II.

PŘÍLEŽITOSTI A VÝZVY

5. „Komunikace, která probíhá v církvi a skrze církev, spočívá podstatně v hlásání radostné zvěsti Ježíše Krista. Je ohlašováním evangelia jakožto prorockého a osvobozujícího slova zaměřeného na lidi dnešní doby. Vzhledem k situaci radikální sekularizace je svědkem Boží pravdy a nadpřirozeného určení člověka. Vzhledem ke konfliktům a rozdělením se rozhoduje pro spravedlivou solidaritu se všemi věřícími ve službách společenství mezi lidmi, národy a kulturami.“²²

Hlásání radostné zvěsti lidem ponořeným do kultury hromadných sdělovacích prostředků vyžaduje pozorné vnímání zvláštní povahy samotných sdělovacích prostředků. Církev chce proto nyní pochopit internet, což je nezbytné pro účinnou komunikaci s lidmi, zvláště mladými, kteří mají s touto novou technologií velké zkušenosti, ale i proto, aby ho využívala co nejlépe.

Hromadné sdělovací prostředky přinášejí významný prospěch a výhody z náboženského hlediska: „přinášejí zprávy a informace o událostech, idejích a osobnostech náboženského světa; jsou nositeli evangelizace a katecheze. Dnem i nocí poskytují inspiraci, povzbuzení a příležitost k náboženskému životu lidem, kteří nemohou opustit své domovy nebo instituty“.²³ Kromě těchto výhod přináší internet některé další, pro něj více či méně specifické. Jeho systém dovoluje bezprostřední a přímý přístup k důležitým náboženským a duchovním pramenům, do velkých knihoven, muzeí a na posvátná místa, k dokumentům učitelského úřadu církve, ke spisům církevních otců a učitelů a ke starobylé moudrosti celých staletí. Má jedinečnou schopnost překonat vzdálenosti a izolaci, jelikož spojuje lidi dobré vůle s ostatními, kteří jsou součást virtuálních komunit věřících, aby se tak povzbuzovali a navzájem si pomáhali. Výběrem užitečných dat a jejich přenosem na internet může církev poskytnout důležitou službu katolíkům i nekatolíkům.

Internet je důležitý pro mnohé církevní aktivity a četné programy, jako evangelizace, „znovuevangelizace“, nová evangelizace a tradiční misijní dílo ad gentes, katecheze a další druhy výchovy, zprávy a informace, apologetika, řízení, administrativa a některé formy duchovního a pastoračního vedení.

Třebaže virtuální realita kybernetického prostoru nemůže nahradit autentické společenství lidí, ani svátosti či liturgii nebo přímé a bezprostřední hlásání evangelia, může je doplnit, vést lidi k plnějšímu životu víry a obohatit náboženský život uživatelů internetu. Je pro církev také nástrojem komunikace s jednotlivými skupinami jako jsou mladí, dospělí, staří, dále lidé, kteří musejí z jakýchkoliv důvodů žít doma, lidé žijící v odlehlých oblastech, členové jiných náboženských seskupení, se kterými by jinak nebylo možné komunikovat.

Stále větší počet farností, diecézí, řeholních kongregací a církevních institucí, nejrůznějších programů a organizací používá internet k těmto a dalším účelům. Na některých místech, jak na úrovni národní, tak kontinentální, jsou v běhu tvůrčí projekty, podporované církví. Svatý stolec je aktivní v této oblasti řadu let a pokračuje v šíření a rozvoji své přítomnosti na internetu. Povzbuzujeme skupiny spojené s církví, které ještě nevstoupily do kybernetického prostoru, aby uvážily tuto možnost a co nejdříve tak učinily. Vřele doporučujeme výměnu nápadů a informací na internetu mezi těmi, kdo mají v této oblasti zkušenost, a těmi, kdo teprve začínají.

6. Církev má internet také chápat a používat jako nástroj vnitřní komunikace. Proto je třeba mít na mysli jeho speciální charakter jako přímého, bezprostředního, interaktivního a sdělovacího prostředku.

