III.

Několik důvodů ke znepokojení

10. Z toho, o čem jsme dosud hovořili, vyplývá v souvislosti s internetem několik důvodů ke znepokojení.

Jedno ze současných nejzávažnějších znepokojení je „digital-divide“ (digitální předěl): forma diskriminace, která ve vztahu jednotlivých národů, ale i v jejich rámci odděluje chudé od bohatých na základě přístupu nebo nepřístupu k novým informačním technologiím. V tomto smyslu jde o novodobou podobu někdejšího propastného rozdílu v přístupu bohatých a chudých k informacím.

Výraz „digital-divide“ zviditelňuje skutečnost, že jednotlivci, skupiny i národy musí mít přístup k nové technologii, aby nezůstali pozadu a mohli se těšit z dober, jež slibuje globalizace a rozvoj. Je nutné, aby se „rozdíl mezi těmi, kdo se těší z nových prostředků informace, a vyjadřování a mezi těmi, kdo k nim dosud nemají přístup, nestal nekontrolovatelným a dalším zdrojem nerovnosti a diskriminace“.²¹

Je nezbytné nalézat způsoby, jak zpřístupnit internet méně zvýhodněným skupinám, ať už přímo nebo tím, že se napojí na tradiční a lacinější prostředky komunikace. Kybernetický prostor by měl být zdrojem informací a služeb, přístupným pro všechny zdarma a v širokém rozsahu jazyků. Veřejné instituce mají zvláštní odpovědnost vytvářet a uchovávat internetové stránky tohoto druhu.

Zatímco se vytváří nová globální ekonomika, církev pracuje na tom, aby „v tomto procesu zvítězilo celé lidstvo, a ne pouze bohatá elita, která kontroluje vědu, technologii, komunikace a zdroje planety Země“. Církev chce „globalizaci ve službě celé lidské osoby a všech osob“.²²

Proto je nutné si uvědomit, že příčiny a následky tohoto rozdílu nejsou pouze ekonomické, ale také technické, sociální a kulturní. Další „divide“ existuje v neprospěch žen; i ten je třeba odstranit.

11. Jsme znepokojeni tím, k čemu dochází v oblasti kultury. Jedná se zvláště o skutečnost, že nové informační technologie a internet coby mocné nástroje globalizačního procesu předávají a podporují takovou kulturu hodnot a takové vnímání společenských vztahů, rodiny, náboženství, postavení člověka, že jejich fascinace a novost mohou vzdorovat tradičním kulturám a potlačovat je.

Mezikulturní dialog a obohacení jsou nepochybně velmi žádoucí. Vždyť „dialog mezi kulturami je dnes obzvlášť nutný pro vliv nových sdělovacích prostředků na život jednotlivců a národů“.²³ Musí však probíhat v obou směrech. Kulturní systémy se mohou velmi učit jeden od druhého. Nutit nějaké kultuře svůj pohled na svět, své hodnoty, ba dokonce i jazyk své kultury, to není dialog, nýbrž kulturní imperialismus.

Tato kulturní nadvláda se stává zvláště vážným problémem, když převládající kultura předává falešné hodnoty, jež jsou v rozporu se skutečným dobrem jednotlivců a skupin. Internet, spolu s dalšími sdělovacími prostředky, zprostředkovává za současné situace hodnoty vlastní sekularizované západní kultuře, lidem a společnostem, které v mnoha případech nejsou s to je docenit a přehodnotit. To pak vyvolává těžké problémy například v oblasti rodinného života a manželství, jež v mnoha oblastech světa procházejí „širokou a radikální krizi“.²⁴

V takové situaci je nezbytné být citliví ke kultuře a respektovat hodnoty a náboženské přesvědčení druhých. Mezikulturní dialog, který chrání kultury jako „různé historické a geniální výrazy jednoty lidské rodiny“ a „jejich vzájemné pochopení a společenství“,²⁵ je nezbytný pro vybudování a uchování smyslu pro mezinárodní solidaritu.

