Oblasti

68. Trvalá formace musí zahrnout a sladit všechny rozměry jáhnova života i služby. Proto stejně jako v případě kněží musí být ve svých rozličných lidských, duchovních, intelektuálních a pastoračních aspektech úplná, systematická a osobní.²⁰⁴

69. Starat se o různé aspekty lidské formace jáhnů, dnes jako i v minulosti, je důležitým úkolem pastýřů. Jáhen, vědom si toho, že byl jako člověk vybrán z lidí, aby se sloužil ke spáse všech lidí, má být připraven si nechat pomáhat v úsilí o zlepšení vlastních lidských kvalit – drahocenných nástrojů pro jeho církevní službu – a zdokonalovat všechny aspekty své osobnosti, které mohou učinit jeho službu účinnější.

Aby tedy užitečně naplnil své povolání ke svatosti a své zvláštní církevní poslání, má se – s očima upřenýma na Toho, který je pravý Bůh a pravý člověk – především věnovat praktikování přirozených a nadpřirozených ctností, které ho učiní podobnějším obrazu Krista a hodnějším úcty svých bratří.²⁰⁵ Zvláště se bude muset ve své službě a ve svém každodenním životě snažit o dobrotu srdce, trpělivost, laskavost, o sílu ducha, lásku ke spravedlnosti, věrnost danému slovu, o obětavého ducha, odpovědné chování vůči svobodně přijatým úkolům, o ducha služby atd.

Praktikování těchto ctností pomůže jáhnům stát se vyrovnanými osobnostmi, zralými v jednání a v rozlišování činů i okolností.

Je právě tak důležité, aby jáhen, vědom si toho, že jeho společenské chování je příkladem, uvažoval o důležitosti schopnosti dialogu, o správnosti různých forem lidských vztahů, o schopnosti rozlišovat kultury, o ceně přátelství, o ušlechtilosti vystupování.²⁰⁶

70. Trvalá duchovní formace je v těsném spojení s jáhenskou spiritualitou, kterou má živit a pohánět vpřed, a se službou, jež čerpá z „ryze osobního setkání s Ježíšem, z důvěrného  dialogu s Otcem a z hluboké zkušenosti Ducha.“²⁰⁷ Je tedy třeba, aby jáhnové byli zvláště povzbuzováni a podporováni pastýři, aby odpovědně pěstovali vlastní duchovní život, ze kterého hojně vyvěrá láska, jež podporuje a činí plodnou jejich službu; ať se přitom vystříhají nebezpečí, že by při vykonávání jáhenské služby upadli do aktivismu nebo do „byrokratické“ mentality.

Zvláště bude muset duchovní formace v jáhnech rozvíjet aspekty spojené s trojitou službou kazatelskou, liturgickou a charitativní.

Vytrvalé rozjímání Písma svatého vytvoří důvěrný vztah a uctivý rozhovor s živým Bohem a napomůže asimilaci celého zjeveného Slova.

Hluboká znalost tradice a liturgických knih bude jáhnovi pomáhat stále objevovat nevyčerpatelné bohatství Božích tajemství, aby se stal hodným služebníkem.

Bratrská charitativní starostlivost uvede jáhna do služby animátora a koordinátora iniciativ duchovního i tělesného milosrdenství a stane se téměř jakoby živým znamením lásky církve.

To všechno vyžaduje důkladné a realistické rozvržení prostředků a času a stálou snahu o vyloučení improvizace. Kromě podněcování k duchovnímu vedení se mají připravovat zvláštní kurzy a studijní setkání o otázkách týkajících se velké tradice křesťanské duchovní teologie, okamžiky zvlášť věnované spiritualitě a návštěvám duchovně významných míst.

U příležitosti duchovních cvičení, kterých by se měl účastnit alespoň každé dva roky,²⁰⁸ jáhen neopomene načrtnout konkrétní životní plán, který by periodicky ověřoval se svým duchovním vůdcem. V něm by neměly chybět okamžiky věnované každodenní vřelé eucharistické pobožnosti, synovské mariánské úctě a obvyklým asketickým praktikám, kromě liturgické modlitby a osobní meditace.

Sjednocujícím středem tohoto duchovního itineráře je eucharistie. Ta je orientačním kritériem, stálým rozměrem celého života a činnosti jáhna, nezbytným prostředkem uvědomělé vytrvalosti a každé autentické obnovy, aby tak dosáhl vyvážené syntézy vlastního života. Z tohoto pohledu znovuobjevuje duchovní formace jáhna eucharistii jako Paschu v jejím každoročním opakování (svatý týden), v týdenním (neděle) a v denním (všední mše) cyklu.