Dvousměrná interaktivita internetu již smazává někdejší rozlišení na toho, kdo sděluje, a toho, kdo sdělení přijímá,²⁴ a vytváří situaci, v níž – alespoň potenciálně –mohou všichni dělat obě věci. Nejedná se tedy již o komunikaci minulosti, která probíhala jenom jednosměrně, od vyššího k nižšímu. Jelikož si stále více lidí osvojuje tento typický aspekt internetu v různých oblastech svého života, lze očekávat, že využijí internetu také v souvislosti s náboženstvím a církví.

Jde o novou technologii, nikoliv však o novou myšlenku. 2. vatikánský koncil uvedl, že členové církve by měli projevovat svým pastýřům „své potřeby a přání … s tou svobodou a důvěrou, která se sluší na Boží děti a bratry v Kristu“; pro množství znalostí, pravomoci a uznání, jímž se těší, pro ně „plyne možnost a někdy i povinnost vyjádřit svůj názor na to, co by mohlo být církvi k dobru“.²⁵ Dokument Communio et progressio uvedl, že církev, nakolik je „živý organismus“, „potřebuje…veřejné mínění, které vzniká na základě dialogu jejích členů“.²⁶ Třebaže výklad pravd víry „nelze libovolně ponechat každému podle vlastní libosti“, pastorální konstituce zaznamenala, že „se otevírá široký prostor pro dialog uvnitř církve“.²⁷

Podobné myšlenky jsou obsažené v Kodexu kanonického práva²⁸ a v posledních dokumentech Papežské rady pro sdělovací prostředky.²⁹ Aetatis novae definuje dvousměrnou komunikaci a názor veřejnosti jako prostředek, aby se konkrétně uskutečnil charakter církevního společenství“.³⁰

V dokumentu Etika ve sdělovacích prostředcích se uvádí: „Oboustranný tok informací a názorů mezi pastýři a věřícími, svoboda projevu citlivá k dobru společenství a k úloze učitelského úřadu církve spjatého s jeho podporou, zodpovědné veřejné mínění jsou významnými projevy základního práva na dialog a informace v církvi“.³¹ Internet je účinným technologickým nástrojem pro pochopení tohoto pojetí. Je zde tedy nástroj, který lze využívat tvůrčím způsobem v oblasti správy a vedení. Kromě otevření možnosti vyjádřit veřejné mínění je také možností poradit se s odborníky, připravovat setkání a spolupracovat s místními církvemi i řeholními instituty na místní, národní a mezinárodní úrovni.

7. Oblast výchovy a formace je další vhodnou a potřebnou oblastí. „Všichni lidé dnes potřebují určité trvalé vzdělávání v oblasti médií, a to jak pro osobní potřebu, tak proto, aby se mohli účastnit organizovaných programů. Předmětem vzdělávání v oblasti médií není ani tak technická stránka, jako spíše snaha utvářet v lidech vkus a pravdivý morální úsudek. Je součástí formace svědomí. Církev by ve školách a školských formačních programech měla poskytovat právě tento typ vzdělávání v oblasti médií “.³²

Výchova a formace vztahující se k internetu by měla být součástí kompletních programů výchovy v oblasti hromadných sdělovacích prostředků, zaměřených na členy církve. Nakolik je to možné, pastorační plánování v této oblasti by mělo předpokládat mediální formaci ve výuce seminaristů, kněží, řeholníků a laiků, stejně jako učitelů, rodičů a studentů.³³

Zvláště mladé lidi je třeba učit, aby „byli nejen dobrými čtenáři, posluchači a diváky, ale aby také sami dokázali používat „univerzální řeč“, která je vlastní sdělovacím prostředkům. Tak se stanou v plném smyslu občany epochy sociální komunikace, která, jak se zdá, nyní začínᓳ⁴. Sdělovací prostředky jsou považovány „spíše za součást kultury, která se ještě rozvíjí a jejíž plné důsledky ještě nejsou přesně známy“.³⁵

Předávat znalosti týkající se internetu a nových technologií znamená mnohem více než pouhou aplikaci techniky vyučování. Mladí lidé se musejí naučit, jak dobře žít ve světě kybernetického prostoru. Musejí umět posoudit vše, co v něm najdou, podle zdravých morálních zásad a používat novou technologii k celkovému osobnímu rozvoji a ve prospěch druhých.

