4. Pastorační formace

85. Pastorační formace se v širším slova smyslu shoduje s formací duchovní; jde o formaci vedoucí ke stále plnějšímu ztotožnění se se službou Kristovou. Takovýto přístup má řídit seřazení jednotlivých dimenzí formace do ujednocené podoby jáhenského povolání, která znamená být Kristovou obětí a Otcovým služebníkem.

V užším slova smyslu se pastorační formace rozvíjí specifickým teologickým předmětem a praxí.

86. Teologický předmět, který se nazývá pastorální teologie, je  „vědecká reflexe o stálém růstu církve v dějinách silou Ducha svatého, o církvi jako ‚všeobecné svátosti spásy‘, o živém znamení a živém nástroji spásy, vykonané Kristem skrze Slovo, svátosti a službu milosrdné lásky.“ ⁸⁹ Cílem tohoto předmětu je předložit principy, kritéria a metody, které udávají směr apoštolsko-misionářské činnosti v dějinách církve.

Pastorální teologie se zaměřením na jáhny se zvláště soustředí na výlučně jáhenské oblasti, jako:

a) liturgická praxe: udělování svátostí a veškeré obřady, služba u oltáře;

b) hlásání Božího slova v různých kontextech jáhenské služby: kerygma, katecheze, příprava ke svátostem, homilie;

c) nasazení církve pro sociální spravedlnost a charitativní činnost;

d) život náboženské obce, zvláště animace rodinných skupin, malých společenství a hnutí atd.

Jako důležité se mohou ukázat také určité technické obory, které připraví kandidáty k zvláštním služebním aktivitám: psychologie, katechetická pedagogika, homiletika, chrámový zpěv, církevní služba, informatika atd. ⁹⁰

87. Studium pastorální teologie má být u každého kandidáta (pokud možno současně) provázeno praxí, která umožní konfrontaci studiem nabytých vědomostí v praxi. Mělo by být postupné, diferenciované a neustále prověřované. Při výběru aktivit je třeba brát zřetel na udělení ustanovených služeb a na jejich uplatnění.

Je třeba dbát na to, aby byli kandidáti aktivně začleněni do pastorační činnosti v diecézi a pravidelně si vyměňovali zkušenosti s jáhny v aktivní službě.

88. Kromě jiného by budoucí jáhni měli dosáhnout velké vnímavosti ohledně misijního poslání. Vždyť i oni, obdobně jako kněží, dostávají svěcením duchovní dar, který je připravuje pro univerzální poslání jít až do končin země (srov. Sk 1,8). ⁹¹ Je potřebné jim tedy pomáhat, aby si byli skutečně vědomi této své misionářské identity, aby byli připraveni vzít na sebe tíhu hlásání pravdy i nekřesťanům, zvláště ve vlastním národě. Neměla by také nikdy scházet perspektiva misie ad gentes v případě, že to okolnosti budou vyžadovat a dovolovat.