2. Duchovní formace

71. Lidská formace začíná a dovršuje se formací duchovní, která tvoří jádro a sjednocující střed jakékoliv křesťanské formace. Jejím cílem je směrovat k rozvoji nového života přijatého ve křtu.

Když kandidát začíná jáhenskou formaci, má za sebou zpravidla již nějakou zkušenost duchovního života jako například rozpoznávání působení Ducha Svatého, rozjímání o Božím slově a jeho naslouchání, zálibu v modlitbě, snahu pomáhat bratřím, ochotu k oběti, smysl pro církev nebo apoštolskou horlivost. Podle svého životního stavu již také dozrál k určité přesné spiritualitě: rodina, zasvěcení se ve světě nebo zasvěcení se v řeholním životě. Duchovní formace budoucího jáhna bude tedy brát v úvahu tuto již získanou zkušenost, bude ji prověřovat a posilovat, aby na ni „naroubovala“ specifické rysy jáhenské spirituality.

72. To, co nejvíce charakterizuje jáhenskou spiritualitu, je objevení a sdílení lásky Krista služebníka, který nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil. Je tedy třeba kandidáta podporovat, aby postupně získával postoje, které, i když ne výlučně, jsou specificky jáhenské: prostota srdce, úplné a nezištné sebedarování, pokorná láska k bližním ochotná ke službě, zvláště nejchudším, trpícím a potřebným, štědrost a chudoba jako životní styl. Maria služebnice Páně ať je přítomna na této cestě a ať je vzývána každodenní modlitbou růžence jako matka pomocnice.

73. Zdrojem této nové schopnosti lásky je eucharistie, která ne náhodou charakterizuje službu jáhna. Služba chudým je ve skutečnosti jen logickým pokračováním služby oltáře. Kandidát se má proto podle svých možností vyplývajících z jeho rodinných a pracovních povinností účastnit denně, nebo alespoň často, slavení eucharistie a bude nutné mu pomáhat k intenzivnějšímu pronikání do tajemství. Vzhledem k této eucharistické spiritualitě je třeba dbát na náležité docenění svátosti smíření.

74. Dalším prvkem, který charakterizuje jáhenskou spiritualitu, je slovo Boží. Jáhen je povolán být jeho autentickým hlasatelem, věřit tomu, co hlásá, učit tomu, v co věří, žít to, čemu učí. ⁸⁵ Kandidát se tedy má učit poznávat slovo Boží stále hlouběji, nacházet v něm stálý pokrm pro svůj duchovní život, a to důkladným a láskyplným studiem a denním čtením Písma svatého.

75. Dále nesmí chybět uvedení do významu modlitby církve. Modlit se totiž ve jménu církve a za církev je součástí jáhenské služby. Vyžaduje to úvahu o osobitosti křesťanské modlitby, o smyslu liturgie hodin, především však praktické uvedení do ní. Při setkáních budoucích jáhnů je proto důležité věnovat této modlitbě nezbytný čas.

76. Jáhen ztělesňuje charisma služby jako účast na službě církve. Tato skutečnost má důležitý vliv na jeho duchovní život, který má být charakterizován poslušností a bratrským společenstvím. Pravá výchova k poslušnosti nepotlačuje dary přijaté z milosti svěcení, nýbrž zaručuje církevní hodnověrnost apoštolskému nadšení. Společenství s vysvěcenými spolubratry kněžími a jáhny je pak zase balzámem, který udržuje a podněcuje štědrost ve službě. Kandidát proto bude muset být vychováván v duchu příslušnosti ke sboru vysvěcených služebníků, k bratrské spolupráci a k duchovnímu společenství.

77. Prostředkem této formace jsou měsíční duchovní soustředění a každoroční duchovní cvičení; instrukce, projektované podle organického a postupného plánu a s ohledem na různé etapy formace; vytrvalé duchovní vedení. Zvláštním úkolem duchovního vůdce je pomáhat kandidátovi, aby rozlišoval znamení svého povolání, aby byl v postoji neustálé konverze, rozvíjel  charakteristické rysy jáhenské spirituality a čerpal přitom ze spisů klasické spirituality a z příkladu svatých a snažil se o harmonické sladění životního stavu, povolání a služby.

78. Je třeba se také postarat o to, aby manželky ženatých jáhnů stále více chápaly povolání svých manželů a své vlastní povolání vedle nich. Jsou tedy zvány k pravidelné účasti na duchovně-formačních setkáních.

Také dětem je dobré předkládat vhodné iniciativy, které by je vedly k chápání jáhenské služby.