8. Kromě běžných problémů přináší internet církvi také některé problémy specifické, o kterých pojednává další dokument Etika na internetu.³⁶

Přestože jsme vyzdvihli pozitivní stránky internetu, je důležité, abychom uvedli i stránky negativní. Při hlubším pohledu se „někdy může zdát lhostejný či dokonce nepřátelský vůči víře a morálce. Částečně k tomu dochází proto, že kultura médií je hluboce nasáklá typicky postmoderním pohledem, totiž že jedinou absolutní pravdou je, že absolutní pravdy neexistují, anebo, kdyby snad existovaly, byly by pro lidský rozum nedostupné, a tedy nepodstatné“.³⁷

Mezi specifické problémy, které internet vytváří, patří webové stránky, které očerňováním hanobí a napadají náboženské a etnické skupiny. Katolická církev je terčem některých z nich. Podobně jako pornografie a násilí ve sdělovacích prostředcích jsou tyto internetové stránky projevem „nejtemnější dimenze lidské přirozenosti zasažené hříchem“.³⁸ Přestože respektování svobody projevu může do jisté míry vyžadovat toleranci dokonce i vůči nepřátelským hlasům, měla by autocenzura, a je-li třeba i zásah veřejné autority, stanovit a položit rozumné hranice tomu, co lze říci.

Rostoucí množství internetových stránek, které se nazývají katolickými, představují odlišný problém. Jak jsme již uvedli, skupiny spojené s církví by měly být přítomné na internetu tvůrčím způsobem. Stejně tak mají právo být přítomni na stránkách i jednotlivci a neoficiální skupiny, dobře motivované a dobře informované, které tak jednají z vlastní iniciativy. K přinejmenším chaotickým situacím však dochází v případě, kdy není odlišeno autentické stanovisko církve od výstředních naukových interpretací, přepjatého praktikování zbožnosti a ideologických prohlášení, která si přisvojují nálepku „katolický“.

Doporučujeme bližší seznámení se s tímto problémem.

9. I další otázky vyžadují zamyšlení. V této souvislosti vybízíme ke stálému výzkumu a studiu, které by zahrnovalo pravou „antropologii a teologii komunikace“,³⁹ výslovně zaměřené na internet. Kromě studia a výzkumu je nutné podporovat pozitivní pastorační plánování pro využívání internetu.⁴⁰

Setkáváme se s námitkou, že široký výběr „výrobků“ a služeb na internetu je jakýmsi hnacím motorem i v oblasti náboženství a posiluje konzumní přístup k tématům víry. Množství údajů nás vede k domněnce, že někteří návštěvníci webových stránek s náboženskou tematikou se ocitají jakoby v supermarketu, kde si vyhledávají a vybírají náboženské „zboží“, které nejlépe odpovídá jejich vkusu. „Tendence některých katolíků k vybíravosti v otázce souhlasu s naukou katolické církve, je problém známý i v jiných souvislostech.⁴¹ Je nutné shromáždit co nejvíce informací o povaze tohoto problému na internetu.

Virtuální realita kybernetického prostoru má, jak jsme uvedli výše, rovněž některé znepokojivé důsledky pro náboženství i pro další oblasti života. Virtuální realita nemůže nahradit reálnou přítomnost Krista v eucharistii, svátostnou podstatu dalších svátostí, ani podíl na náboženském životě uvnitř společenství lidí. Na internetu není možné přijímat svátosti, ani náboženské zkušenosti, které lze díky Boží milosti prostřednictvím internetu prožít, nejsou dostatečné, jestliže jsou oddělené od vztahů se světem ostatních věřících. To je další aspekt internetu, který vyžaduje reflexi a prostudování. V pastoračním plánu by se zároveň mělo uvažovat nad tím, jak přivést lidi z kybernetického prostoru do skutečného společenství a jak by skrze vyučování a katechezi mohl být internet následně použit k podpoře a obohacení v jejich křesťanském úsilí.