bold = Main text
Part, Chapter, Paragraph grey = Comment text
1 I,1 | ztotožňoval se spásnou vůlí Otce, je neustávajícím projevem božské
2 I,1 | služebníky jsme byli učiněni, je opravdu velké. Je to tajemství
3 I,1 | učiněni, je opravdu velké. Je to tajemství nekonečné lásky,
4 I,1 | služebníci uvědomují, že „to je vítězství, které přemohlo
5 I,1 | Augustinem: „Naším učením je Kristus a naší moudrostí
6 I,1 | Kristus a naší moudrostí je opět Kristus. To on nám
7 I,1 | biskupům a kněžím a uschopňuje je, aby mohli jednat v jeho
8 I,1 | Přítomnost vysvěceného služebníka je nezbytnou podmínkou života
9 I,1 | místní církve a vyzýval je, aby z milosti obdržené
10 I,1 | evangelizační poslání církve, v němž je naléhavě potřebná osobní
11 I,1 | Božího lidu. Naším úkolem (…) je pást Boží stádce, které
12 I,1 | srov. 1 Petr 5,2–3) (…). To je pro nás cestou ke svatosti (…).
13 I,2,a | Jelikož identita kněze je plodem svátostného působení
14 I,2,a | Kristově spásné činnosti a je plně zaměřena na službu
15 I,2,a | dějinách neustále vyvíjí, je třeba ji chápat v rámci
16 I,2,a | podstatu tajemství kněze, jenž je volán, aby se stal služebníkem
17 I,2,a | služby ve farnosti.9 Kněz je služebníkem Krista, aby
18 I,2,a | ontologické připodobnění ke Kristu je základem jeho kněžské služby
19 I,2,a | zcela náleží Kristu, jež je příhodně umocněna a zviditelněna
20 I (9) | V tomto smyslu je důležité brát v úvahu, to,
21 I (9) | slovy: „vědomí, že (kněz) je služebníkem Ježíše Krista (…),
22 I,2,a | Podivuhodný dar celibátu10 je totiž osvětlován a motivován
23 I,2,a | skutečnostmi a jejich účelem je naplňovat povolání církve,11
24 I,2,a | povolání církve,11 jímž je věčná spása všech lidí.
25 I,2,a | křestní kněžství věřících je skutečnou účastí na Kristově
26 I,2,a | 6).~„Všeobecné kněžství je důsledkem skutečnosti, že
27 I,2,a | zatímco služebné kněžství je plodem vyvolení a specifického
28 I,2,a | kněžství a uskutečňovat je (srov. Ef 4,11–12). Kněz
29 I,2,a | Božím lidem, a uschopňuje je k „přinášení duchovních
30 I,2,a | který zastupuje Krista a je svátostným vůdcem společenství,
31 I,2,a | povahou zakládá na křtu, který je duchovní pečetí příslušnosti
32 I,2,a | samotného Krista, který je Hlavou církve a jejím Pastýřem.19
33 I,2,a | Naše svátostné kněžství je tedy kněžstvím ‚hierarchickým‘
34 I,2,a | povolalo‘ či ‚delegovalo‘. Je pro toto společenství skutečným
35 I,2,a | chápeme, jakým způsobem je naše kněžství ‚hierarchické‘,
36 I,2,a | lid (srov. tamtéž), a jak je právě proto ‚služebné‘.
37 I,2,a | Veškerá naše kněžská existence je a musí být hluboce prodchnuta
38 I,2,a | eklesiologické rovnováhy, která je autentickému a trvalému
39 I,2,a | jejich specifické úlohy, jež je v církevním společenství
40 I,2,a | 8. Kněz, alter Christus, je v církvi vysluhovatelem
41 I,2,a | prostřednictvím svátostného odpuštění, je kněz – in persona Christi
42 I,2,a | předává všemu Božímu lidu. Je služebníkem, který pomazán
43 I,2,a | Velekněze, si kněz uvědomuje, že je spolu s ní „nástrojem spásné
44 I,2,a | objektivní skutečnosti, že je „nablízku Panna Maria“ jakožto „
45 I,2,a | jenž vede své Tělo,26 a je zvláštním způsobem uschopněn
46 I,2,a | ho vede a slouží mu. Kněz je povolán k tomu, aby podporoval
47 I,2,a | Pastýři. Toto připodobnění je osvětlováno a motivováno
48 I,2,a | Dobrém pastýři.28 Tento obraz je třeba vnitřně žít a projevovat
