Kanonické poslání stálých jáhnů

39. Tři okruhy jáhenského úřadu mohou jistě podle okolností jeden nebo druhý naplnit větší či menší část jáhnovy aktivity, ale všechny dohromady tvoří jednotu služby v Božím plánu vykoupení: služba Slova vede ke službě oltáře, ta pak zase pobádá k přenesení liturgie do života, který ústí v lásce: „Uvažujeme-li o hluboké duchovní podstatě tohoto jáhenství, můžeme pak více ocenit vztah mezi třemi oblastmi služby tradičně spojenými s jáhenstvím: to jest službu Slova, službu oltáře a službu charitativní. Podle okolností může jedna z nich nabýt zvláštní důležitosti v jáhnově individuální práci, a to v jedné nebo jiné oblasti, nicméně všechny tři tyto oblasti jsou neoddělitelně spojeny ve službě vykupitelského Božího plánu.“¹²⁰

40. Během dějin vzala na sebe služba jáhnů mnoho tvářností, aby mohla rozřešit různé potřeby křesťanského společenství a umožnit jí vykonávat toto poslání lásky. Pouze biskupům,¹²¹ kteří řídí místní církve a starají se o ně „jako zástupci a vyslanci Kristovi,“¹²² náleží svěřovat každému jáhnovi církevní úřad ve smyslu zákona. Při udělování úřadu je nutné pozorně zvážit jak pastorační potřeby, tak také případnou osobní nebo rodinnou – jedná-li se o ženaté – a profesní situaci stálých jáhnů. V každém případě je však důležité, aby jáhnové mohli podle svých možností v plnosti rozvíjet vlastní službu kázáním, liturgií a charitativní službou. Ať nejsou zatěžováni okrajovými závazky a funkcemi očividně zástupnými nebo závazky, které mohou řádně vykonávat věřící laici. Pouze takto stálí jáhnové se budou moci projevit ve své pravé identitě Kristových služebníků a ne jako laici obzvlášť nasazení v životě církve.

Pro dobro samotného jáhna a aby se předešlo improvizacím, je nutné, aby se svěcení spojilo s jasným pověřením k pastorační odpovědnosti.

41. Jáhenská služba nachází zpravidla vlastní rozsah své působnosti v rozmanitých odvětvích diecézní pastorace a ve farnosti, a to v různých formách.

Biskup může jáhnům svěřit poslání spolupůsobit v pastorační péči ve farnosti vedené jen jedním farářem¹²³ anebo v pastorační péči ve farnostech svěřených in solidum jednomu nebo více kněžím.¹²⁴

Když se jedná o vykonávání pastorační péče ve farnosti – v případech, v nichž by se sama z důvodu nedostatku kněží nemohla těšit bezprostřední péči faráře¹²⁵ – mají stálí jáhnové vždy přednost před nevysvěcenými věřícími. V takových případech se musí upřesnit, že moderátorem je kněz, poněvadž pouze on je „skutečným pastýřem“ a může přijmout pověření „péče o duše“, při níž je jáhen jen spolupracovníkem.

Taktéž mohou být jáhnové jménem faráře nebo biskupa posláni k řízení rozptýlených křesťanských komunit.¹²⁶ „Je to rozvoj misijní činnosti v územích, oblastech, v sociálních vrstvách a ve skupinách, kde chybí nebo není snadno k dispozici kněz. Zvláště v místech, kde není po ruce žádný kněz, který by sloužil eucharistii, shromažďuje jáhen a řídí komunity při slavení Slova a rozděluje řádně uchovaný posvátný pokrm.¹²⁷ Je to zástupná funkce, kterou jáhen vykonává zmocněním církve, když jde o to, jak odpomoci nedostatku kněží.“¹²⁸ Při takových obřadech nikdy nebudou chybět modlitby za zvýšení počtu kněžských povolání s náležitým objasněním jejich nepostradatelnosti. V jáhnově přítomnosti nemůže být účast na vykonávání pastorační péče svěřena věřícímu laikovi ani komunitě osob, stejně tak vedení nedělních obřadů.

Jáhnovy kompetence musí být v každém případě přesně a písemně určeny v okamžiku svěření úřadu.

Mezi jáhny a různými členy pastorace bude třeba velkoryse a s přesvědčením dosáhnout forem konstruktivní a trpělivé spolupráce. Je-li povinností jáhnů vždy respektovat úřad faráře a spolupracovat společně s těmi, s nimiž se dělí o pastorační péči, je také jejich právem, aby byli všemi přijati a plně uznáváni. V případě, že biskup rozhodne o ustavení farní pastorační rady, jáhnové, kteří přijali účast na pastorační péči farnosti, mají ze zákona právo být jejími členy.¹²⁹ Vždy však ať převažuje upřímná láska, která v každé službě shledává dar Ducha k povznesení Kristova Těla.

42. Prostředí diecéze nabízí četné příležitosti pro plodnou jáhenskou službu.

Za splněných podmínek mohou být jáhnové členy účastenských diecézních organismů, zvláště v pastorační radě¹³⁰ a také v diecézní radě pro ekonomické záležitosti, jak již bylo řečeno. Mohou se také účastnit diecézního synodu.¹³¹

Nemohou však být členy kněžské rady, protože ta je zastupována výhradně kněžstvem.¹³²

Pokud splňují výslovně řečené požadavky, mohou být povoláni, aby zastávali úřad kancléře,¹³³ soudce,¹³⁴ přísedícího,¹³⁵ vyšetřujícího,¹³⁶ ochránce spravedlnosti a obhájce svazku¹³⁷ a notáře.¹³⁸

Nemohou být však ustanoveni za soudní vikáře, za adjunkty soudního vikáře ani za děkany, neboť tyto úřady jsou vyhrazeny kněžím.¹³⁹

Další pole otevřená službě jáhnům jsou diecézní organismy a komise, pastorace ve specifických sociálních prostředích, zvláště pastorace rodin, nebo v sektorech společnosti, které vyžadují zvláštní pastorační péči, např. etnické skupiny.

Při vykonávání shora zmíněných úřadů bude jáhen vždy mít dobře na paměti, aby každá činnost v církvi byla znamením lásky a služby bratřím. V činnosti soudní, administrativní a organizační se tedy bude snažit se vyhnout jakékoliv formě byrokracie, aby tak nezbavil vlastní úřad smyslu a pastorační hodnoty. Proto k zabezpečení integrity jáhenské služby ať je tomu, kdo je povolán zastávat tyto úřady, umožněno vykonávat pro jáhna typickou a jemu vlastní službu.