2. Požadavky v závislosti na životním stavu kandidátů  

a) Svobodní

36. „Z církevního zákona potvrzeného samotným koncilem vyplývá, že ti, kteří jsou od mládí voláni k jáhenství, jsou povinni zachovávat zákon celibátu.“ ⁴⁰ Tento zákon je zvlášť vhodný pro posvátnou službu, jemuž se dobrovolně podrobují ti, kteří pro to obdrželi charisma.

Stálé jáhenství žité v celibátu zdůrazňuje služebníkovi některé skutečnosti. Svátostné ztotožnění se s Kristem je opravdu spojeno s nerozděleným srdcem, tedy se snoubeneckou volbou výlučné, trvalé, úplné, jediné a nejvyšší lásky; služba církvi se tak může zakládat na plné disponibilitě. Hlásání Kristova království je podloženo odvážným svědectvím toho, kdo pro Krista opustil i ty nejdražší statky.

b) Ženatí

37. „Co se týče ženatých mužů, je třeba dbát na to, aby byli povýšeni na jáhenství ti, kteří žijí už dlouhá léta v manželství, a proto by měli prokázat, že dokáží řídit vlastní domácnost, mají manželku a děti, kteří vedou opravdu křesťanský život a vyznačují se dobrou pověstí.“ ⁴¹

Nejen to: kromě pevného rodinného života nemohou být ženatí kandidáti připuštěni, „dokud není znám nejen manželčin souhlas, ale též její řádný křesťanský život a její přirozené vlastnosti, aby nebyly překážkou či zábranou manželově službě“. ⁴²

c) Vdovci

38. „Jáhni i ti, kteří byli svěceni v pozdějším věku, po přijetí svěcení s ohledem na tradiční církevní kázeň nemohou uzavřít manželství.“ ⁴³ Tentýž právní předpis platí pro jáhny, kteří zůstali vdovci. ⁴⁴ Jsou povoláni k tomu, aby svědčili o lidské a duchovní  pevnosti ve svém životě.

Další podmínkou k přijetí kandidátů z řad vdovců je postarat se o lidskou a křesťankou výchovu vlastních dětí nebo prokázat k tomu svou způsobilost.

d) Členové institutů zasvěceného života a společností apoštolského života

39. Stálí jáhni patřící k institutům zasvěceného nebo apoštolského života⁴⁵ by měli obohacovat svou službu zvláštním charismatem, které přijali. Jejich pastorační činnost totiž, i když je pod jurisdikcí místního ordináře, ⁴⁶ je charakterizována zvláštními rysy jejich řeholního či zasvěceného života. Budou se proto snažit uvést do souladu řeholní život nebo zasvěcené povolání s povoláním služebným a přispět svým osobitým přínosem k poslání církve.