Formační itineráře

1. První směrnice ohledně formace stálých jáhnů byly dány apoštolským listem Sacrum diaconatus ordinem¹. Ty pak byly přijaty a upřesněny oběžníkem Kongregace pro katolickou výchovu 16.7.1969 Come è a conoscenza, kde se hovoří o „různých typech formace“ podle „různých typů jáhenství“ (pro svobodné, ženaté, pro ty, kdo jsou „určeni pro misijní území nebo do rozvojových zemí“, povolaní k tomu, aby „rozvíjeli své úlohy v národech s určitou civilizací a s dostatečně vyspělou kulturou“). V souvislosti s doktrinální formací se zde uvádí, že by měla přesahovat formaci prostých katechetů a měla by být podobná formaci kněžské. Poté dokument vyjmenovává předměty, které je třeba při vypracování studijních programů brát v úvahu. ²

Následný apoštolský list Ad pascendum upřesnil, že „co se týče kurzu teologických studií, který má předcházet svěcení stálých jáhnů, je úkolem biskupských konferencí, aby s ohledem na místní podmínky vydaly návrh vhodné normy a předložily jej ke schválení Kongregaci pro katolickou výchovu“. ³

Nový kodex kanonického práva doplnil podstatné prvky tohoto opatření v kán.

2. Po uplynutí asi 30 let od prvních indikací a za přispění následných zkušeností se ukázalo jako vhodné vypracovat tento dokument Ratio fundamentalis institutionis diaconorum permanentium (Základní normy pro formaci stálých jáhnů). Má se stát nástrojem pro nasměrování a vyladění formačních programů stanovených biskupskými konferencemi a diecézemi, které se od sebe navzájem často velmi liší, to vše s ohledem na oprávněné odlišnosti.