Služba kazatelská

23. Biskup odevzdává jáhnovi při svěcení knihu evangelia s těmito slovy: “Přijmi Kristovo evangelium, jehož ses stal zvěstovatelem.“⁴⁹ Jak kněží tak i jáhnové se věnují všem lidem, jak svým dobrým chováním, tak i otevřeným kázáním Kristova tajemství, nebo i předáváním křesťanské výuky a zkoumáním problémů doby. Hlavní jáhnovou činností je tedy spolupracovat s biskupem a kněžími ve výkonu služby⁵⁰ ne vlastní moudrosti, nýbrž služby Božího slova, a zvát všechny k obrácení a svatosti.⁵¹ Aby mohli jáhnové splnit toto poslání, jsou povinni připravit se především důkladným studiem Písma svatého, studiem posvátné tradice, liturgie a života církve.⁵² Jáhnové jsou kromě toho povinni se nechat ve výkladu a uplatnění pokladu víry obsaženého v Písmu a nejstarší tradici učenlivě vést učitelským úřadem a těmi, kteří jsou „svědky božské a katolické pravdy“⁵³, římským papežem a biskupy ve společenství s ním⁵⁴ tak, aby „úplně a věrně předkládali Krista a jeho učení“.⁵⁵

Je konečně nutné, aby se učili umění, jak předávat víru modernímu člověku účinným a souhrnným způsobem ve změněných kulturních situacích a v různých životních úsecích⁵⁶.

24. Jáhnovi náleží veřejné hlásání evangelia a kázaní Božího slova.⁵⁷ Jáhnové jsou oprávněni všude kázat za podmínek určených zákonem.⁵⁸ Tato pravomoc vzniká ze svátosti a musí být vykonávána se souhlasem, aspoň tichým, rektora kostela a s pokorou služebníka, nikoliv vlastníka Božího slova. Z tohoto důvodu je stále platné apoštolovo varování: „Když jsme pověřeni tou službou, nenecháváme se ovládnout malomyslností, protože nám Bůh milosrdně pomáhá. V jednání nepoužíváme nečestných úskoků, nepočínáme si chytrácky ani nefalšujeme Boží slovo. My hlásáme pravdu zcela otevřeně, a tak si získáváme přízeň všech těch lidí, kteří nás posuzují podle zásad svědomí před Bohem“ (2 Kor 4,1-2).⁵⁹

25. V případech, kdy jáhnové řídí liturgickou slavnost nebo jsou tím podle platných směrnic⁶⁰ pověřeni, ať přikládají velkou důležitost homilii, neboť je to „zvěstování podivuhodných Božích činů v Kristově tajemství zejména při slavení liturgie“.⁶¹ Proto ať vědí, že se mají na homilii připravovat s obzvláštní péčí, modlitbou, studiem posvátných textů, v plném souladu s učitelským úřadem a zamýšlet se nad tím, co posluchači očekávají.

Ať také věnují bedlivou pozornost katechezi věřících v různých etapách křesťanské existence, aby jim tak pomáhali poznat víru v Krista, posilovat ji příjímáním svátostí a vyjadřovat ji životem osobním, rodinným, profesionálním i společenským.⁶² Tato katecheze je dnes o tolik naléhavější a o tolik musí být kompletnější, věrnější, jasnější a prosta nejasností, o kolik více je společnost sekularizována a o kolik větší jsou výzvy, které člověku a evangeliu klade moderní život.

26. Této společnosti je určena nová evangelizace. Vyžaduje co nejvelkorysejší úsilí ze strany vysvěcených služebníků. K šíření nové evangelizace se mají jáhnové „živit modlitbou a především láskou k eucharistii“⁶³ a kromě své účasti na diecézních a farních katechetických evangelizačních programech a programech přípravy ke svátostem ať jáhnové předávají Slovo v prostředí svého případného zaměstnání: buď otevřeným slovem nebo svou samotnou přítomností v místech, kde se vytváří veřejné mínění a kde se aplikují etické normy (jako sociální služby, služby k ochraně rodinného práva i práva života). Ať mají také na mysli velké možnosti, které službě Slova nabízí vyučování náboženství a morálky na školách,⁶⁴ vyučování na katolických i civilních universitách⁶⁵ a vhodné využití moderních komunikačních prostředků.⁶⁶

Tyto nové areopágy vyžadují kromě nepostradatelné zdravé nauky jistě i důkladnou a zvláštní přípravu, nicméně jsou rovněž účinnými prostředky, jak přinést evangelium současným lidem a samotné společnosti.⁶⁷

Konečně ať mají jáhnové na mysli, že je potřeba předkládat ordinářově úsudku spisy dotýkající se víry a mravů,⁶⁸ dříve než je uveřejní. Je také nutné dovolení místního ordináře, aby mohli psát do publikací, které mají ve zvyku napadat katolické náboženství a dobré mravy. Co se týká radiotelevizních přenosů, ať se řídí předpisy stanovenými biskupskou konferencí.⁶⁹

V každém případě ať mají vždycky na paměti základní a vždy platný požadavek nikdy nepřistoupit na kompromis ohledně výkladu pravdy.

27. Jáhnové ať pamatují, že církev je svou povahou misionářská,⁷⁰ ať už proto, že měla svůj počátek v poslání Syna a v seslání Ducha svatého podle Otcova plánu, nebo protože navíc přijala od vzkříšeného Pána výslovný příkaz kázat evangelium všemu stvoření a křtít ty, kteří uvěří (srov. Mk 16,15-16, Mt 28,19). Jáhnové jsou duchovními této církve, a i když jsou inkardinováni do místní církve, nemohou se vyhnout misijnímu úkolu universální církve a musí tedy zůstat otevření také pro poslání k národům, a jsou-li to ženatí jáhnové, podle způsobu a míry odpovídajících jejich rodinným a profesionálním povinnostem.⁷¹

Aspekt služby souvisí s misijním aspektem církve; čili jáhnovo misionářské úsilí zahrnuje službu kazatelskou, liturgickou a charitativní, které se dále rozvíjí v každodenním životě. Toto poslání se šíří na svědectví Kristu také v případné službě laického povolání.