71. Začlenění jáhnů do tajemství církve v síle jejich křtu a v síle prvního stupně svátosti kněžství vyjadřuje nutnost, aby v nich trvalá formace upevňovala vědomí a vůli žít v motivovaném, činném a zralém společenství s kněžími a s vlastním biskupem, jako i se svatým Otcem, který je viditelným základem jednoty celé církve.

Jáhni, takto formovaní ve své službě, budou ustaveni jako animátoři společenství. Zvláště tam, kde by se projevila napětí, neopomenou podporovat usmíření k dobru církve.

72. Je třeba organizovat vhodné iniciativy (studijní dny, kurzy aggiornamenta, navštěvování kurzů nebo seminářů při akademických institutech), aby prohloubili učení víry. V tomto smyslu bude zvlášť užitečné podporovat pozorné, prohloubené a systematické studium Katechismu katolické církve.

Je nezbytné ověřovat přesnou znalost svátosti kněžství, eucharistie a svátostí, které se nejčastěji svěřují jáhnům, jako je křest a manželství. Je také nutné prohloubit okruhy nebo tématiku filosofie, eklesiologie, dogmatiky, Písma svatého  a kanonického práva, které jsou obzvlášť užitečné pro plnění jejich služby.

Taková setkání kromě toho, že podporují stálé vzdělávání se, by měla vést k modlitbě, k širšímu společenství a ke stále účinnější pastorační činnosti, jako odpověď na naléhavé potřeby nové evangelizace.

Mají se společně a pod vedením autorit prohlubovat také dokumenty magisteria, zvláště ty, které vyjadřují církevní stanovisko k nejvíce pociťovaným otázkám nauky a mravů a týkající se pastorační služby. Tak se bude moci vyjadřovat a uskutečňovat náležitá poslušnost k všeobecnému pastýři církve a diecézním pastýřům a také upevňovat věrnost církevnímu učení a kázni v upevněném svazku společenství.

Kromě toho je velmi důležité a aktuální studovat, prohlubovat a šířit sociální učení církve. Zapojení značné části jáhnů v povoláních, v práci a v rodinách umožní vypracování meditací, které by účinně přispěly k poznání a k uvedení do praxe křesťanského sociálního učení.

Ti, kteří k tomu mají předpoklady, mohou být biskupem určení ke specializaci v některé teologické disciplíně a podle možností dosáhnout akademických hodností na papežských akademických institutech nebo na takových, které jsou uznány Apoštolským stolcem, aby zajistily doktrinálně správnou formaci.

Ať konečně mají na srdci systematické studium ne pouze pro zdokonalování svých teologických znalostí, ale také aby stále oživovali svou službu a udržovali ji vždy na úrovni potřeb církevního společenství.

73. Vedle patřičného prohlubování znalostí teologických věd ať se pečuje o osvojení si pastoračních metod²⁰⁹ k účinné službě.

Stálá pastorační formace spočívá na prvním místě ve snaze ustavičně zvyšovat jáhnovo nasazení ve zdokonalování účinnosti vlastní služby a zpřítomňovat v církvi a ve společnosti lásku a službu Krista všem lidem bez rozdílu, zvláště nejslabším a nejpotřebnějším. Vždyť v Ježíšově pastorační lásce nachází jáhen sílu a vzor pro své jednání. Tatáž láska pobádá a podněcuje jáhna, aby ve spolupráci s biskupem a kněžími posiloval poslání vlastní věřícím laikům ve světě. Proto je podněcován „k neustále dokonalejšímu seznamování se se skutečnou situací lidí, k nimž je poslán, k rozeznání hlasu Ducha v historických okolnostech, v nichž se nachází, a k hledání nejvhodnějších metod a nejužitečnějších forem k dnešnímu uskutečňování jeho služby“,²¹⁰ ve věrném a přesvědčeném společenství se Svatým otcem a s vlastním biskupem.

Mezi těmito formami požaduje dnešní apoštolát také práci ve skupinách, která k tomu, aby byla plodná, vyžaduje umění respektovat a bránit v souladu s organickou povahou církevního společenství rozmanitost a vzájemné doplňování darů a funkcí náležejících kněžím, jáhnům a všem ostatním věřícím.