Jáhnova spiritualita a životní stavy

59. Na rozdíl od toho, co se žádá od kněžstva, ke stálému jáhenství mohou být připuštění především svobodní muži, ale i muži žijící ve svátosti manželství a vdovci.¹⁸⁴

60. Církev s vděčností uznává velkolepý dar celibátu, který Bůh dává některým svým členům a různými způsoby ho spojuje, jak na Východě, tak i na Západě, s kněžskou službou, se kterou je vždy v podivuhodné shodě.¹⁸⁵ Církev také ví, že toto charisma, přijaté a žité s láskou k Božímu království (srov. Mt 19,12) zaměřuje celou osobu jáhna ke Kristu, který se v panictví daroval službě Otci, aby přivedl lidi k plnosti království. Milovat Boha a sloužit bratřím v této volbě úplnosti, daleko od toho, aby to překáželo osobnímu rozvoji jáhnů, ho spíš podporuje, protože pravá dokonalost každého člověka záleží v lásce. Vskutku, v celibátu se láska kvalifikuje jako znamení úplného zasvěcení se Kristu s nerozděleným srdcem a svobodnějším oddáním se službě Bohu a lidem,¹⁸⁶ právě proto, že volba celibátu není pohrdáním manželství ani útěkem ze světa, ale spíše privilegovaným způsobem služby lidem a světu.

Lidé naší doby, často ponoření do pomíjejícnosti, jsou zvláště citliví na svědectví těch, kteří hlásají věčnost svým vlastním životem. Jáhnové nebudou tedy meškat nabízet bratřím toto svědectví věrnosti svému celibátu, aby tak podněcovali hledání těchto hodnot, které odhalují povolání člověka k transcendentnu. „Celibát „pro Boží království“ není pouze eschatologickým znamením, ale má také veliký sociální význam v nynějším životě ve službě Božímu lidu.“¹⁸⁷

Aby lépe uchovávali po celý život dar přijatý od Boha k dobru celé církve, ať jáhnové příliš nedůvěřují vlastním silám, ale ať mají vždy ducha pokorné moudrosti a bdělosti a ať pamatují, že „duch je sice ochotný, ale tělo je slabé“ (Mt 26,41). Ať jsou věrní taktéž životě modlitby a povinnostem služby.

Ať se moudře chovají ve vztazích s osobami, kdy by jejich důvěrnost mohla ohrozit zdrženlivost nebo vzbudit pohoršení.¹⁸⁸

Ať jsou si konečně vědomi toho, že současná pluralitní společnost zavazuje k pozornému rozlišování nástrojů sociální komunikace.

61.  Také svátost manželství, která posvěcuje lásku manželů a činí ji účinným znamením lásky, ve které se Kristus dává církvi (srov. Ef 5,25), je darem Božím a má živit duchovní život ženatého jáhna. Protože manželský a rodinný život a práce v povolání nevyhnutelně omezují čas pro službu, vyžaduje to zvláštní úsilí, aby dosáhli potřebné jednoty, a to i skrze společnou modlitbu. V manželství se láska stává mezilidským darováním, vzájemnou věrností, pramenem nového života, podporou ve chvílích radosti i bolesti; jedním slovem se láska stává službou. Tato rodinná služba, žitá s vírou, je pro ostatní věřící příkladem lásky v Kristu. Ženatý jáhen ji má užívat také jako podnět pro svou službu v církvi.

Ženatý jáhen se má cítit zvláště zodpovědným ve vydávání jasného svědectví svatosti manželství a rodiny. Čím více budou jáhnové růst v lásce, tím silněji poroste jejich darování se dětem a tím účinnější bude jejich příklad křesťanskému společenství.

„Obohacení a prohloubení obětující se vzájemné lásky mezi manželem a manželkou tvoří snad nejvýznamnější zapojení manželky jáhna do veřejné služby vlastního manžela v církvi.“¹⁸⁹ Tato láska roste díky ctnosti čistoty, která vždy rozkvétá, a to i vykováváním odpovědného otcovství, učením se úctě k partnerovi a praktikováním určité zdrženlivosti. Tato ctnost podporuje toto zralé darování se, které se brzy projeví ve službě vzdalováním se od vlastnických postojů, od zbožňování úspěchu v povolání, od neschopnosti organizovat čas, dáváním přednosti autentickým mezilidským vztahům a jemností a schopností dávat všem věcem jejich pravé místo.

Ať se konají vhodné iniciativy k probouzení porozumění jáhenské službě směřující k celé rodině. Manželka jáhna, která dala souhlas k manželové volbě,¹⁹⁰ ať je podporována a povzbuzována, aby prožívala vlastní úlohu radostně a skromně a oceňovala vše, co se týká církve, a zvláště úkoly svěřené manželovi. Proto je vhodné, aby byla informována o činnosti manžela, aby se však vystříhala každého nepatřičného zásahu a uvedla tak v soulad a realizovala vyvážený a harmonický vztah mezi životem rodinným, profesionálním a církevním. Také děti jáhna, budou-li přiměřeně připravené, budou moci oceňovat volbu otce a zapojit se se zvláštní pozorností v apoštolátu a v důsledném svědectví života.

Nakonec je rodina ženatého jáhna, tak jako každá křesťanská rodina, povolána se živě a odpovědně účastnit poslání církve v okolnostech současného světa. „Jáhen a jeho žena mají být příkladem věrnosti a nerozlučitelnosti křesťanského manželství před světem, který vnímá hlubokou potřebu těchto znamení. Přijímáním výzvy manželského života a povinností každodenního života v duchu víry posilují rodinný život ne pouze církevního společenství, ale i celé společnosti. Ukáže také, jak se mohou povinnosti v rodině, v práci a ve službě sladit ve službě poslání církve. Jáhnové, jejich manželky a děti mohou být velkým povzbuzením pro všechny ty, kteří se angažují v práci o rozvoj rodinného života.“¹⁹¹

62. Je třeba uvažovat o situaci při úmrtí jáhnovy ženy. Je to chvíle života, kterou je třeba prožívat s vírou a křesťanskou nadějí. Vdovství nesmí zničit oddanost případným dětem, ani by to nemělo vést ke smutku bez naděje. Tato etapa života, i když je bolestná, je voláním k vnitřnímu očištění a podnětem k růstu v lásce a ve službě vlastním drahým a všem členům církve. Je to také volání k růstu v naději, neboť věrné plnění služby je cestou k dosažení Krista a drahých osob ve slávě Otce.

Je však třeba uznat, že taková událost uvádí do denního života rodiny novou situaci, která má vliv na osobní vztahy a nezřídka představuje i ekonomické problémy. Z toho důvodu se jáhnovi, který zůstal vdovcem, musí s velkou láskou pomáhat, aby rozpoznal a přijal svou novou osobní situaci a aby nezanedbával výchovné úsilí k případným dětem ani nové potřeby rodiny.

Zvláště musí být ovdovělému jáhnu napomáháno v plnění povinnosti zachovávat dokonalou a stálou zdrženlivost¹⁹² a musí být povzbuzován v chápání hlubokých motivací církve, které činí nemožným přechod k novému manželství (srov. 1 Tim 3,12) ve shodě se stálou církevní kázní jak na Východě, tak na Západě.¹⁹³ To bude moci být realizováno zintenzivněním vlastního oddání se jiným ve službě z lásky k Bohu. V těchto případech bude pro jáhny velikou útěchou bratrská pomoc ostatních služebníků, věřících a blízkost biskupa.

Jestliže zůstane vdovou jáhnova žena, ať není podle možností kněžími a věřícími nikdy zanedbávána ve svých potřebách.