| Table of Contents | Words: Alphabetical - Frequency - Inverse - Length - Statistics | Help | IntraText Library |
| Kongregace pro Katolickou Výchovu; Kongregace pro Klérus Normy pro formaci trvalých jáhnu IntraText CT - Text |
|
|
|
|
5. Úkol biskupských konferencí
13. „Úkolem legitimních shromáždění biskupů či biskupských konferencí je uvážit, zda a kde, za souhlasu papeže, by pro dobro věřících mělo být zřízeno jáhenství jako vlastní a trvalý stupeň hierarchie. 18 Kodex kanonického práva taktéž uděluje biskupským konferencím pravomoc přesně stanovit doplňkovými směrnicemi řád liturgické modlitby hodin, 19 požadovaný věk pro přijetí20 a formaci, které je věnován kán. 236. Tento kánon stanoví, že přísluší biskupským konferencím stanovit na základě místních podmínek vhodné normy, aby kandidáti na jáhenství, ať už mladí nebo zralého věku, svobodní nebo ženatí, byli formováni k vedení evangelijního života a byli patřičně připravováni k plnění povinností vlastních jáhnům.
14. Kongregace pro katolickou výchovu vypracovala toto Ratio fundamentalis institutionis diaconorum permanentium jako pomoc biskupským konferencím při vypracování formačního postupu, který by zohledňoval jednotlivé situace a byl zároveň v souladu s postupem všeobecné církve. Ratio fundamentalis institutionis diaconorum permanentium chce být odkazovým materiálem při upřesňování kritérií rozlišování povolání a různých aspektů formace. Tento dokument, jak vyplývá z jeho charakteru, stanoví pouze několik základních všeobecných linií, které tvoří normu, na niž se budou odkazovat biskupské konference při vypracovávání či zdokonalování vlastních národních ratio. Bez potlačování tvořivosti a originality místních církví jsou tak vytyčeny principy a kritéria, na jejichž základě lze s jistotou a v souladu s ostatními církvemi naplánovat formaci stálých jáhnů.
15. Podobně jako stanovil II. Vatikánský koncil v případě rationes institutionis sacerdotalis, 21 žádá se tímto dokumentem od biskupských konferencí, které obnovily stálé jáhenství, aby předložily své vlastní rationes institutionis diaconorum permanentium ke zkoumání a schválení Svatému stolci; ten je nejprve schválí ad experimentum, následně pak na určitý počet let, aby tak zaručil jeho revizi v určitém časovém odstupu.
|
18 Srov. kán. 32 a 33 elvírského koncilu (Eliberitanum, r. 300/303): PL 84, 305; kán. 16 (15), 18, 21 I. koncilu v Arles (Arelatense I, r. 314), CCL, 148, str. 12-13; kán. 15, 16, 18 I. nicejského koncilu (Nicenum I., r. 325): Conciliorum Oecumenicorum Decreta, dvojjazyčné vydání, G. Alberigo – G.L. Dossetti – Cl. Leonardi – P. Prodi, cons. H. Jedina, Ed. Dehoniane, Bologna 1991, str. 1315. 19 Každá místní církev musela mít v prvních dobách křesťanství své jáhny v přiměřeném počtu k počtu věřících, aby se mohli s každým seznámit a každému pomoci (srov. Didascalia apostolorum, III, 12 (16): F.X. Funk, ed. cit., I, str. 208). Papež Fabián (236-250) rozdělil město Řím do sedmi okrsků („regiones“, později nazvané „diakonie“), v jejichž čele stál jáhen („regionarius“) za účelem praktikování křesťanské lásky a pomoci potřebným. Obdobné pak bylo „diakonální“ uspořádání mnohých východních a západních měst ve třetím a čtvrtém století. 20 Srov. Tridentský koncil, XXIII. zasedání, Decreta De reformatione, kán. 17: Conciliorum Oecumenicorum Decreta, cit. dvojjazyčné vydání, str. 750. 21 II. Vat. koncil, Věroučná konstituce o církvi Lumen gentium, 29. |
Table of Contents | Words: Alphabetical - Frequency - Inverse - Length - Statistics | Help | IntraText Library |
Best viewed with any browser at 800x600 or 768x1024 on Tablet PC IntraText® (V89) - Some rights reserved by EuloTech SRL - 1996-2007. Content in this page is licensed under a Creative Commons License |