|
4.
Pastorační formace
85.
Pastorační formace se v širším slova smyslu
shoduje s formací duchovní; jde o formaci vedoucí ke
stále plnějšímu ztotožnění se se
službou Kristovou. Takovýto přístup má
řídit seřazení jednotlivých dimenzí
formace do ujednocené podoby jáhenského
povolání, která znamená být Kristovou
obětí a Otcovým služebníkem.
V
užším slova smyslu se pastorační formace
rozvíjí specifickým teologickým předmětem
a praxí.
86.
Teologický předmět, který se nazývá pastorální
teologie, je „vědecká reflexe o stálém
růstu církve v dějinách silou Ducha svatého, o
církvi jako ‚všeobecné svátosti spásy‘, o
živém znamení a živém nástroji
spásy, vykonané Kristem skrze Slovo, svátosti a
službu milosrdné lásky.“ 89 Cílem tohoto
předmětu je předložit principy, kritéria a metody,
které udávají směr
apoštolsko-misionářské činnosti v
dějinách církve.
Pastorální
teologie se zaměřením na jáhny se zvláště
soustředí na výlučně jáhenské
oblasti, jako:
a) liturgická
praxe: udělování svátostí a
veškeré obřady, služba u oltáře;
b) hlásání
Božího slova v různých kontextech
jáhenské služby: kerygma, katecheze, příprava ke
svátostem, homilie;
c) nasazení
církve pro sociální spravedlnost a charitativní
činnost;
d) život
náboženské obce, zvláště animace
rodinných skupin, malých společenství a hnutí
atd.
Jako
důležité se mohou ukázat také určité
technické obory, které připraví kandidáty k
zvláštním služebním aktivitám:
psychologie, katechetická pedagogika, homiletika, chrámový
zpěv, církevní služba, informatika atd. 90
87. Studium
pastorální teologie má být u každého
kandidáta (pokud možno současně) provázeno
praxí, která umožní konfrontaci studiem
nabytých vědomostí v praxi. Mělo by být
postupné, diferenciované a neustále
prověřované. Při výběru aktivit je třeba
brát zřetel na udělení ustanovených služeb
a na jejich uplatnění.
Je
třeba dbát na to, aby byli kandidáti aktivně
začleněni do pastorační činnosti v diecézi a
pravidelně si vyměňovali zkušenosti s jáhny v
aktivní službě.
88.
Kromě jiného by budoucí jáhni měli
dosáhnout velké vnímavosti ohledně misijního
poslání. Vždyť i oni, obdobně jako
kněží, dostávají svěcením
duchovní dar, který je připravuje pro
univerzální poslání jít až do
končin země (srov. Sk 1,8). 91 Je potřebné
jim tedy pomáhat, aby si byli skutečně vědomi této
své misionářské identity, aby byli připraveni
vzít na sebe tíhu hlásání pravdy i nekřesťanům,
zvláště ve vlastním národě. Neměla by
také nikdy scházet perspektiva misie ad gentes
v případě, že to okolnosti budou vyžadovat a
dovolovat.
|