49 I,2,a | persona et in nomine Christi je kněz služebníkem evangelizujícího
50 I,2,a | všechny k obrácení a svatosti; je služebníkem slova oslavného,
51 I,2,a | za jeho milosrdenství, a je služebníkem slova bohoslužebného,
52 I,2,a | slova bohoslužebného, jež je účinným zdrojem milosti.
53 I,2,b | mu byla svěřena a která je sama o sobě svatá. To neznamená,
54 I,2,b | věřící křesťané. Svatost je stále táž,32 třebaže má
55 I,2,b | služby tedy kněz, který je „sacerdos in aeternum“,
56 I,2,b | důchodcům“. V této souvislosti je zapotřebí připomenout, že
57 I,2,b | zapotřebí připomenout, že kněz je nositelem ontologického
58 I,2,b | činnost. Identitu kněze je třeba hledat v povaze, jež
59 I,2,b | prožít i selhání. Příčin je mnoho: od chybné formace
60 I (39) | a denní namáhavou prací je horlivě plní; mají je považovat
61 I (39) | prací je horlivě plní; mají je považovat za syny a přátele.
62 I,2,b | Nejdůležitějším pastoračním aspektem je rozhodně duchovní život.
63 I,2,c | Prohloubení „vědomí, že je služebníkem“,41 má proto
64 I,2,c | jejích kroků. Konání kněze je nástrojem, skrze nějž působí
65 I,2,c | eucharistické oběti, která je tedy středem a kořenem celého
66 I,2,c | všechny věřící.“45 „Maria je totiž jedinečným způsobem
67 I (46) | dne 30. června 1993, Maria je Matka nejvyššího a věčného
68 I,2,c | duchovní dobro církve a je sama o sobě pramenem a vrcholem
69 I,2,c | schází ke Kristově chvále. Je pověřeným vyslancem, a proto
70 I,2,d | disciplíně~ ~15. „Vědomí, že je služebníkem“ s sebou pro
71 I,2,d | slovy disciplinární řád. Je zapotřebí překonat vůči
72 I,2,d | svátostí.“52~ Z vědomí, že kněz je služebníkem Krista a jeho
73 I,2,d | Účelem církevní legislativy je dokonalejší křesťanský život
74 I,2,d | spásného poslání; proto je zapotřebí ji žít s upřímným
75 I,2,d | předpisům, jejichž účelem je uspořádat bohoslužbu v souladu
76 I,2,d | Těla. Posvátná liturgie je považována za výkon kněžství
77 I,2,d | nejsilněji uvědomovat, že je služebníkem, a jednat v
78 I,2,d | Pouze církevní autorita je oprávněna řídit posvátnou
79 I,2,d | řídit posvátnou liturgii. Je to Apoštolský stolec a v
80 I,2,d | Nejsvětější eucharistie, která je Kristovou obětí. Totéž platí
81 I,2,e | slouží společenství, které mu je současně také oporou. Kněz
82 I,2,e | okamžicích. Z téhož důvodu je důležité, aby kněží znali
83 I,2,e | jich vážili a respektovali je, neboť jsou drahocenným
84 I,2,e | jejímž ochráncem a zárukou je učitelský úřad církve. Plodné
85 I,2,f | příslušnost k místní církvi‘ je svou podstatou charakteristickým
86 I (60) | stojí: „Kristova církev (…) je církev univerzální (…),
87 I (60) | univerzální církve a každá z nich je součástí Božího lidu, který
88 I (60) | součástí Božího lidu, který je svěřen do pastorační péče
89 I,2,f | uvědomovat, že univerzální církev je „skutečností ontologicky
90 I,2,f | musí jasně vědět, že církev je jen jedna. Univerzalita
91 I,2,f | místní charakter. To vše je zaručeno a podmíněno hlubokým,
92 II,1 | společenství a do právní podoby je následně převedl Kodex kanonického
93 II,1 | svátostné kněžství. Proto je užitečné shrnout hlavní
94 II,1 | a cizincům apod.~Farnost je konkrétní communitas christifidelium
95 II,1 | církve, jejíž pastorační péče je svěřena faráři jako jejímu
96 II,1 | služby“.66 V této souvislosti je ve všech ohledech zachována
97 II,1 | jedním misijním duchem, jenž je charakteristický pro celé
