I.

     Úvod

 1. „Převrat, který dnes probíhá v sociální komunikaci, předpokládá víc než čistě technickou revoluci; totiž zásadní přetváření prvků, kterými člověk zachycuje svět, ve kterém žije, zkoumá jeho projevy a vyjadřuje je. Obrazy, které jsou stále k dispozici, představy a jejich rychlé předávání, dokonce z kontinentu na kontinent, mají současně pozitivní i negativní účinek na psychologický, morální a sociální vývoj osob, na strukturu a chod společnosti, na výměnu a komunikaci mezi kulturami, na podchycení a předávání hodnot, na světový názor, na ideologie a náboženské přesvědčení.“¹

V posledních deseti letech se stále jasněji ukazovala pravdivost těchto slov. Nemusíme ani příliš namáhat představivost, abychom viděli Zemi jako kouli, po níž sviští elektronické signály, jako upovídanou planetu, zahnízděnou v tichu vesmírného prostoru. Jsou však lidé díky tomu všemu šťastnější a lepší? To je etická otázka, kterou si klademe.

Můžeme říci, že z mnoha hledisek jsou. Nové sdělovací prostředky jsou mocnými nástroji výchovy a kulturního obohacení, obchodu a politické účasti, dialogu a mezikulturního pochopení a jak jsme zdůraznili v jiném dokumentu, přiloženém k tomuto², slouží i otázce náboženství. Nicméně je tu i druhá strana mince: sdělovací prostředky, jež mohou být užity k dobru osob a společenství, lze také zneužít k vykořisťování, k manipulování, k ovládání a ke korumpování.

2. Mezi sdělovacími prostředky, jako je telegraf, telefon, rozhlas, televize, jež během jednoho a půl století postupně odstranily čas a prostor jako překážky komunikace mezi velkým počtem osob, je internet nejnovějším a z mnoha hledisek nejmocnějším. Jeho dopad na jednotlivce, na národy a na společenství národů je už nyní nesmírný a roste den ze dne.

V tomto dokumentu chceme vyložit katolický názor na internet, jako východisko pro účast církve na dialogu s ostatními sektory společnosti, zvláště s ostatními náboženskými skupinami, vzhledem k vývoji a užívání tohoto úchvatného technologického prostředku. Internet působí dobro a slibuje, že vykoná ještě víc. Nicméně je také jisté, že může působit zlo. Dobro nebo zlo, které z něho vyplývá, bude záviset na některých rozhodnutích, k nimž církev nabízí dva velmi důležité příspěvky: své nasazení ve prospěch důstojnosti člověka a svou dlouhou tradici mravní moudrosti.³

 3. Jak je tomu i u ostatních sdělovacích prostředků, jednotlivec i společenství osob jsou ústředním prvkem etického hodnocení internetu. Co se týká vysílaného poselství, procesu komunikace a strukturálních a systémových otázek v rámci komunikace, „platí týž základní etický princip: cílem a mírou užívání sdělovacích prostředků je člověk a lidské společenství. Komunikace by měla vést od člověka k člověku, k jeho celistvému rozvoji.“⁴

Společné dobro neboli „souhrn podmínek společenského života, které jak skupinám, tak jednotlivým členům dovolují úplnější a snazší dosažení vlastní dokonalosti“⁵, předkládá druhý užitečný princip k etickému hodnocení sdělovacích prostředků. Měl by být chápán celistvě jako souhrn cílů, o něž se členové určitého společenství zasazují a jejichž uskutečnění a podpora je smyslem existence onoho společenství.

Ctnost, jež uschopňuje lidi k tomu, aby chránili a rozvíjeli společné dobro, je solidarita. Není to jen „neurčitý soucit nebo povrchní dojetí nad zlem“, nýbrž je to „pevná a trvalá odhodlanost usilovat o obecné blaho neboli dobro všech a jednoho každého, protože všichni jsme zodpovědní za všechny“.⁶ Zvláště dnes nabyla solidarita jasného a mocného mezinárodního rozměru. Mluvit o mezinárodním společném dobru je správné a je závazné o ně usilovat.

4. Mezinárodní společné dobro, solidarita, revoluce v oblasti sdělovacích prostředků, informační technologie a internet, to vše jsou skutečnosti patřící do procesu globalizace.

