IV.
Doporučení a závěr
15. Jak jsme
viděli, účinnost solidarity je měřítkem
služby, kterou internet poskytuje společnému dobru.
Společné dobro vytváří kontext,
v němž je možné položit si etickou
otázku: „Jsou sdělovací prostředky užívány
ve prospěch dobra nebo zla?“ 32
Odpovědnost nese mnoho jednotlivců a
skupin. Všichni uživatelé internetu jsou povinni
používat jej informovaným a disciplinovaným
způsobem, k morálním cílům. Rodiče by
měly rozhodovat o tom, jak jejich děti užívají
internet a dohlížet na to.33 Školy a další
výchovné instituce, výchovné programy, by měly
učit obezřetnému užívaní internetu jako
součásti kompletního mediálního
vzdělání, které zahrnuje nejen
získání technických dovedností –
základní znalosti z informatiky a všeho, co s ní
souvisí - nýbrž i získání schopnosti
hodnotit odborně a moudře obsahy. Ti, jejichž
rozhodnutí a činy přispívají
k formování struktury a obsahů internetu, jsou povinni
praktikovat solidaritu ve službě společného dobra.
16. Je třeba se
vyhnout předchozí cenzuře ze strany vlád. „Cenzura je
proto možná jen v nejnutnějším
případě.“34 Internet není více než
jiné sdělovací prostředky vyňat z povinnosti
zachovávání spravedlivých zákonů,
které se staví proti projevům nenávisti,
pomluvě, podvodu, dětské pornografii, pornografii vůbec a
dalším nezákonnostem. Jednání, které je
zločinem v jiných kontextech, je jím i
v kybernetickém prostoru. Civilní úřady jsou
povinny a oprávněny tyto zákony uplatňovat. Lze předpokládat,
že bude nutné zavedení nových předpisů, aby
se čelilo přečinům úžeji spojeným
s internetem, jako je šíření virů,
krádež osobních dat uložených na hard-disku a
podobně.
Regulace na internetu je
žádoucí, nejlépe metodou auto-regulace.
„Řešení problémů, které vznikají
při této neřízené komercionalizaci
a privatizaci, nespočívá však ve
státní kontrole médií, nýbrž
ve stanovení všeobecných pravidel, která
odpovídají zásadám veřejného
zájmu, právě tak jako větší odpovědnost
vůči veřejnosti.“35 Etické zákoníky
průmyslu, jsou-li brány vážně,
sehrávají užitečnou roli. Do jejich
formulování a jejich uplatňování jsou zahrnuti
veřejní představitelé a kromě toho, že
povzbuzují odpovědné informátory, obsahují
přiměřené postihy proti jejich porušování,
včetně veřejné cenzury.36
V některých okolnostech je žádaný
zákrok státu, například zřízením
dohlížecí komise nad sdělovacími
prostředky, aby zachycovaly veškerý názorový
rozvoj ve společnosti.37
17.
Nadnárodní a spojovací charakter internetu a jeho
úloha v globalizaci vyžadují mezinárodní
spolupráci, která by vytyčila modely a mechanismy
zaměřené na podporu a ochranu celkového
společenského prospěchu38. Co se týče
technologie hromadných sdělovacích prostředků,
jako i mnoha dalších věcí, je požadována
„rovnost na mezinárodní úrovni“39.
Ve veřejném i soukromém sektoru
je nezbytný rozhodný zásah pro odstranění
„digital-divide“. Mnoho složitých otázek spojených
s internetem vyžaduje mezinárodní konsensus: jak
zaručit například soukromí jednotlivců a skupin,
jež dodržují zákony, aniž by se zabránilo
pověřeným funkcionářům dohlížet
na zločince a teroristy? Jak chránit autorská práva a
intelektuální vlastnictví, aniž by se omezil
přístup osob k materiálům, které jsou
veřejným vlastnictvím? Jak definovat samo
„veřejné vlastnictví“? Jak vytvářet a
udržovat informace v různých jazycích, aby byly
k dispozici všem uživatelům internetu? Jak chránit
práva žen v oblasti přístupu na internet a
v oblasti dalších aspektů nové informační
technologie? Zvláště pak otázka, jak odstranit
„digital-divide“ mezi bohatými a chudými
v přístupu k informacím, vyžaduje
vážnou a naléhavou pozornost ve svých
technických, výchovných i kulturních
aspektech.
V současné době existuje
„rostoucí smysl pro mezinárodní solidaritu“, jež
poskytuje zvláště systému OSN „jedinečnou
příležitost přispět ke globalizaci solidarity
tím, že bude fungovat jako místo setkání pro
státy a pro občanskou společnost a jako bod,
v němž se sbíhají různé zájmy a
různé potřeby... Spolupráce mezi
mezinárodními agenturami a nevládními
organizacemi přispěje k tomu, aby zájmy států
a různých skupin v nich, jakkoliv
oprávněné, nebyly uváděny nebo obhajovány
na úkor zájmů nebo práv jiných
národů, zvláště těch méně
úspěšných“40. V této souvislosti si
přejeme, aby vrcholné světové zasedání
společnosti výpočetní techniky, které se bude
konat v roce 2003, bylo přínosem v diskusi o těchto
otázkách.
18. Jak jsme uvedli shora,
přiložený dokument „Církev a internet“
pojednává specifickým způsobem o tom, jak
církev používá internet a jakou roli hraje
v jejím životě. Chceme zdůraznit že
katolická církev spolu s jinými
náboženskými organizacemi by měla být
aktivně přítomna na internetu a podílet se na
veřejné debatě o jeho vývoji. „Církev si
nevyhrazuje právo diktovat rozhodnutí a výběr, ale je
třeba, aby se stala pomocníkem při hledání a
nalézání etických a morálních
kritérií, která můžeme nalézt jak
v obecně lidských, tak v křesťanských
hodnotách.“41
Internet může být
cenným přínosem pro lidský život. Může
podporovat blahobyt a mír, intelektuální a
estetický rozvoj, vzájemné pochopení mezi
národy v celosvětovém měřítku.
Může také pomoci
mužům a ženám při jejich stálé snaze
o pochopení sebe sama. V každé době,
včetně naší, si lidé stále kladou
tytéž základní otázky: „Kdo jsem? Odkud
pocházím a kam jdu? Proč existuje zlo? Co bude po tomto
životě?“42 Církev nemůže vnucovat své
odpovědi, ale může a musí hlásat světu
odpovědi, které dostala. Jako vždy, i dnes podává
jedinou zcela uspokojivou odpověď na nejhlubší
otázky života: Ježíš Kristus, který
„plně odhaluje člověka jemu samému a dává
mu poznat vznešenost jeho povolání“.43 Jako
celý současný svět, tak i svět
sdělovacích prostředků, jehož je internet
součástí, je nedokonale, avšak autenticky
přítomen uvnitř Božího království a
je postaven do služeb slova spásy. Nicméně
„očekávání nové země však
nesmí oslabit, nýbrž spíše povzbudit
úsilí o zvelebení této země, kde roste tělo
nové lidské rodiny, která již může
poskytnout jakýsi nástin nového věku“.44
Ve Vatikánu 22. února 2002, na
svátek Stolce sv. Petra apoštola
John P.Foley
předseda
Pierfranco Pastore
|