36. Nemůžeme přehlížet, že se dnes výkon posvátné služby setkává s nemálo obtížemi, jak vlivem panující kultury, tak díky zmenšenému počtu samotných kněží, což s sebou přináší nárůst pastoračního břemene a únavy. Proto si tím více zaslouží ocenění, vděčnost a blízkost ti kněží, kteří žijí sobě svěřenou službu s obdivuhodnou oddaností a věrností.⁶³

Jim chci i já vyjádřit svou důvěru, vděčnost a své povzbuzení slovy, která napsali synodní otcové: „Neklesejte na mysli a nenechte se přemoci únavou; v plném společenství s biskupy, v radostném bratrství s jinými kněžími, v srdečné spoluzodpovědnosti se zasvěcenými osobami a všemi laickými věřícími pokračujte ve svém cenném a nenahraditelném díle“.⁶⁴

S kněžími chci připomenout také jáhny, kteří se podílejí, i když na odlišném stupni, na svátosti kněžství. Vyslaní ke službě církevnímu společenství vykonávají pod vedením biskupa a jeho kněží službu liturgickou, kazatelskou a charitativní.⁶⁵ Tímto jim vlastním způsobem jsou začleněni do služby evangelia naděje.