Povolání ke svatosti

44. Všeobecné povolání má svůj pramen ve „křtu víry“, v němž jsme se všichni „stali opravdu Božími dětmi a účastníky Boží přirozenosti, a proto skutečně svatými“.¹⁴⁴

Svátost svěcení uděluje jáhnům „nové zasvěcení se Bohu“, jehož prostřednictvím „jsou posvěceni pomazáním Ducha a vysláni Kristem“¹⁴⁵ ke službě božímu lidu, „aby Kristovo Tělo dělalo pokroky“ (Ef 4,12).

„Odtud prýští jáhenská spiritualita, která má svůj zdroj v oné jáhenské spiritualitě, kterou nazývá II. Vatikánský koncil „svátostnou milostí jáhenství.“¹⁴⁶ Krom toho, že je vzácnou pomocí k plnění různých funkcí, proniká hluboce do ducha jáhna a nasazuje ho k oběti a k darování celé své osoby službě božímu království v církvi. Jak naznačuje sám termín „jáhenství – diakonie“, to, co charakterizuje onen niterný pocit a chuť toho, kdo přijímá svátost, je duch služby. Jáhenství usiluje uskutečnit to, co prohlásil Ježíš vzhledem ke svému poslání: „Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny.““¹⁴⁷ Tak jáhen prožívá, prostřednictvím a uvnitř své služby, ctnost poslušnosti: když věrně vykonává funkce, které jsou mu svěřovány, slouží episkopátu a presbyterátu v „munera“ Kristova poslání. A to, co vykonává, je sama pastorační služba pro dobro lidí.

45. Od toho se odvozuje nutnost, aby jáhen s vděčností odpověděl na výzvu k následování Krista Služebníka a aby zasvětil vlastní úsilí být věrným v rozličných životních situacích. Svěcením přijatý charakter má za následek připodobnění se Kristu, k němuž se tato osoba musí připojit a kterého musí nechat růst v celém svém životě.

Posvěcování se, závazné pro každého věřícího,¹⁴⁸ má u jáhna další podklad v zvláštním přijatém svěcení.¹⁴⁹ Nese s sebou praktikování křesťanských ctností, různých přikázání a evangelijních rad podle vlastního životního stavu. Jáhen je povolán ke svatému životu, protože ho Duch Svatý svátostí křtu a kněžství učinil svatým a ustanovil ho služebníkem v díle, jímž Kristova církev slouží člověku a posvěcuje ho.¹⁵⁰

Pro jáhny obzvlášť znamená povolání ke svatosti „následování Krista v tomto postoji pokorné služby, která se nevyjadřuje pouze skrze skutky lásky, ale zahrnuje a ztvárňuje celý způsob myšlení a jednání.“¹⁵¹ A proto, „jestliže jejich služba odpovídá tomuto duchu, více ozařují onen rys Kristovy tváře: službu,“¹⁵² aby nebyli jen „Božími služebníky“, ale také služebníky Boha ve svých bratřích.¹⁵³