 12. Další složitou otázkou je svoboda projevu na internetu, která je rovněž zdrojem dalších starostí. Rozhodně se zastáváme svobody projevu a volné výměny myšlenek. Svoboda hledat pravdu a poznávat ji je základním lidským právem²⁶ a svoboda projevu je úhelným kamenem demokracie. „To vše též vyžaduje, aby člověk – pokud zachovává mravní řád a obecnou prospěšnost – mohl svobodně hledat pravdu, projevovat i rozšiřovat své názory a pěstovat jakékoliv umění a aby byl pravdivě informován o veřejných událostech.“²⁷ Veřejné mínění, které je „podstatným vyjádřením společenské povahy člověka“ absolutně vyžaduje „možnost vyjadřovat své pocity a myšlenky“²⁸.

S pohledem na tyto požadavky všeobecného prospěchu s politováním odsuzujeme pokusy ze strany veřejných autorit zabránit přístupu k informacím na internetu nebo v jiných sdělovacích prostředcích, protože je považují za nebezpečné nebo choulostivé; pokus o manipulaci veřejného mínění s cílem propagandy a dezinformace, bránění oprávněné svobodě projevu a myšlení. V tomto ohledu dochází k nejvážnějšímu porušování v totalitních režimech, avšak problém existuje i v liberálních demokraciích, kde přístup ke sdělovacím prostředkům často z politických důvodů závisí na bohatství a kde politikové a jejich rádci nerespektují pravdu a čestnost pomlouváním svých odpůrců a prohlašováním problémů za bezvýznamné.

13. Jak bylo často zdůrazněno, žurnalistika prochází v tomto novém prostředí hlubokými změnami. Kombinace nových technologií a globalizace „zvýšila schopnosti sdělovacích prostředků, ale zároveň je rostoucím způsobem vystavila ideologickým a komerčním tlakům“²⁹, a to platí i pro žurnalistiku.

Internet je velmi účinným a rychlým nástrojem informací. Nicméně ekonomická soutěživost a přítomnost žurnalismu ve dne v noci „on-line“ přispívají k senzacechtivosti a šíření klepů, k míchání zpráv s reklamou a podívanou, ke zmenšování, alespoň zdánlivému, reportáží a seriózních komentářů. Čestná žurnalistika je podstatná pro společné dobro národů i mezinárodního společenství. Tyto zřejmé problémy novinářské praxe na internetu vyžadují rychlé vyřešení ze strany samotných novinářů.

Pro mnohé je problémem neuvěřitelné množství informací na internetu. U většiny z nich se nikdo nestará, aby kontroloval, zda jsou správné a vhodné. Jsme znepokojeni také skutečností, že uživatelé internetu užívají technologii, která umožňuje vytvářet zprávy na příkaz, prostě vytvářet elektronické zátarasy proti ideám málo zaběhlým. To by nebylo zdravé v pluralistickém světě, v němž je nezbytné vzájemné pochopení mezi lidmi. „Technologie umožňuje lidem získávat stále více informace a služby, vytvořené výhradně pro ně. To sice přináší skutečné výhody, ale nevyhnutně vyvstává otázka: stanou se v budoucnu příjemci médií množstvím lidí, kteří budou příjemci jediného? ... Kam by se v takovém světě poděla solidarita, láska“ ³⁰

14. Kromě otázek týkajících se svobody projevu, úplnosti a přesnosti zpráv, sdělování myšlenek a informací je tu celá řada dalších důvodů ke znepokojení, vyvěrajících z anarchismu. Ideologie radikálního anarchismu je mylná a škodlivá, především aby legitimovala svobodný projev ve službě pravdy. Omyl spočívá ve vyvyšování svobody, takže dochází „k jejímu absolutizování, jako by byla zdroje a původcem hodnot... Tímto způsobem však zmizel nezbytný požadavek pravdy, který byl nahrazen jinými měřítky: upřímnost, autenticita nebo souhlas, „shoda se sebou samým“.³¹ Tento způsob myšlení neponechává žádný prostor pro autentické společenství, pro společné dobro a solidaritu.