II.

Internet

7. Internet má mimořádné vlastnosti. Charakterizuje jej okamžitost a bezprostřednost, je přítomen na celém světě, je decentralizovaný, interaktivní, může se bezmezně rozšiřovat, co do obsahu je pružný a velmi přizpůsobitelný. Je rovnostářský v tom smyslu, že každý s pomocí nezbytných nástrojů a skromnou technickou schopností může být aktivně přítomen v kybernetickém prostoru, vysílat do světa své poselství a žádat naslouchání. V rámci určité společnosti umožňuje anonymnost, záměnu rolí a únik do fantazírování. Podle vkusu jednotlivých uživatelů se propůjčuje stejnou měrou k aktivní účasti jako k pasivnímu vstřebávání v sebestředném světě, který „stimuluje jejich narcismus.“¹⁵

Může být používán za účelem prolomení izolace jednotlivců a skupin, anebo naopak k jejímu zesílení.

8. Technologická struktura, z níž internet vychází, je úzce spojena s jeho etickými aspekty: lidé byli vedeni k tomu, aby jej užívaly v souladu s tím, jak byl projektován a aby ho projektovali v souladu s jeho používáním. Vznik tohoto „nového systému“ sahá do 60. let, do let studené války. Měl vést ke zmaření nukleárních útoků vytvořením decentralizované sítě počítačů se základními daty. Klíčem systému byla decentralizace, protože tím způsobem, alespoň podle tehdejších úvah, by ztráta jednoho počítače nebo i celé řady z nich automaticky neznamenala ztrátu všech údajů.

Idealistická vize volné výměny informací a idejí hrála kladnou roli ve vývoji internetu. Nicméně jeho decentralizovaná struktura a vypracování stejně decentralizované světové sítě v 80. letech se ukázaly příbuzné myšlence, jež se z principu stavěla proti všemu, co by naznačovalo jakékoliv legitimní řízení veřejné odpovědnosti. Ve spojení s internetem se ukázal přílišný individualismus. Internet byl označen za nové království, úchvatnou zemi kybernetického prostoru, kde jakékoliv vyjádření je možné a kde jediným zákonem je naprostá individuální svoboda dělat to, co chceme. To však znamenalo, že jediným společenstvím, jehož práva a zájmy by v kybernetickém prostoru byly uznávány, by bylo společenství radikálních anarchistů. Toto pojetí dodnes ovlivňuje některé kruhy, opírající se o typicky anarchistické argumenty na obranu pornografie a násilí ve sdělovacích prostředcích vůbec.¹⁶

I když je jasné, že radikální individualisté na jedné a podnikatelé na druhé straně představují dvě odlišné skupiny, existuje souběžnost zájmů těch, kdo si přejí, aby se internet stal místem téměř jakéhokoliv vyjádření, nehledě na jeho podlost a destruktivnost, a těch, kdo chtějí, aby internet byl obchodním kanálem neoliberálního stylu, „jenž považuje zisk a zákony trhu za absolutní parametry, na úkor důstojnosti a respektování osob a národů“.¹⁷

9. Mimořádným vývojem informatiky velmi vzrostla sdělovací schopnost některých privilegovaných osob a skupin. Internet může lidem pomoci k tomu, aby odpovědně užívali svobody a demokracie, může rozšířit kulturní a výchovné horizonty, odstranit rozdělení a podporovat lidský rozvoj mnoha způsoby. „Svobodný tok slov a obrazů ve světovém měřítku neproměňuje jen politické a ekonomické vztahy mezi národy, ale i samo chápání světa. Tento jev poskytuje řadu nevídaných možností.“¹⁸ Mezikulturní dialog, který internet a jiné sdělovací prostředky umožnily, může být „privilegovaným nástrojem k vybudování civilizace lásky“¹⁹, má-li základ na sdílených hodnotách, zakořeněných v lidské přirozenosti.

To ale není všechno. „Paradoxem je, že právě síly, přinášející lepší komunikaci, mohou vést i k růstu odcizení a egocentrismu.“²⁰ Internet může lidi spojovat, ale i rozdělovat, ať už jako jednotlivce nebo skupiny, které - odděleny ideologií, politikou, vášněmi, rasou, etnickým původem, mezigeneračními rozdíly, ba dokonce i náboženstvím - si navzájem nedůvěřují. Byl již použit agresivně, téměř jako válečná zbraň, a již se hovoří o nebezpečí „kybernetického terorismu“.

Bylo by hořkou ironií, kdyby se tento nástroj komunikace se schopností propojovat lidi vrátil k svým počátkům, sahajícím do dob studené války a stal se prostředím mezinárodního konfliktu.