Plat a zabezpečení

15. Jáhnové zaměstnaní v profesních oborech mají žít z příjmů, které z nich plynou.³⁴

Je zcela legitimní, aby ti, kteří se zbožně věnují službě Boží a věnují se církevním činnostem,³⁵ byli spravedlivě odměňováni, vždyť „dělník má právo na svou mzdu“ (Lk 10,7) a „Pán nařídil, aby ti, kteří hlásají evangelium, z evangelia měli svou obživu“ (1 Kor 9,14). To nevylučuje, jak to dělal už apoštol Pavel (srov. 1 Kor 9,12), že by nebylo možné zřeknout se tohoto práva a postarat se jinak o své vlastní zabezpečení.

Není snadné určit obecné a závazné normy o platech pro všechny, protože panuje veliká různost situací mezi jáhny v různých místních církvích a v různých zemích. Kromě toho ať se v této věci dbá případných smluv mezi Svatým stolcem s biskupskými konferencemi a národními vládami. Odkazuje se proto na partikulární právo, aby určilo vhodná opatření.

16. Klerici, kteří se aktivně a konkrétně věnují církevní službě, mají právo na zabezpečení, které obsahuje „přiměřenou odměnu“³⁶ a sociální podporu.³⁷

Ve vztahu k ženatým jáhnům určuje Kodex kanonického práva toto: „Ženatí jáhnové, kteří se zcela věnují církevní službě, zasluhují odměnu, z níž mohou uspokojit potřeby své i své rodiny. Ti, kteří pobírají odměnu ze světského zaměstnání, které vykonávají nebo vykonávali, hradí své životní náklady z těchto příjmů.“³⁸ Pro stanovení „přiměřené odměny“ se také udávají parametry k určování a hodnocení výše odměny: osobní podmínky, povaha vykonávané služby (práce), okolnosti místa a času, životní potřeba služebníka (u ženatého i jeho rodiny), spravedlivá odměna pro osoby, které by mu byly případně podřízeny. Jedná se o obecná kritéria, která se aplikují na všechny kleriky.

K postarání se o zabezpečení kleriků, kteří konají službu ve vlastní diecézi, „má každá diecéze zvláštní zařízení, které shromažďuje majetek nebo dary k tomu účelu“.³⁹

Sociální pomoc ve prospěch kleriků, není-li postaráno jinak, je svěřena jiné vhodné instituci.⁴⁰

17. Svobodní jáhni, věnující se církevní službě ve prospěch diecéze na plný úvazek, nepobírají-li plat z jiných pramenů, mají právě tak právo na odměnu podle všeobecného pravidla.⁴¹

18. Ženatí jáhni, kteří se plně věnují církevní službě, aniž by pobírali nějakou finanční odměnu z jiného zdroje, mají také právo na tuto odměnu, která by určitým způsobem zajistila jejich vlastní životní náklady či jejich rodiny⁴² v souladu se shora zmíněným všeobecným pravidlem.

19. Ženatí jáhnové, kteří se plně nebo jen částečně věnují církevní službě, zasluhují odměnu, z níž mohou uspokojit potřeby své i své rodiny; ti, kteří pobírají odměnu ze světského zaměstnání, které vykonávají nebo vykonávali, hradí své životní náklady z těchto příjmů.⁴³

20. Je úkolem partikulárního práva upravit vhodnými předpisy jiné aspekty rozsáhlé látky tím, že například stanoví, že společnosti a farnosti, které využívají služeb jáhna, mají povinnost uhradit výdaje, které jáhni mají s vykonáváním své služby.

Partikulární právo může dále stanovit, jaké břemeno má na sebe vzít diecéze vůči jáhnovi, který by se bez viny ocitl bez civilní práce. Stejně bude vhodné určit případné ekonomické závazky diecéze ve vztahu k ženě a dětem zemřelého jáhna. Kde je to možné, je vhodné, aby se jáhen ještě před svěcením přihlásil k nemocenskému pojištění zajišťujícímu tyto případy.