Povinnosti a práva

7. Statut jáhna obnáší také množství zvláštních povinností a práv podle kánonů 273 – 283 Kodexu kanonického práva. Týkají se povinností a práv kleriků a definují zvláštnosti týkající se jáhenské služby.

8. Obřad jáhenského svěcení obsahuje slib poslušnosti biskupovi: „Slibuješ mně i mým nástupcům synovskou úctu a poslušnost?“¹¹

Slibem poslušnosti biskupovi přijímá jáhen za vzor Ježíše, člověka poslušného do nejvyšší míry (Flp 2,5-11). Podle jeho příkladu se jeho poslušnost bude vyznačovat nasloucháním (srov. Žid 10,5; Jan 4,34) a úplnou účinnou ochotou (srov. Lk 9,54; 10,1).

Zavazuje se především Bohu, že bude jednat v plném souladu s vůlí Otce; současně se zavazuje i církvi, která potřebuje lidi plně ochotné.¹² V modlitbě a v jejím duchu, kterým má být jáhen proniknut, bude denně prohlubovat úplné odevzdání se, jak to činil Pán, „až k smrti, a to k smrti na kříži“ (Flp 2,8).

Tento pohled na poslušnost připravuje jáhna k přijetí přesně vymezených povinností, které přijal slibem při svěcení podle toho, jak to určuje církevní zákon. „Pokud duchovní neomlouvá zákonná překážka, jsou povinni přijmout a věrně plnit úkol, který jim uložil jejich ordinář.“¹³

Podstata závazku spočívá v samotné účasti na biskupské službě, udělené svátostí svěcení a kanonickou misí. Okruh poslušnosti a připravenosti je určen jáhenskou službou samotnou a vším, co k ní má objektivní, přímý a bezprostřední vztah.

Biskup předá jáhnovi úřední dekret, v němž mu přidělí úkoly odpovídající jeho osobním schopnostem, životu v celibátu nebo v rodině, vzdělání, věku a snahám uznaným jako duchovně platným. Dále budou také určeny území nebo osoby, na něž bude zaměřena apoštolská služba; bude také upřesněno, je-li práce na plný nebo částečný úvazek a jaký kněz bude zodpovídat za péči o duše příslušející do okruhu úřadu.

9. Povinností kleriků je žít ve svazku bratrství a modlitby, nasazovat se ve spolupráci mezi sebou a s biskupem, uznávat a podporovat také poslání věřících laiků v církvi a ve světě¹⁴ a vést spořádaný a prostý život, který by byl otevřený „kultuře dávání“ a usnadňoval velkorysé bratrské sdílení.¹⁵

10. Stálí jáhni nejsou povinni nosit církevní oděv, na rozdíl od jáhnů, kteří jsou kandidáty ke kněžství¹⁶ a pro které platí stejné předpisy jako pro kněze.¹⁷

Členové institutu zasvěceného života a společnosti apoštolského života se řídí Kodexem kanonického práva.¹⁸

11. Církev ve svém právním uspořádání uznává právo jáhnů navzájem se sdružovat, aby prohlubovali svůj duchovní život, konali skutky křesťanské lásky a milosti a aby pracovali pro dosažení dalších cílů v plném souladu s jejich svátostným svěcením a jejich posláním.¹⁹

Jáhnům se stejně jako jiným klerikům nedovoluje zakládat a účastnit se sdružení nebo seskupení jakéhokoliv druhu, i občanských, která se neslučují s jejich klerikálním stavem nebo která by byla na překážku svědomitému vykonávání jejich služby. Vystříhají se také všech sdružení, která svou povahou, účelem nebo metodami činnosti škodí plnému hierarchickému společenství církve, a to i těch, která jáhnové konají ke službě Božího lidu, a konečně těch, která podrývají církev.²⁰

Byla by zcela neslučitelná s jáhenským stavem ta sdružení, která by chtěla sdružovat jáhny pod záminkou reprezentace na způsob korporací nebo odborů nebo jakékoli nátlakové skupiny a tím by fakticky redukovala jejich posvátnou službu v zaměstnání nebo řemeslo srovnatelné s funkcemi světského charakteru. Kromě toho by byla neslučitelná ta sdružení, která by nějakým způsobem přehodnocovala přímý a bezprostřední vztah, který má každý jáhen se svým vlastním biskupem.

