|
4.
Ve
světle předcházejících norem
a v jejich rámci musí být chápáno
a správně používáno
rozhřešení více kajícníků
současně bez předcházející
individuální zpovědi, se kterou se počítá
v kán. 961 Kodexu kanonického práva. Takové
rozhřešení má „výjimečný charakter“
18 a „nemůže se udělovat hromadně, leč
jen:
1º
v nebezpečí smrti, kdy kněz nebo kněží
nemají čas vyslechnout zpovědi jednotlivých
kajícníků,
2º ve velké
nouzi, jmenovitě tehdy, kdy pro velké množství
kajícníků není dosti
kněží-zpovědníků, aby mohli
řádně vyslechnout zpovědi jednotlivých kajícníků
ve vhodné době, takže by museli bez vlastní viny dlouho
postrádat svátostnou milost nebo svaté
přijímání. Nepovažuje se za velkou nouzi,
když není dostatek zpovědníků jen pro velké
množství kajícníků, jak se může
stát o nějaké slavnosti nebo pouti.“ 19
Případ
velké nouze se upřesňuje následovně:
a) Jedná se o objektivně
výjimečné situace, k nimž může
dojít na misijních územích nebo ve
společenstvích izolovaných věřících,
které kněz může navštívit pouze jednou
či několikrát do roka, nebo o situace, kdy to
dovolují válečné, meteorologické či
jiné podobné okolnosti.
b) Tyto dvě podmínky,
stanovené v kánonu k určení
případu velké nouze, jsou neoddělitelné.
Pouhá nemožnost jednotlivců vyznat se „řádně“
a „ve vhodné době“, zapříčiněná
nedostatkem kněží, tedy nikdy není
dostačující. Taková nemožnost musí
být spojena se skutečností, že kajícníci
by jinak museli „dlouho“ a bez své viny postrádat
svátostnou milost. Proto je třeba vzít v úvahu
celkové okolnosti kajícníků i diecéze
týkající se její pastorační organizace
a dosažitel-nosti svátosti pokání pro
věřící.
c) První podmínka, totiž
nemožnost zpovídat se „řádně“ a „ve
vhodné době“, se vztahuje pouze k času,
odůvodněně požadovanému pro základní
platné a důstojné udělení svátosti.
Nevztahuje se na pastorační rozmluvu, která může
být vykonána za příhodnějších
okolností. Tento rozumně požadovaný čas,
v jehož průběhu mají být zpovědi
slyšeny, bude záviset na skutečných možnostech
zpovědníka či zpovědníků a na
samotných kajícnících.
d) Druhá podmínka bude
vyžadovat rozvážný úsudek ke stanovení
časového období postrádání
svátostné milosti, aby nastala skutečná
nemožnost ve smyslu kánonu 960 za předpokladu, že se
nejedná o bezprostřední nebezpečí smrti.
O rozvážném úsudku nelze hovořit, dojde-li
ke zkreslení smyslu fyzické nebo mravní nemožnosti,
jako v případě, kdy by se například za
„dlouhé“ postrádání považovala doba
kratší než jeden měsíc.
e) Není přípustné
vytvářet či umožňovat vznik situací
zdánlivé velké nouze, které by
vyplývaly z absence běžného
udělování svátosti
nezachováváním výše uvedených norem,
20 natož pak z upřednostňo-vání ze
strany kajícníků hromadného
rozhřešení, jako by se jednalo o běžnou
možnost, ekvivalentní dvěma řádným
formám popsaným v rituálu.
f)
Pouhý vysoký počet kajícníků
nestanoví dostačující nouzi, nejen
u příležitosti velké slavnosti či pouti, ale
ani z důvodu turistiky či jiných podobných
příčin zaviněných současným
nárůstem mobility osob.
|