Vztahy svátosti svěcení

46. Svátost svěcení poskytuje jáhnovi prostřednictvím specifických svátostných darů zvláštní účast na posvěcení a poslání Toho, který se stal služebníkem Otce při vykoupení člověka, a zařazuje ho novým způsobem do tajemství Krista, církve a spásy všech lidí. Proto musí duchovní život jáhna rozvíjet onen trojí vztah v linii spirituality společenství, v níž svědčí o církvi jako o společenství.

47. Prvním a nejzákladnějším vztahem je vztah ke Kristu, který přijal přirozenost služebníka pro lásku k Otci a lidem, svým bratřím.¹⁵⁴

Jáhen je v síle svého svěcení opravdu povolán, aby jednal v souladu s Kristem Služebníkem.

Syn věčného Otce „se sám sebe zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka“ (Flp 2,7) a žil v poslušnosti k Otci a v pokorné službě bratřím (srov. Jan 13,4-15). Jako služebník Otce v díle spásy lidstva je Kristus cesta, pravda a život každého jáhna v církvi.

Veškerá služebná činnost bude mít smysl, jestliže bude napomáhat k většímu poznání, milování a následování Krista v jeho službě. Je tedy nutné, aby se jáhnové snažili přizpůsobit svůj život Kristu, který svou poslušností k Otci „až k smrti, a to smrti na kříži“ (Flp 2,8) vykoupil lidstvo.

48. K tomuto vztahu ke Kristu však těsně přistupuje církev,¹⁵⁵ kterou Kristus miluje, očišťuje, živí a o kterou pečuje (srov. Ef 5,25-29). Jáhen by nemohl věrně žít své připodobnění se Kristu, aniž by se podílel na jeho lásce k církvi, „pro kterou nemůže nechovat hlubokou náklonnost z důvodu svého poslání a Božího ustanovení.“¹⁵⁶

Obřad svěcení osvětluje pouto, které se ustavuje mezi biskupem a jáhnem: pouze biskup vkládá ruce na vyvoleného a prosí nad ním o vylití Ducha svatého. Každý jáhen z tohoto důvodu nachází vztah vlastní služby v hierarchickém společenství s biskupem.¹⁵⁷

Jáhenské svěcení kromě toho vyzdvihuje další církevní aspekt: má účast služebníka na Kristově službě, s nímž Boží lid, vedený Petrovým nástupcem i ostatními biskupy ve spojení s ním a ve spolupráci s kněžími, pokračuje ve službě díla spásy lidstva. Jáhen je tedy povolán živit svého ducha a svůj úřad vřelou a účinnou láskou k církvi a upřímnou vůlí být ve spojení se Svatým Otcem, s vlastním biskupem a s kněžími diecéze.

49. Je třeba připomenout, že Kristova služba slouží člověku, a to každému člověku,¹⁵⁸ který ve svém duchu a ve svém těle nese stopy hříchu, je však povolán ke společenství s Bohem. „Neboť aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ (Jan 3,16). Kristus se stal služebníkem tohoto plánu lásky, vzal na sebe naše tělo a na základě této jeho služby je církev znamením a nástrojem v dějinách.

Jáhen je tedy skrze svátost je určen sloužit svým bratřím, kteří potřebují spásu. A jestliže v Kristu Služebníku, v jeho slovech a činech může člověk v plnosti vidět lásku, s kterou ho Otec zachraňuje, tak také v životě jáhna bude moci nalézt tuto stejnou lásku. Růst v napodobování Kristovy lásky, která překonává hranice každé lidské ideologie, bude tudíž podstatným úkolem jáhnova duchovního života.

Od těch, kteří touží být připuštěni k jáhenské praxi, se vyžaduje „přirozená náklonnost ducha ke službě posvátné hierarchii a křesťanskému společenství“,¹⁵⁹ a není to chápáno „ve smyslu prostoduché bezděčnosti přirozených dispozic... Jedná se o přirozenou náklonnost, oživenou milostí, spolu s duchem služby, která připodobňuje lidské chování jednání Kristovu. Svátost jáhenství tuto náklonnost rozvíjí: dává člověku vnitřnější účast na duchu Kristovy služby, proniká zvláštní milostí jeho vůli a činí tak, že je v celém svém chování oživován novou náklonností ke službě bratřím.“¹⁶⁰