Nová technologie vede a podporuje globalizaci rozsáhlou měrou, tím že vytváří poměry, v nichž „obchod a komunikace nejsou sevřeny hranicemi příslušné země“.⁷

Důsledky tak nabývají zásadní důležitosti. Globalizace může napomáhat růstu blahobytu a podporovat rozvoj. Skýtá výhody, jako je „efektivnost a růst produkce... jednota národů... lepší služba lidské rodině“.⁸ Tato dobra dosud nejsou nicméně rovnoměrně sdílena. Někteří jednotlivci, některé obchodní firmy a země zaznamenaly nesmírný růst svého blahobytu, zatímco ostatní zůstaly pozadu. Jednotlivé národy byly vyloučeny téměř z celého procesu, byly zbaveny místa v tomto novém světě, který se utváří. „Mondializace, jež hluboce změnila hospodářské systémy a vytvořila nečekané možnosti růstu, způsobila i to, že mnozí zůstali na okraji cesty: nezaměstnanost v mnoha rozvinutých zemích a bída v příliš mnoha národech jižní polokoule udržuje i nadále miliony mužů a žen daleko od pokroku a blahobytu.“⁹

Není pochyb o tom, že společnosti, jež vstoupily do procesu globalizace tak učinily na základě svobodné a informované volby, zatímco „mnozí lidé, zvláště ti nejvíce znevýhodnění, ji prožívají spíše jako příkaz než jako proces, na němž se mohou aktivně podílet“.¹⁰

V mnoha částech světa napomáhá globalizace k rychlým a převratným společenským změnám. Nejde pouze o ekonomický proces, nýbrž i proces kulturní, který vykazuje jak kladné, tak záporné aspekty. „Lidé, kteří jsou jí vystaveny, považují často globalizaci za ničivou záplavu, jež ohrožuje společenské normy, které je chránily, a kulturní opěrné body, jež jim pomáhaly orientovat se v životě ... změny technologie a pracovních vztahů jsou příliš překotné, než aby s nimi kultury mohly držet krok.“ ¹¹

5. Jedním z hlavních důsledků deregulace posledních let byl přechod moci národních států do rukou nadnárodních společností. Je důležité povzbuzovat tyto společnosti a pomáhat jim, aby daly svou moc do služby dobra lidstva. To ozřejmuje, jak nutná je komunikace a větší dialog mezi nimi a angažovanými organismy, jakým je církev.

Rozhodné úsilí uvádět do praxe solidaritu ve službě společného dobra v rámci národů a mezi nimi by mělo dát formu (způsob) a vést naše užívání nových informačních technologií a internetu. Tato technologie může být nástrojem k řešení lidských problémů podporou všestranného rozvoje osob a vytvářením světa, kde by panovala spravedlnost, mír a láska. Před více než třiceti lety zdůraznila pastorální instrukce o sdělovacích prostředcích „Communio et progressio“, že uvedené prostředky jsou schopné dosáhnout toho, že se všichni lidé v každém koutu země „podílejí na starostech a problémech, které se dotýkají jednotlivců i celého lidstva“. ¹²

Tato skutečnost je překvapující. Internet může přispět k tomu, aby se tato idea stala skutečností pro jednotlivce, skupiny, národy i pro celé lidské pokolení, bude-li užíván na základě jednoznačných a zdravých etických zásad, zvláště ctnosti solidarity. Bude to ku prospěchu všem, protože „dnes více než včera víme, že nebudeme nikdy šťastni a nebudeme v míru jedni bez druhých, o to méně jedni proti druhým“.¹³ Bude to výrazem oné spirituality společenství, která zahrnuje „schopnost vidět v druhém především to pozitivní, abychom ho mohli přijmout a ocenit jako Boží dar: „dar pro mě“, kromě bratra, který ho přímo dostal. Spiritualita společenství je také umění „vytvořit prostor“ bratru tím, že poneseme břemena jeden druhého (srov. Gal 6,2) a budeme čelit sobeckému pokušení, které na nás neustále útočí“.¹⁴

6. Rozšíření internetu vyvolává také jistý počet etických otázek, týkajících se soukromí, bezpečnosti a důvěrnosti údajů, autorských práv a intelektuálního vlastnictví, pornografie, internetových stránek, jež podněcují k nenávisti, rozšiřovaní urážek a pomluv, vydávaných za zprávy a k mnoha dalším věcem. Všimneme si krátce některých, jež vyžadují neustálý rozbor a diskusi zúčastněných stran.

Nemyslíme si přesto, že internet je pouze zdrojem problémů, spíše jej považujeme za zdroj dobra pro lidské pokolení, dobra, které se plně uskuteční jen po vyřešení stávajících problémů.