98 II,1 | teologické podstatě, neboť je to eucharistické společenství.
99 II,1 | To znamená, že farnost je společenství schopné slavit
100 II,1 | nachází živý kořen, jímž je farnost vytvářena, a také
101 II,1 | schopnost slavit Eucharistii je dána tím, že farnost je
102 II,1 | je dána tím, že farnost je společenstvím víry a je
103 II,1 | je společenstvím víry a je společenstvím organickým –
104 II,1 | prvkem pro chápání farnosti je pastorační péče neboli péče
105 II,1 | společenství.72 Ve farnosti je v rámci běžné pastorační
106 II,1 | řízením diecézního biskupa, je povolán, aby se s ním podílel
107 II (72) | biskupovými jsou však faráři, jimž je jako vlastním pastýřům pod
108 II,1 | tohoto chápání postavy faráře je patrné velké eklesiologické
109 II,1 | farnosti. Jednou z nich je možnost svěřit in solidum
110 II,1 | o farnost a její správa je svěřena do rukou více kněží,
111 II,1 | pastorační péče in solidum je užitečné pro řešení takových
112 II,1 | souvisejících s jejich službou, ale je vhodným prostředkem také
113 II,1 | spoluodpovědnosti kněží a zejména je prostředkem usnadňujícím
114 II,1 | života kněží, ke kterému je neustále zapotřebí povzbuzovat.75~
115 II,1 | zapotřebí povzbuzovat.75~Nicméně je třeba prozíravě pamatovat
116 II,1 | kněžími – přinášet. Věřícím je totiž přirozené identifikovat
117 II,1 | koordinovaná přítomnost více kněží je může dezorientovat a nemusí
118 II,1 | zjevně plyne, jak bohaté je duchovní otcovství faráře,
119 II,1 | otcovství faráře, který je jakýmsi svátostným „pater
120 II (76) | klérus o případech, v nichž je jednomu knězi svěřeno do
121 II,1 | rukou administrátora.78 Je však vhodné připomenout,
122 II,1 | připomenout, že úřad faráře je svou podstatou pastorační,
123 II,1 | tento jeho prvořadý úkol je zdůrazňován potřebou připodobnění
124 II,1 | farnosti, jehož součástí je plná péče o duše, je nezbytně
125 II,1 | součástí je plná péče o duše, je nezbytně zapotřebí výkon
126 II,1 | milostí dospět k obrácení. Je logické, že farář není povinen
127 II,1 | všechny tyto činnosti, ale je povinen zařídit, aby byly
128 II,1 | církevní disciplínou, a vždy je za ně zodpovědný. Některé
129 II,1 | Blahoslavený Jan XXIII. napsal, že „je nanejvýš důležité, aby duchovní
130 II,1 | této souvislosti uvedl: ‚Je prospěšné o tuto jedinou
131 II,1 | přísnější povinností‘.“86~Je zřejmé, že účinná pastorační
132 II,1 | paměti, že svátost smíření je náležitým předpokladem prvního
133 II,1 | přijímání dětí.90 Navíc je třeba připomenout, že ze
134 II,1 | mše svaté.91~Vedle toho je zapotřebí „respektovat citlivost
135 II,1 | zpovědnice s mřížkou.93~Je třeba také největší možnou
136 II,1 | níž bude kostel otevřen. Je chvályhodné, že nemálo farářů
137 II,1 | přístupem a hlubokým usebráním je pro lid povznášejícím vzorem,
138 II,1 | kdo jej o ně požádají. Je to Boží muž a vykonává svou
139 II,1 | křesťanského společenství je výchova ke konání skutků
140 II,1 | tělesného milosrdenství.~Faráři je svěřen také významný úkol
141 II,1 | mimořádné zodpovědnosti. Proto je tedy musí provádět pokud
142 II,1 | 23. Při nedostatku kněží je možné, aby biskup, jak se
143 II (105)| kněze.“ § 3: „Každému knězi je dovoleno nosit s sebou posvěcený
144 II,1 | V takových případech je však nutné pozorně dodržovat
145 II,1 | mimořádné situace, v nichž je taková spolupráce objektivně
146 II,1 | V takovém případě, kdy je úkol či úřad svěřen věřícím,
