Inkardinace

2. V okamžiku přijetí musí všichni kandidáti jasně a písemně vyjádřit úmysl sloužit církvi² po celý život v určeném místně či osobně vymezené oblasti nebo ve společnosti zasvěceného či apoštolského života, které mají pravomoc k inkardinaci.³ Písemné přijetí takové žádosti je vyhrazeno tomu, kdo má pravomoc inkardinace, a určuje, kdo je kandidátovým ordinářem.⁴

Inkardinace je právní závazek, který má eklesiologickou a duchovní hodnotu, neboť vyjadřuje služební odevzdání se jáhna církvi.

3. Jáhen, který je již inkardinován do jednoho církevního okrsku, může být inkardinován do jiného na základě právní normy.⁵

Jáhen, který z oprávněných důvodů chce vykonávat službu v jiné diecézi, než ve které je inkardinován, musí obdržet písemné povolení od obou biskupů.

Biskupové ať vycházejí vstříc jáhnům svých diecézí, kteří se chtějí dát k dispozici v oblastech, kde církev trpí nedostatkem kněží, ať už definitivně nebo na určitý čas, a zvláště těm, kteří se po předchozí důkladné přípravě chtějí věnovat misiím ad gentes. Nezbytné vztahy budou upraveny vhodnou úmluvou mezi dotyčnými biskupy.⁶

Biskupovou povinností je vyhradit zvláštní pozornost jáhnům své diecéze.⁷ Stará se o ně osobně nebo prostřednictvím kněze, svého delegáta. Zvláštní pozornost pak věnuje těm, kdo se nacházejí v náročných životních situacích.

4. Jáhen, který je včleněn do institutu zasvěceného života nebo do společnosti apoštolského života, vykonává svou službu pod vedením biskupa ve všem, co se týká pastorační péče a vykonávání veřejných bohoslužeb a apoštolátu. Zůstává taktéž odpovědný svým představeným podle jejich kompetencí. Je věrný zásadám společenství, do kterého patří.⁸ Pokud by došlo k přemístění do jiného společenství jiné diecéze, musí zodpovědný představit jáhna biskupovi, aby od něho obdržel povolení k vykonávání služby na základě oboustranné dohody.

5. Specifické povolání stálého jáhna předpokládá setrvání v tomto stavu. Případný přestup stálých jáhnů ke kněžství, a to neženatých nebo vdovců, bude proto vždy velmi řídkou výjimkou. Bude to možné pouze v případě zvláštních a závažných důvodů. Rozhodnutí přistoupit ke kněžskému svěcení přísluší diecéznímu biskupovi, pokud tu nejsou jiné překážky vyhrazené Svatému stolci.⁹ Vzhledem k výjimečnosti takového případu je vhodné, aby se biskup předem poradil s Kongregací pro katolickou výchovu v otázce programu intelektuální a teologické přípravy kandidáta a s Kongregací pro klérus ohledně programu pastorační přípravy a postojů jáhna ke kněžské službě.