3. Doktrinální formace

79. Intelektuální formace je nezbytným rozměrem jáhenské formace, protože jáhnovi přináší vydatnou oporu pro jeho duchovní život a cenný nástroj pro jeho službu. Tato formace je naléhavá obzvláště dnes vzhledem k výzvě nové evangelizace, k níž je církev povolána právě v tomto nesnadném přechodu století. Náboženská lhostejnost, zastírání hodnot, ztráta etické orientace a kulturní pluralismus vyžadují, aby ti, kdo pracují ve svátostné službě, měli celistvou a důslednou intelektuální formaci.

V oběžníku z roku 1969 Come è a conoscenza vyzvala Kongregace pro katolickou výchovu biskupské konference, aby nejdříve zřídily doktrinální formaci pro jáhenské kandidáty a aby vzaly na vědomí různé osobní i církevní situace, ale aby současně zcela vyloučily „uspěchanou přípravu, jak je to uvedeno v konstituci Lumen gentium (č. 29) a v Motu proprio (č. 22), ⁸⁶ protože úkoly jáhnů jsou natolik důležité, že vyžadují důkladnou a účinnou formaci.“

80. Kritéria, kterými je třeba se při formaci řídit, jsou následující:

a) je třeba, aby jáhen byl schopen zúročit svou víru a aby zrál ve svém vědomí církve;

b) je třeba, aby byla věnována pozornost formaci k zvláštním úkolům jáhenské služby;

c) klást důraz na to, aby byl schopen orientovat se v různých situacích a schopen vhodně šířit evangelium v dané kultuře;

d) je užitečné, aby znal komunikační techniku a animaci společenství jako i to, aby uměl mluvit na veřejnosti a dokázal být vůdcem i rádcem.

81. S ohledem na tato kritéria se musí formace zaměřit na následující náplň: ⁸⁷

a) úvod do Písma svatého a jeho správného výkladu; teologie Starého a Nového zákona; vzájemný vztah mezi Písmem a tradicí; využívání Písma v kázání, katechezi a v pastorační činnosti;

b) úvod do studia církevních otců, seznámení se s historií církve;

c) fundamentální teologie doložená seznamem pramenů, témat a teologických metod, otázky vztahující se ke Zjevení, formulace vztahu víry a rozumu, která umožňuje budoucím jáhnům vyjádřit odůvodněnost víry;

d) dogmatická teologie a různá pojednání, která se k ní vztahují: o Nejsvětější Trojici, o stvoření, kristologie, eklesiologie, ekumenismus, mariologie, křesťanská antropologie, svátosti (zvláště teologie svátostné služby), eschatologie;

e) křesťanská morálka v osobní i společenské dimenzi, zvláště pak sociální učení církve;

f) spirituální teologie;

g) liturgie;

h) kanonické právo.

Podle situací a potřeb lze doplnit studijní program jinými předměty, jako studiem jiných náboženství, souborem filosofických otázek, prohloubením určitých ekonomických a politických témat. ⁸⁸

82. Tam, kde je to možné, je třeba využívat pro teologickou formaci existujících institutů náboženských věd nebo i jiných institutů teologické formace. Na místech, kde mají být založeny školy zaměřené na teologickou průpravu jáhnů, je třeba, aby počet hodin a seminářů nebyl nižší než tisíc v průběhu tří let. Základní kurzy se uzavírají zkouškou, na konci třetího roku se provádí závěrečná souhrnná zkouška.

83. Před tímto programem je vyžadována předchozí základní příprava podle kulturního kontextu té které země.

84. Kandidáti mají být připraveni pokračovat ve své formaci i po svěcení. Za tímto účelem by si měli vytvořit malou osobní knihovnu teologicko-pastorálního zaměření a měli by být ochotni přijmout programy stálé formace.