38. Zvláštní přínos, jaký mohou evangeliu naděje poskytnout zasvěcené osoby, pochází z několika aspektů, jež charakterizují nynější kulturní a společenskou podobu Evropy.⁶⁷ A tak hledání nových forem spirituality, které se dnes ve společnosti vynořuje, musí nacházet odpověď v uznání absolutního primátu Boha, který zasvěcené osoby žijí svým naprostým darováním se a trvalým obrácením své existence, obětované jako pravá duchovního bohoslužba. V kontextu nakaženém sekularismem a podrobeném konzumnímu životnímu stylu se zasvěcený život, dar Ducha církvi a pro církev, stále více stává znamením naděje v míře, v jaké dosvědčuje transcendentní rozměr existence. V dnešním světě, vyznačujícím se mnoha kulturami a náboženstvími, se na druhé straně vyžaduje svědectví evangelního bratrství, které zasvěcený život charakterizuje a podněcuje k očištění a integraci různých hodnot a k překonání  rozporů. Přítomnost nových forem chudoby a vyloučení ze společnosti musí vzbuzovat kreativitu při péči o potřebné, jež charakterizovala zakladatele řeholních institutů. Nakonec sklon k jistému uzavírání se do sebe vyžaduje ochotu zasvěcených osob pokračovat v díle hlásání evangelia na jiných světadílech, navzdory snížení počtu, k jakému dochází v různých institutech.