18 Srov. kán. 32 a 33
elvírského koncilu (Eliberitanum, r. 300/303): PL 84, 305;
kán. 16 (15), 18, 21 I. koncilu v Arles (Arelatense I, r. 314), CCL,
148, str. 12-13; kán. 15, 16, 18 I. nicejského koncilu (Nicenum
I., r. 325): Conciliorum Oecumenicorum Decreta, dvojjazyčné
vydání, G. Alberigo –
G.L. Dossetti – Cl. Leonardi – P.
Prodi, cons. H. Jedina, Ed. Dehoniane, Bologna 1991,
str. 1315.
19 Každá
místní církev musela mít v prvních
dobách křesťanství své jáhny v
přiměřeném počtu k počtu věřících,
aby se mohli s každým seznámit a každému pomoci
(srov. Didascalia apostolorum, III, 12 (16): F.X. Funk, ed. cit., I, str. 208).
Papež Fabián (236-250) rozdělil město Řím do
sedmi okrsků („regiones“, později nazvané „diakonie“), v
jejichž čele stál jáhen („regionarius“) za
účelem praktikování křesťanské
lásky a pomoci potřebným. Obdobné pak bylo
„diakonální“ uspořádání mnohých
východních a západních měst ve
třetím a čtvrtém století.
20 Srov. Tridentský koncil, XXIII. zasedání, Decreta
De reformatione, kán. 17: Conciliorum Oecumenicorum Decreta,
cit. dvojjazyčné vydání, str. 750.
21 II. Vat. koncil, Věroučná konstituce o
církvi Lumen gentium, 29.
|