Takováto sdružení jsou zakázána, protože jsou zhoubná pro vykonávání jáhnovy posvátné služby, která se potom ocitá v nebezpečí, že bude považována za podřízenou činnost, a navádějí k postoji odporu vůči vysvěceným pastýřům, kteří jsou pak považováni jen za zaměstnavatele.²¹

Je třeba si uvědomit, že žádné soukromé sdružení nemůže být uznáno jako církevní bez předchozího uznání stanov ze strany kompetentní církevní autority.²² Tato autorita má právní povinnost bdít nad životem sdružení a nad tím, aby naplňovaly stanovami vytyčený cíl.²³

Jáhnové, kteří přicházejí z církevních sdružení nebo hnutí, ať nejsou zbavováni duchovního bohatství těchto sdružení, ve kterých mohou dále nacházet pomoc a podporu pro své poslání a službu v místní církvi.

12. Případná jáhnova profesionální či pracovní aktivita má jiný význam než aktivita věřícího laika.²⁴ U stálých jáhnů zůstává práce vázána na službu. Ať si tedy uvědomují, že věřící laici jsou pro své zvláštní poslání povoláni „zvláště k tomu, aby učinili církev přítomnou a činnou na těch místech a za těch okolností, kde se může stát solí země jenom jejich prostřednictvím.“²⁵

Současná církevní disciplína nezakazuje stálým jáhnům přijímat a vykonávat povolání s vykonáváním veřejné moci ani se angažovat ve správě časných statků a vykonávat světské úřady s povinností odpovědnosti, bez ohledu na to, co platí pro ostatní kleriky.²⁶ Protože se tato výjimka může stát nevhodnou, může zvláštní právo určit jinak.

Ve vykonávání obchodní činnosti a podnikání²⁷ – dovolené jáhnům, jestliže tu nejsou odlišná a účelná ustanovení partikulárního práva – bude povinností jáhnů vydávat dobré svědectví o počestnosti a bezúhonnosti cti stavu, a to i v zachovávání povinností vzhledem k spravedlnosti a k civilním zákonům, které nejsou v rozporu s přirozeným zákonem, s učitelským úřadem církve, s jejími zákony a svobodou.²⁸

Tato výjimka ať se nevztahuje na jáhny, kteří patří k institutům zasvěceného života a ke společnostem apoštolského života.²⁹

Trvalí jáhnové se budou nicméně vždy starat o to, aby hodnotili každou záležitost moudře a radili se s vlastním biskupem zvláště ve složitějších případech a situacích. Některá povolání, i když počestná a pro společnost užitečná, by se mohla stát – vykonává-li je stálý jáhen – v určitých situacích nesnadno slučitelnými s pastorační odpovědností jejich vlastní služby. Kompetentní autorita proto, majíc na mysli potřeby církevního společenství a plodnost pastorální činnosti k jeho službě, ať moudře zhodnotí situaci v jednotlivých případech, i tehdy, když dochází ke změně povolání po jáhenském svěcení.

V případech konfliktu svědomí nemohou nejednat, i když je to stojí velkou oběť, ve shodě s učením a disciplinou církve.

13. Jáhnové mají jako vysvěcení služebníci dávat přednost pastorační a charitativní službě a „co nejvíce podporovat zachování míru a svornosti mezi lidmi.“³⁰

S úkolem aktivního působení v politických stranách a odborech se může souhlasit jen v situacích zvláštního významu „k ochraně práv církve nebo podpoře veřejného prospěchu“,³¹ podle dispozic, které vychází z biskupských konferencí.³² Zůstává však v každém případě přísně zakázána spolupráce se stranami a s odborovými silami, které se zakládají na ideologiích, praxích a koalicích, jež jsou neslučitelné s katolickým učením.

14. Chce-li se jáhen za normálních okolností vzdálit ze své diecéze „na značnou dobu“, musí mít podle směrnice a podle přesného označení partikulárního práva dovolení vlastního ordináře nebo vyššího představeného.³³