SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ

A

ÚVOD

Když bylo stálé jáhenství obnoveno II. Vatikánským koncilem, navázalo na obecnou a trvalou tradici a na zvláštní přání tridentského koncilu. V těchto posledních desetiletích zaznamenalo na četných místech silný impuls a přineslo slibné plody ve prospěch naléhavého misijního díla nové evangelizace. Apoštolský stolec a mnohá biskupství předložila směrodatné podněty a zásady pro život a formaci jáhnů ve prospěch církve, která dnes potřebuje pro svůj rozvoj jednotnost směrů, nové objasňující prvky a ve výkonné oblasti přesnější pastorační podněty a upřesnění. Právě celá oblast diakonátu (základní doktrinální pohled, následná schopnost rozlišit povolání, příprava, život, služba, spiritualita a trvalá formace) dnes vyžaduje zhodnocení dosud ušlé cesty za účelem celkového objasnění, které je nezbytné pro nový rozvoj tohoto stupně svátosti kněžství v souladu s rozhodnutími a cíli II. Vatikánského koncilu.                     

Když Kongregace pro katolickou výchovu a Kongregace pro klérus vydaly Ratio fundamentalis institutionis sacerdotalis (Základní normy pro výchovu kněží), který má na zřeteli formaci ke kněžství, a Direktář pro službu a život kněží, konstatovaly, že je nutné věnovat zvláštní pozornost otázce stálého jáhenství, aby se tak doplnilo pojednání ohledně prvních dvou stupňů kněžství a předmětu jejich kompetencí. Po vyslechnutí všeobecného episkopátu a mnohých odborníků se obě kongregace zabývaly tímto tématem na svých plenárních zasedáních v listopadu roku 1995. Všechno se spolu s početnými zkušenostmi stalo předmětem pozorného zkoumání ze strany předních a vážených členů. Součinností obou kongregací tak vzniklo konečné znění dokumentů: Ratio fundamentalis institutionis diaconorum permanentium (Základní normy pro výchovu stálých jáhnů) a Směrnice pro službu a život stálých jáhnů. Dokumenty věrně odrážejí požadavky, doporučení a náměty pocházející ze všech zeměpisných oblastí zastoupených na vysoké úrovni. Práce obou plenárních zasedání zdůraznila četné shodné prvky a dále rostoucí soudobou nutnost skutečného souladu za účelem jednotné formace a pastorační účinnosti svátostné služby, tváří v tvář potřebám třetího tisíciletí, na jehož prahu stojíme. To je důvod, proč si otcové přáli, aby tyto dvě kongregace zpracovávaly oba dokumenty souběžně a vydaly je současně se společným úvodem, který by obsahoval základní zásady.

Ratio fundamentalis institutionis diaconorum permanentium (Základní normy pro výchovu stálých jáhnů) zpracovaný Kongregací pro katolickou výchovu nabízí nejen orientační zásady pro formaci stalých jáhnů, ale poskytuje také směrnice, které mají mít biskupské konference na zřeteli při vypracovávání příslušného národního „Ratio“. Úmyslem kongregace bylo poskytnout biskupstvím pomocný materiál, podobně jako „Ratio fundamentalis institutionis sacerdotalis“ (Základní normy pro výchovu kněží), aby mohla splnit kán. 236 CIC s cílem zaručit celé církvi jednotnou, pevnou a úplnou formaci stálých  jáhnů.              

Směrnice pro službu a život stálých jáhnů má být nejen doporučením, ale stejně jako předcházející dokument o kněžích, má i právně závazný charakter, „pokud se jeho normy odvolávají na obdobné disciplinární normy Kodexu kanonického práva nebo určují způsob, jak dodržovat obecné zákony církve, objasňují a předávají jejich doktrinální principy a vybízejí k jejich přesnějšímu dodržování.“¹ V těchto případech je nutné považovat dokument za obecný prováděcí předpis (srov. CIC kán. 32).

Oba dokumenty jsou vydané autoritou příslušného dikasteria. Ačkoliv si každý z nich uchovává svou identitu a zvláštní právní závaznost, odvolávají se na sebe navzájem a svou logickou návazností se vzájemně doplňují. Je velice důležité, aby byly všude prezentovány jako jeden souvislý celek a tak i přijímány a uváděny do života. Úvod zde publikovaný, jenž je výchozím a směrodatným bodem celého souboru norem, zůstává nerozlučně spjat s oběma dokumenty.                            

Vychází z historického a pastorálního pohledu na stálé jáhenství se zvláštním odkazem na praktický rozměr formace a služby. Doktrinální prvky, kterými jsou jednotlivé zásady podepřeny, jsou vyjádřené v dokumentech II. Vatikánského koncilu a v následných dokumentech Učitelského úřadu církve.               

Dokumenty jsou odpovědí na velmi citelnou potřebu objasnit a upravit rozdílné pojetí dosavadních pokusů, ať už na rovině rozlišování povolání a přípravy, či na rovině vykonávání služby a trvalé formace. Tak může být s jistotou dosaženo ustálení směrnic, které zajistí neodmyslitelnou jednotu legitimní různosti a následně plodnost této služby, která už přinesla dobré ovoce a je příslibem cenného příspěvku pro novou evangelizaci na prahu třetího tisíciletí.       

Směrnice obsažené v obou dokumentech se vztahují na stálé jáhny sekulárního diecézního kléru, i když mnohé z nich, náležitě uzpůsobené, by měli brát v potaz též stálí jáhni patřící k institutům zasvěceného života a společnostem apoštolského života.