|
45. Evangelium naděje, dané
církvi a v ní žité, vyžaduje, aby bylo
každý den hlásáno a dosvědčováno. To
je vlastním posláním církve všech dob a
všech míst. To je také posláním
dnešní církve v Evropě. „Hlásat evangelium
je skutečně milostí a vlastním povoláním
církve a ona v něm nachází svou
nejvnitřnější totožnost. Církev existuje
právě proto, aby hlásala evangelium, tj. aby kázala a
učila, aby působila jako kanál, jímž proudí
dar milosti, aby smiřovala hříšníky s Bohem, aby
ustavičně prodlužovala a zvěčňovala Kristovu
oběť ve mši svaté, v památce jeho smrti a
slavného zmrtvýchvstání.“77
Církvi v Evropě, „nová evangelizace“ je
úkolem, který tě očekává! Uměj znovu
najít zápal k hlásání! Uvědom si,
že se dnes, na počátku třetího
tisíciletí, k tobě se vznáší
naléhavá prosba, která zazněla již na
úsvitu prvního tisíciletí, když se Pavlovi ve
vidění zjevil Makedoňan, který ho prosil: „Přejdi
do Makedonie a pomoz nám!“ (Sk 16,9). I když je tato prosba nevyjádřená
nebo dokonce potlačená, je tou nejhlubší
a nejryzejší prosbou, která vyvěrá ze srdce
současných Evropanů, žíznících po
naději, která neklame. Tobě byla tato naděje dána
darem, abys ji v každé době a na každém
místě předávala s radostí dál.
Ježíšova zvěst, kterou je evangelium naděje, ať
je tedy tvou chloubou a tvým nejhlubším důvodem
existence. Pokračuj s obnoveným zápalem
v tomtéž misijním duchu, který během
těchto dlouhých staletí, počínaje
kázáním apoštolů Petra a Pavla, vedl tolik
světců a světic, autentických hlasatelů evangelia na
evropském světadílu.
|