6. Jáhenské svěcení

60. Na konci formační cesty může kandidát, který po dohodě se zodpovědným za formaci předpokládá, že splňuje nezbytné předpoklady k vysvěcení, adresovat vlastnímu biskupovi nebo kompetentnímu vyššímu představenému „vlastnoručně psané a podepsané prohlášení, jímž dosvědčuje, že dobrovolně a svobodně hodlá přijmout svátost svěcení a že se chce natrvalo věnovat církevní službě, a zároveň požádá o udělení svěcení“. ⁶³

61. K této žádosti přiloží kandidát křestní list a potvrzení o biřmování, o předchozím přijetí služeb, o nichž se píše v kán. 1035, a potvrzení o řádném zakončení studií podle kán. 1032. ⁶⁴ Jestliže je svěcenec ženatý, musí předložit oddací list a písemný souhlas manželky.⁶⁵

62. Po obdržení žádosti biskup (nebo kompetentní vyšší představený) pečlivě prověří způsobilost svěcence. Přezkoumá především potvrzení o požadovaných kvalitách svěcence, které mu zodpovědný za formaci musí předložit. Jde o svědectví o „vlastnostech požadovaných k přijetí svátosti svěcení, a to o jeho správné nauce, opravdové zbožnosti, dobrých mravech, vhodnosti k výkonu služby; dále, po řádném vyšetření, i vysvědčení o tělesném a duševním stavu kandidáta“. Diecézní biskup nebo vyšší představný může „za účelem řádného průběhu šetření použít jiných prostředků, které považuje za užitečné podle okolností doby a místa, jakými jsou písemná svědectví, ohlášky nebo jiné informace.“ ⁶⁷

 Biskup nebo vyšší představený poté, co ověřil vhodnost kandidáta a ujistil se, že si je kandidát vědom nových povinností, které přijímá, ⁶⁸ ho připustí k jáhenskému svěcení.

63. Svobodný kandidát musí před vysvěcením veřejně přijmout povinnost celibátu podle předepsaného obřadu; ⁶⁹ k tomu je zavázán i kandidát patřící k institutu zasvěceného života nebo společnosti apoštolského života, který složil věčné sliby nebo jiné formy definitivního závazku ve svém institutu nebo společnosti. ⁷⁰ Je třeba, aby všichni kandidáti před svěcením osobně vyznali víru a složili přísahu věrnosti podle formulí schválených apoštolským stolcem a za přítomnosti místního ordináře nebo delegáta. ⁷¹

64. „Na kněze nebo jáhna může být někdo vysvěcen buď od svého vlastního biskupa, nebo na základě zákonné pověřovací listiny pro vysvěcení.“ ⁷² Jestliže svěcenec patří k řeholnímu klerikálnímu institutu nebo klerikální společnosti apoštolského života papežského práva, může mu dát představený propouštěcí list. ⁷³

65. Svěcení, podle obřadu v Pontificale Romanum, ⁷⁴ má probíhat při slavné mši, pokud možno v neděli nebo v zasvěcený svátek, většinou v katedrále. ⁷⁵ Svěcenci se na ně připraví tím, že „vykonají duchovní cvičení v trvání alespoň pěti dnů, a ordinář stanoví místo a další požadavky“. ⁷⁶ V případě ženatých svěcenců je třeba během obřadu klást mimořádný důraz na účast manželky a dětí.