EuloTech SRL - 1996-2007. Content in this page is licensed under a Creative Commons License