147 II,1 | pastorační péči osobně řídit.110 Je logické, že se účast na
148 II,1 | jiných úřadů.111 Jestliže je účastí na pastorační péči
149 II,1 | plnou péči o duše, k níž je zapotřebí kněze. Nicméně
150 II,1 | plně vykonávat ani oni.113 ~Je vhodné, aby diecézní biskup
151 II,1 | společenství snadněji vzkvétala, je velmi prospěšné žít v něm
152 II,1 | příslušnost k církvi, která je tolik zřejmá například z
153 II,1 | Mocí přijatého svěcení je jáhen „učitelem, když hlásá
154 II,1 | a osvětluje Boží Slovo, je posvětitelem, když uděluje
155 II,1 | rozděluje Eucharistii; jáhen je vůdcem, když animuje společenství
156 II,1 | radu, jejímž hlavním úkolem je sloužit z institucionálního
157 II,1 | knězi. Farní pastorační rada je poradní orgán ustanovený
158 II,1 | angažovanosti ve své farnosti.“ Je zapotřebí povzbuzovat k „
159 II,1 | pastoračních rad“.122 Důvod je zřejmý: „v současných poměrech
160 II,1 | pastorační úlohu faráře, jenž je oprávněným představitelem
161 II,2 | křesťanský program, jehož středem je sám Kristus, stále spočívá
162 II,2 | právě v místních církvích je možné vytvářet konkrétní
163 II,2 | křesťanského učení, jak je žili a jak jim učili světci,
164 II,2 | a jak jim učili světci, je zdaleka nejvýznamnějším
165 II,2 | úlohu. Více než kdy dříve je zapotřebí znovu objevit
166 II,2 | němu připodobňují. To vše je mnohem produktivnější než
167 II,2 | produktivnější než jakákoli diskuse a je to také nezbytná podmínka
168 II,2 | plánovat konkrétní iniciativy, je třeba rozvinout spiritualitu
169 II,2 | nechytili‘ (Lk 5,5). Právě to je moment víry, modlitby, rozhovoru
170 II,2 | povolání dostaví jen těžko. Je tedy chybou klást důraz
171 II,2 | křesťanského povolání ke svatosti. Je třeba připomínat, že duše
172 II,2 | všem věřícím, že svatost je cílem života každého křesťana. „
173 II,2 | apoštolských slov: ‚Neboť toto je vůle Boží: vaše posvěcení‘ (
174 II,2 | 3; srov. Ef 1,4).“134 To je první téma, které je zapotřebí
175 II,2 | To je první téma, které je zapotřebí pedagogicky rozvíjet
176 II,2 | Takové připodobnění se Kristu je podstatou posvěcování a
177 II,2 | magistra. Pedagogika svatosti je stejně náročnou jako přitažlivou
178 II,2 | pastorační péče ve farnosti, je horlivé misionářské úsilí
179 II (135)| a bratrské lásky, která je důvodem její existence a
180 II (135)| důvodem její existence a je její nejhlubší charakteristikou.
181 II,2 | etnickým pluralismem a pro niž je částečně charakteristický
182 II,2 | Evangelizace současného světa je možná teprve po znovuodhalení
183 II,2 | jeden z axiomů svého učení. Je vyloučeno, že by bylo možné
184 II,2 | církvi životaschopnost, která je Božím darem a přináší opravdové ‚
185 II,2 | opravdové ‚jaro Ducha Svatého‘. Je samozřejmě nutné, aby sdružení
186 II,2 | pastýřů“.139 Z farní struktury je zapotřebí vyloučit veškerý
187 II,2 | a absolutní. Vždyť Ježíš je Boží Slovo, které se stalo
188 II,2 | úsilím zasévali!~Za tento jev je velkou měrou zodpovědná
189 II,2 | pozorně bdít biskup, který je otcem především svých nejbližších
190 II,2 | spolupracovníků. Více než kdy dříve je aktuální a naléhavé spojit
191 II,2 | Každodenně žít kněžskou službu je možné jen skrze osobní posvěcení,
192 II,2 | Kristovy Matky“.143 Útěchou nám je vědomí, že „… po našem boku
193 Modl | svěřil dobrý Pastýř.~Dej, ať je stále mohu vést~s trpělivostí,
194 Modl | slavení eucharistie, ~která je středem a pramenem kněžské
|